Co předcházelo listopadu 1989 v souvislosti s politickým vývojem v KSČ po roce 1946

Jsou otázky, které se nesmíme bát zodpovědět. Je 17. listopad legendou osvobození, vítězstvím pravdy a lásky, či podvod a mistrně propagandisticky zpracovaný klam? A to klam, jehož jednou z podstatných rysů je ovlivnění českého voliče dodnes právě k nevolbě KSČM? Ať tak, či onak, k zodpovězení je nutné hledat historické souvislosti, odfiltrovat současný propagandistický balast a manipulativní výuku historie mnohými učiteli, vědomě či nevědomě ovlivňujících historické podvědomí budoucích voličů. A o to jde.

Historická souvislost předcházejících událostí je evidentní. Nejde jen říci, že 17. 11. 1989 bylo vyvrcholením vývoje, jenž vyústil zákonitě v politickou porážku KSČ.

1. Opuštění československé cesty
To že volební systém čtyř samostatných politických stran ustanovených na základě Košického vládního programu obnovy země byl pod nátlakem Moskvy přes Informbüro opuštěn, a tedy vznikla jednotná kandidátka Národní fronty. Je totiž nutno se důrazně ohradit, že volební úspěch KSČ v roce 1946 byl jen jakýmsi historickým omylem. Volební úspěch byl především vítězstvím programu specifické československé cesty. Toto vše bylo díky obrovskému politickému vlivu Sovětského svazu nahrazeno direktivním způsobem řízení jedné strany.

2. Politický monopol vedoucí KSČ, který fakticky znamená oslabení politické schopnosti KSČ v boji s konkurenci na domácím politickém poli

Jeho základní taktika: strana zodpovídá za vše. Tomu odpovídalo nepřipravené rozšiřování stranického aparátu odshora až dolů. Zavádí se takzvaná kádrová nomenklatura, která se postupně rozrůstá do nezvládnutých rozměrů. Stranický aparát převzal ve všech personálních otázkách ve státě odpovědnost, převzal také rozhodování v oblastech na všech úsecích hospodářského, společenského i kulturního života. Tím však byl především popřen princip odbornosti i schopnosti širokých pracujících mas se projevovat aktivněji.

3. Nezákonné politické procesy v závěru 40. a v první polovině 50 let

JE PROKÁZANÉ, že byli organizovány z podnětu, pod nátlakem a za aktivní účasti sovětských bezpečnostních orgánů. Zcela určitě události v letech 1949 - 1955, pokud se týká rozsahu znárodnění, rušení drobného privátního podnikání, nezákonnosti v politických procesech a potlačování demokratického uspořádaní ve společnosti, jsou vynucené násilím od původní československé demokratické cesty k nové společnosti. Je důležité připomenout Gottwaldovi cesty, neboť on byl jejím zásadním tvůrcem v rámci jeho práce pro KSČ. O což obrovským nátlakem ze strany Stalina a jeho lidí byl připraven... Nutno však dodat, že jsou prameny uvádějící, že došlo k infiltraci některých agentů západních rozvědek do sovětského stranického aparátu ovlivňující řízení politiky Sovětského Svazu, a tedy i politické rozhodování (nejen v podkladové části) pro konečné rozhodnutí nejvyšších sovětských stranických orgánů.

4. Výrazné politické vzepětí let šedesátých potlačených cizí okupací

Velká část KSČ a československé společnosti našla vnitřní sílu a projevila vůli se vrátit na cestu demokratické, jakožto i ekonomické prosperity. O to vše jsme však přišli vojenskou okupací započatou dnem 21. 8. 1968, která se stala rozhodujícím činitelem pro nástup k moci dogmatické skupině v KSČ.

Rozhodující otázka dalšího působení v KSČ zní: "Souhlasíš se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Jestliže ne, nemůžeš ve straně být."

Výsledkem je 600 tisíc vyloučených členů, včetně další perzekuce. Biľakova mocenská skupina plní svůj úkol, včetně stupňujícího se odporu k jakýmkoliv strategickým reformním změnám. V podstatě jde o jakousi druhou vládní garnituru, která kdykoliv dle potřeby mohla nahradit vedení představované Husákem. Vedení, které si bylo vědomo, že musí s větším důrazem řešit hlavní problémy v celkovém hospodářském systému plánování a řízení, má tak víceméně svázané ruce. Při nerespektování "rad", či spíše příkazů Brežněva by skončilo. V československém vedení tak postupně převládá pasivita, ztráta rozhodnosti, která je postupem doby umocněná vážnou nemocí Brežněva, kdy je třeba vybojovat zpět kurz z let šedesátých, a již tak nečiní.

Motto Biľakovi skupiny v 80. letech lze shrnout: "Počkat, nespěchat."

Pak už bylo pozdě.

Sovětský Svaz prohrává ve studené válce... A u nás?

Nedůstojné předání moci politicky nečitelné programově totálně nepřipravené opozici, která byla vytvářena často z lidí již předem připravených některými skupinami jak v STB, tak i za účasti zahraničních rozvědek.

Michal Klusák

předseda OV KSČM Praha 10