Bandera jako symbol demokracie

Když se před lety na Ukrajině rozhořel Majdan, bylo jasné, že občanská válka, kterou západ rozpoutal svými intervencemi jentak neskončí. Kéž bychom se tenkrát mýlili. Uběhlo dlouhých 6 let, v ozbrojeném konfliktu zemřelo tisíce ukrajinců včetně stovek dětí, proběhly desítky jednání a na Ukrajině stále není klid. 

Nemávli bychom nad tím rukou, ani kdyby se tato situace odehrávala v rovníkové Africe, ale Ukrajina je přece doslova za humny. A není to tak dlouho, kdy její západní část byla součástí Československa. Dnešní Česká republika se oficiálně postavila na stranu současné ukrajinské vlády, neuznala existenci Luhanské a Doněcké lidové republiky, odsoudila připojení Krymu k Ruské federaci. S pusou plnou demokracie a svobody se všemi těmito kroky postavila na stranu ukrajinských nacionalistů a fašistických bojůvek, na stranu nacistických organizací Svoboda a Pravý sektor. 

Ukázkou prozápadního vnímání demokracie budiž lednový pochod v Kyjevě, pochod jak vystřižený z dokumentů o nacistickém Německu, kdy byli fašističtí vrazi oslavováni jako zbožštělá vtělení do konceptu nadčlověka. Kyjevem 1. ledna 2020 prošel pochod s loučemi oslavující 111. výročí narození Stepana Bandery. Fanatického fašisty, kterého se pro jeho úchylný sadismus zřekli i samotní nacisté, pro něž ale předtím stihl vykonat mnoho špinavé práce včetně poprav malých dětí. Podle odhadu historiků se jednotky Ukrajinské povstalecké armády, v jejímž čele Bandera stál, podílely na zavraždění až 100.000 lidí, a to metodami leckdy překonávajícími nejbrutálnější metody nacistického Gestapa. Ukrajinský Majdan odstartoval éru normalizace ultrapravicového myšlení na území Ukrajiny. Začala bouráním pomníků a strháváním soch věnovaných Rudé armádě (jejíž součástí byly armády ukrajinské), pokračovala zastrašováním a perzekucí nepohodlných lidí a dnes se ulicemi ukrajinských měst promenují nacionalisté mající za hrdinu bestiálního vraha a zvolávající hesla jako "smrt nepřátelům". 

Když si člověk tento proces uvědomí, musí nutně nesouhlasit a tím, co se děje v posledních pár měsících u nás. Odstranění pamětní desky Rudé armádě ze Staroměstské radnice, snahy o odstranění sochy Koněva, sjezdy Sudetoněmecké strany na našem území, oslava vlasovců, to vše je jen začátek událostí, které mohou vyústit v otevřenou oslavu fašismu, podněcování k nenávisti vůči různým menšinám a v konečném důsledku i k občanské válce. 

Je naší povinností nedovolit, aby se to stalo. 

Petra Prokšanová