Den boje proti kapitalistickému vykořisťování a bezpráví.
Před 76 lety proběhl v Československu Vítězný únor. Před rokem 89 hojně oslavován, po roce 89 o to více haněn. A často z úst stejných lidí, co jen převlékli kabáty, aby se stále měli lépe než jejich okolí, byli součástí politické moci u nás. V každém pádu u Vítězném únoru se toho z různých pohledů napsalo dost, a nutno říci, že také historický hodnotných prací, článku by jsme našli také dnes dost.
Mě však jde o něco jiného.
Co vlastně je z historického torza Vítězného únoru aktuální dnes, tak jako do budoucna?
Za prvé moment, kdy ti nejslabší, ve společenské pyramidě prakticky bez jakékoliv moci, chudí, často opovrhovaní vyšší třídou, povstali aktivně do boje za svá práva. Odmítli být jen ovcemi na vlnu a maso ve společnosti bez rovných šancí, limitované vlastnickou nerovností, tak jako přístupu ke vzdělání, lékařské péči, kultuře. Že dnes je tomu jinak? Lež!
Ano, podle Ústavy a Listiny základních práv na papíře tomu tak je, v praxi ne. Obyčejný člověk, bez jehož práce a společenské potřebnosti by i ti nejbohatší se neobešlo je každý den pošlapáván ve svých základních právech. Jeho malý výdělek je spolykán vysokými nájmy, předraženými potravinami, jakožto dalším spotřebním zboží. Když je nemocný čímkoliv vážnější, je ohrožen ve své nemoci dlouhými čekacími lhůtami ve státním zdravotnictví. Funguje sice u nás drahá soukromá zdravotní péče, tu si prostě nemůže s podprůměrný příjmem dovolit. Štěstí mají ti, kdo získali bydlení, úspory, díky režimu před rokem 89, a dovedli je udržet v kapitalistickému marasmu let devadesátých… Přístup ke vzdělání je opět nerovný, kdo má, může svým dětem zaplatit lepší, a často i s tituly. Proslulá práva v Plzni, s obchodem s vysokoškolskými tituly, byl jen vrcholem ledovce korupčního chování u nás. Byly by toho mnohem více k dokreslení popisu toho, jak jsou neprivilegovaní lidé dnes ve své většině zbavováni svých lidských práv díky vládnoucímu kapitalismu.
Tak tomu bylo i před rokem 1945,ačkoliv právě aktivní sebeuvědomění a odhodlání, spolu ve spolupráci s politickou avantgardou nejdříve sociální demokracie, později komunistů, vedl ke svržení kapitalistických okovů v roce 1948.
Druhým momentem je pokus zapojit co nejširší část společnosti do reálného politického rozhodování u nás vrcholící právě v únorových událostech 1948. Lidé stáli před velkou výzvou vybudování nové sociálně spravedlivé společnosti. Většina lidí u nás doslova cítila, že buduje novou společnost, měla vizi dobré budoucnosti. Obrovskou naději, že jim bude opravdu o dost lépe.
Ačkoliv se to nakonec systémově nepovedlo, a o tom je řada kvalitních vědeckých pracích, jisté je, že nenechme se odradit neúspěchem, vrcholícím novou rekapitalizací a postupnou kolonizací Československa po roce 1989.
Důležitější je znovu vstát z podlahy kapitalistického ringu a jít znovu bojovat. Nakonec se to povede, aby jsme znovu a lépe žili…
Michal Klusák
Předseda OV KSČM Praha 10
