Co předcházelo Vítěznému únoru.

Pojďme poodkrýt zajímavé souvislosti předcházející Vítěznému únoru, především v politických vztazích roku 1947, a to ve zjednodušené podobě a bez současného očerňujícího propagandistického balastu.

V předvečer Vítězného února si v Československu komunisté dokázali zajistit vítězné pozice bez sovětské vojenské přítomnosti a bez přímého sovětského spolupůsobení. Ukončení mocenského zápasu vítěznou KSČ je vyvrcholením úspěšného řešení složitého ekonomického života země a politického boje v poválečném období 1945 - 1947. Jaké podstatné skutečnosti toto vše pro vítězné komunisty umožnily?

• Extrémní ztráta legitimity první republiky především kvůli snížení důvěryhodnosti státní instituce vůči obyvatelstvu,
• kontinuální problémy procházející obdobím předválečného Československa,
• mimořádné zásluhy KSČ v její odbojové činnosti, tak jako v dlouhodobém hledání sociálních řešení pro široké lidové vrstvy ve společnosti,
• obavy z postupného posilování Německa a jeho imperialistických zájmů k novému nebezpečí pro Československo,
• v mezinárodní politice Československa je shoda v politice všech vládnoucích stran v její orientaci na Sovětský Svaz,
• a v neposlední řadě bezprostřední zájem Sovětského Svazu na vytvoření bezpečné zóny k odvrácení vojenského útoku z míst, z nichž během historie přišel již třikrát k podrobení národů Sovětského Svazu.

V bouřlivých událostech roku 1947 jsou následující základní vztahy, v pořadí, jak vnímám jejich důležitost:

• Umírněná mezinárodní politika Sovětského Svazu,
• potlačení militaristických a imperialistických rozporů mezi politicky odlišnými partnery protifašistické koalice,
• Sovětský Svaz trval důsledně na poválečné spolupráci protifašistických mocností,
• jedním z programových cílů mírového snažení bylo již nikdy nedovolit rozvinout německý militarismus, který vyvolal dvě vojenská tažení a utrpení slovanských národů,
• základem mezinárodní politiky Sovětského Svazu se stalo posilování intenzity hospodářské spolupráce spolu s rozšiřováním vlivu modelu sovětského typu socialismu.

Na což navazuje obchodní vztah mezi Československém a Sovětským Svazem.

Tento vztah překračoval rámec normálních obchodních styků. Kupříkladu při vyjednávaní obchodních vztahů s USA nebyli schopní američtí vyjednavači zaručit Československu na 5 let odběr československého zboží výměnou za americké produkty potřebné pro československé hospodářství, nýbrž Sověti ano.

Obchodní dohoda ze Sovětským Svazem zajišťovala na 5 let dovoz 60 % obilovin a 40 % surovin.

Naopak vývoz na trh Sovětského Svazu z Československa znamenal využití pro 41 % výrobků těžkého průmyslu, 47,5 % výrobků z lehkého průmyslu, 11,5 % potravinových a zemědělských výrobků.

Leč mírové soužití mezi národy Evropy bylo ohroženo prohlubujícími se rozpory mezi bývalými spojenci antifašistické koalice, posilující obavu Sovětského Svazu z rostoucího vojenského nebezpečí.

Na schůzi v polské Szklarské Porebě byla v září 1947 ustanovena mezinárodní organizace komunistických a dělnických stran působící v Evropě jako součást reakce na zhoršující se mezinárodní situaci, pojmenovaná ve zkratce Informbyro.

Vývoj v oblasti vzájemných hospodářských vztahů i vnitropolitických bojů o politické směřování republiky se do politického vývoje v Československu byl jednoznačně vznikem této mezinárodní organizace ovlivněn.

Zde vedoucího činitele hrála VKS(b), aparát Informbyra se formoval paralelně s oddělením mezinárodních vztahů ÚV VKS(b), kde pracovali bývalí zkušení pracovníci kominterny.

Faktickým důsledkem založení Imformbyra byl ukončení diskusí o různých modelech předcházejících socialismu i snahy o specifickou československou cestu k socialismu, preferovanou K. Gottwaldem.

Vztah K. Gottwalda a Stalina v mnohém moduloval bezprostřední vývoj v případných rozporech mezi československou a sovětskou politikou.

Kupříkladu, při jednání o dlouhodobé hospodářské smlouvě se SSSR byla řada trvajících problémů díky vysokým požadavkům SSSR na dodávky válcovaného materiálu (naftových trubek, kolejnic), které byly nad kapacitní možnosti tehdejší československé výroby.

Proto se předseda vlády K. Gottwald obrátil přímo dopisem z 25. 11. 1947 na sovětského vůdce Stalina. Druhý den poté, co poslal Gottwald svůj dopis, sdělil Stalin v telegramu, že se rozhodl vyhovět protinávrhům K. Gottwalda.

A právě u této dlouhodobé hospodářské smlouvy se ukázali rozpory mezi zástupci vládních stran a problémy v řešení koncepce hospodářského vývoje v zemi, které se přenesli až do únorových politických bojů r. 1948.

Tak jako u řady dalších řešení krizového vývoje hospodářství způsobené suchem a neúrodou, snahou o blokování účinné hospodářské politiky s přenesením negativní zodpovědnosti na vládnoucí komunisty.

To už je však na jiný článek.

Michal Klusák

Předseda OV KSČM Praha 10