Den Československé lidové armády

08.10.2024

Dnes je 6. října.

V dobách, a není to tak dávno, kdy bylo normální milovat svou vlast a její obránce a osvoboditele, v dobách, kdy bylo normální dávat za vzory skutečné hrdiny, a ne lehkoživky všeho druhu z televizních obrazovek, slavil se 6. říjen jako Den československé lidové armády. A to na památku slavného okamžiku, kdy v tento den roku 1944 zavlála v Dukelském průsmyku po letech německé fašistické okupace československá vlajka.

Byly mi 4 roky, když v roce 1990 rozhodla nově ustavená vládnoucí garnitura, že Dukla už není symbolem hrdinství. Že oběti, které na oltář svobody přinesli Čechoslováci po boku Sovětů v Karpatech nestojí za nic, ani za ten jeden den v kalendáři.

Naštěstí ale o tom, kdo stojí a nestojí za připomenutí, kdo byl a nebyl hrdina, nerozhodují dnešní mocipáni. Přestože by si to moc přáli a dělají pro to maximum. Rozhoduje a vždy rozhodoval o tom lid. A lidé nikdy nezapomenou na slavné dny květnového vítězství nad fašismem. A také nikdy nezapomenou, že po odporné zradě západních spojenců v Mnichově, vrátilo svobodu do naší vlasti zejména smělé vojenské tažení Rudé armády Sovětského svazu. A to za obrovské oběti sovětského lidu.

Karpatsko-dukelská operace, která měla za cíl pomoci Slovenskému národnímu povstání, začala 8. září 1944 v 6.40 mohutnou raketovou, dělostřeleckou a minometnou přípravou. Boje v kopcovitém terénu silně opevněném Němci, byly náročné a vyčerpávající. Československé vojáky v čele s velitelem Ludvíkem Svobodou však hnala kupředu obrovská touha vstoupit po dlouhých letech odloučení opět na rodnou půdu. Tím spíš, že se vraceli jako osvoboditelé. Ztráty na životech byly na obou stranách obrovské, ale rozhodně ne zbytečné. Domů se vrátila hrdinná československá armáda, která prošla žárem velkých bojů u Sokolova, Jasla, Kyjeva, aby první průzkumné jednotky překročily 6. října 1944 hranice předválečného Československa.

Jako celá naše minulost, čelí i události spojené s Karpatsko-dukelskou operací, aktuální vlně snah o přepisování historie. Vedle pseudovědeckých rádoby historických studií, které se snaží vykreslovat boje na Dukle jako nesmyslná krvavá jatka, které se snaží snižovat význam celé operace a zpochybňovat integritu jejích osobností, mizí také místa paměti z veřejného prostoru.

Zatímco ulici Dukelských hrdinů najdeme ještě v mnoha českých městech, stanice metra Dukelská už více než třicet let nese jméno Nové Butovice. Jediným artefaktem spojujícím stanici s jejím původním názvem je pískovcová socha před vstupem do metra s názvem Pomník dukelským hrdinům z roku 1988.

Na Staroměstské radnici pak najdeme pamětní desku s nápisem Dukla 1944 s hákem na umístění věnců a květinových darů. Při nedávné rekonstrukci však byla deska ze zdi sejmuta a znovu zasazena ve výšce, kam se květina nedá zavěsit ani ze štaflí.

Pomník zahraničním vojákům druhé světové války najdeme na Dejvické. Mezi jinými je zde uvedena i Dukla, jako bojiště, kde naši vojáci položili své životy.

Pomník maršála Rudé armády Koněva, který na úsvitu operace pronesl legendární větu Buď Karpaty přejdeme, nebo na nich padneme, byl fašisty z radnice Prahy 6 demontován.


Nezbývá, než se i nadále stavět za historickou pravdu a být jejím důsledným obráncem. Pro nás i nastupující generace. NEZAPOMENEME!


Mgr. Petra Prokšanová