Alexej Maresjev - příběh opravdového člověka, který to nevzdal.
Bolest v nohách už ani nevnímal, když se plazil. Věděl, že se nesmí zastavit. Alespoň do chvíle, než objeví první vesničku, dům v jeho milované zemi. Zemi nelítostným protivníkem sevřené v temném kruhu válečného běsnění. Ve válce na život a na smrt. Tu vedl nyní také. Proti mrazu, proti utrpení vlastní slabosti, proti nemožnosti se postavit na nohy. Byl více podoben plazu než člověku v pohybu. Přitom nebylo to tak dlouho, kdy vzlétl na svůj první bojový let. Pradávný sen člověka o pohybu ve vzduchu se stal jeho přirozeností ve svaté válce proti ukrutnosti, smrti šířící nacistické říše zla.
1. dubna 1942 sestřelil první bombardovací letadlo. Už nikdy nebude rozsévat utrpení a smrt v zemi Sovětů. O tři dny dokonce dvě. Dařilo se mu na pilota teprve sbírající zkušenosti. Byl součástí obrany krvácející země napadené nacistickou bestii. Bestií, jejíž touhou bylo naprosto, navždy vyhladit pro ní méněcennou rasu Slovanů.
5. dubna 1942 ho válečné štěstí opustilo. Po zásahu jeho letadla dokázal přeletět zpět za přední linii. Během pokusu o nouzové přistání spadl z výšky třiceti metrů. Pak už mu nezbývalo nic jiného než se plazit, chtěl-li žít a dál bojovat. Slunce vycházející na východě se na dlouhých osmnáct dní stalo jeho jediným spojencem, tak jako znamením, že žije.
Již vysíleného ho konečně objevili vesničané. Bohužel na otázku " Jste Němec? " neodpověděl, a tak strach u nich zvítězil nad touhou pomoci. Avšak zpátky se mu vrátilo jeho štěstí. Našli ho dva chlapci z téže vesnice. Díky nim se mu dostalo pomoci. Leč jeho rány vyžadovali odbornou lékařskou péči. Začátkem května 1942 byl letecky převezen do nemocnice v Moskvě. Zde se jako jediná možnost úspěšné léčby stala amputace dolních končetin od kolen dolů. Pak ho čekal dlouhý proces rehabilitace. A bolesti při tréninku s těžkými protézy. Naštěstí byl velmi houževnatý, trpělivý.
Povzbudilo ho, že v červnu 1942 byl vyznamenán Řádem Rudého praporu. Jeho vlast na něj nezapomněla.
Počátkem roku 1943 po úspěšné lékařské prohlídce znovu do letecké školy. V únoru zvládl první let. Dokázal, že ho odeslali na frontu, kde v ´červnu1943 se hlásil u velitele gardového stíhacího pluku. Ten mu však vzlet nepovolil. Nikdy se nevzdávej, a on se nevzdal. Proto na přímluvu velitele eskadry nakonec vzlétá do boje. Důvěra v něj se vyplatila. Během srpnu 1943 sestřelil tři nacistická letadla. Plným právem 24.8.1943 tak obdržel nejvyšší vyznamenání SSSR, Zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu.
V roce 1944 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu.
Stal se známým po celé zemi. Vzorem sovětského člověka. Plným právem. Absolvoval 86 vzdušných soubojů, při kterých sestřelil 10 nepřátelských bojových letadel. Ani handicap amputace ho nezastavil.Jeho životní příběh je příběhem opravdového člověka. Člověka, který se nevzdává a bojuje až do konce svých sil. Odměnou mu jistě bylo také, že v roce 1945 se oženil. Se svojí ženou Galinou vychoval dva syny Viktora a Alexeje.
Po absolvování Vysoké školy politické v roce 1952 se věnoval práci ve výboru válečných veteranů.
Příležitostí pro práci na správě věcí veřejných se mu dostalo jako členu Nejvyššího sovětů SSSR.
V jeho bohatém tvůrčím způsobem prožitém životě se dočkal řady ocenění a vyznamenání.
18.května 2001 hodinu před začátkem slavnostního večera v Divadle ruské armády k příležitosti jeho 85. narozenin umírá na infarkt.
Čest jeho památce
Michal Klusák
Předseda OV KSČM Praha 10
