18. listopadu 1989

K 17. listopadu se toho obvykle hodně napíše, avšak některé další dny bezprostředně následující po událostech na Národní třídě jsou jakoby zapomenuty.

 A než si něco málo dovolím připomenout, začnu jedním výrokem, který mi v minulosti utkvěl o něco více. A to, když profesor Šamalík pronáší v roce 1999 svojí proslulou větu, že "komunisté budou doopravdy reformovaní teprve tehdy, až pro ně listopad bude i jejich vítězstvím". Škoda, že k tomuto výroku nedodává pro nás komunisty optimističtější doplnění výroku , a to o době, kdy dojde k minimalizování vykořisťování pracujících tříd kapitálem.

Nejsem jediný, kdo si omezeně, ale přeci jen, pamatuje události po 17. listopadu 1989 jako chvíle, kdy jsme se nadechli vůně svobody bez papalášů, abychom o pár měsíců později zjistili, že tu jsou noví daleko záludnější páni, a naše svoboda je jasně vymezená obsahem peněženky...

O potlačení demonstrace se dozvídáme docela brzy ze západních rozhlasových stanic, které jsme doma poslouchali a večer 18. 11. pak informaci, že byl pořádkovými silami při potlačování demonstrace zabit student Martin Šmíd. Tato zpráva nás aktivizuje do účasti na dalších událostech "Sametové revoluce". 

Jak se později ukáže, byla to fáma rozšířená skupinou lidí z STB. Dnešními slovy "fake" nás trochu vybočí z jistoty, jak jsou události vedoucí ke kýžené svobodě spontánní. Nedůvěru prohloubí velké polepy v pražském Metru, neboť jeho řízení i ochrana byla v podstatě vedená polovojenským způsobem kádrově KSČ prověřenými lidmi. 

Ačkoliv jako rodina ještě na jaře 1990 nosíme trikolory, další informace, hledání pravdy o událostech kolem nás, nakonec  zlomí přesvědčení, že se nám dostane oné svobody, jakou jsme si přáli. To znamená svobody se sociálními jistotami a fungujícím znovu se rozvíjejícím národním hospodářstvím, bez vlivu "starých struktur" z řad bývalých významných členů KSČ. Bez současného kapitalismu, neboť byl to Havel, garant morálního kreditu "sameťáku", který tvrdil, že komunisté straší s tím, že skončí sociální jistoty ze socialismu, jak jsme je znali. Místo toho přišla divoká privatizace, krachy podniků, nezaměstnanost, malá skupina zbohatlických elit chrochtající u koryt, tak jako by papaláši z minulosti si mohli jen snít. O tom však jindy.

Listopad 89 má mít důstojné pokračování v socialismu pro 21. století. Ve společnosti bez stranických byrokratů, papalášů, s vrácením moci většině, naplnění skutečnou demokracií do lepší budoucnosti, bez jakékoliv moci současné oligarchické partokracie!

P.S.

Českoslovenští komunisté byli první, kdo chtěli v roce 1968 revoluční změnu bez rekapitalizace země. 

Michal Klusák

předseda OV KSČM Praha 10