Dohráno...

Ten rok bylo v Ústeckém kraji celkem 116 sebevražd. 

I On byl součástí této smutné statistiky, když ho našli ráno ve vaně mrtvého. Do zprávy by se dalo vepsat, že pod vlivem alkoholu se rozhodl vyřešit svojí životní situaci úplně nejhorším možným způsobem. Utonul v temném moři hazardu. Nikdo z jeho blízkých o jeho nemoci netušil. Patologický hráč, jeden z desítek tisíců, který své vážné problémy po dlouhou dobu úspěšně maskoval. Začalo to nenápadně pravidelným sázením, které nijak vážně neohrožovalo jeho finanční rozpočet. Pak mu jeho oblíbenou provozovnu kursových sázek přemístili do nově otevřeného kasina. Dlouhou dobu docházel sázet bez toho, že by si "jen tak pro štěstí zahrál" nějakou hazardní hru. Až jednou to šel zkusit na elektronickou ruletu. Tehdy pár stovek navíc vyhrál, hra ho zaujala. Stal se pravidelným zákazníkem. Víceméně se ovládal, když prohrál, nepřekračoval svůj limit. Měsíce a roky utíkali, a on své "zálibě" více a více propadal. Plíživě se u něj začalo objevovat posunování finančních hranic. Navíc v kasinu na něj jako na pravidelného zákazníka byli milí, občerstvení měl zdarma, včetně alkoholických nápojů. Jeho touha být úspěšnější se z výši sázek zvyšovala víc a víc, že už mu to začalo zasahovat do jeho nutných výdajů na živobytí.

Po jedné opravdu citelné prohře na elektronické ruletě vhodil poslední stokorunu do "bedny". Přišel mu mnohatisícový jackpot. Měl smůlu. Proč smůlu? Protože od té chvíle propadl automatům. Prohrával tolik, že si musel začít půjčovat. Občas i vyhrál, dokonce částky v desítkách tisíc. Jenže to už bylo příliš málo na dluhy, co měl. Zpočátku banky mu ochotně na pravidelný příjem poskytly úvěr. Když nestačilo, pomohla půjčka mimo bankovní sektor. Poté konsolidace půjček. Hra ho více a více ničila, jenže on už nedokázal sám přestat. Když přestal, tak jen do další výplaty, ze které stejně většina prostředků šla na splátky a bydlení.

V osudný den v předvánočním shonu překročil další morální hranici. Opět prohrál vše, co měl, včetně peněz na splátky. V jakési křeči si půjčil bez dovolení i peníze z bankovní karty jeho partnerky. Přiznat jí to dokázal s tím, že ty peníze sežene. Sežene, jenže už bez ní. Rozešla se s ním. Pak už mu zůstala jen touha vše skončit. Vyskočit z toho rozjetého vlaku. Cena, která byla zaplacena, byla cena jeho života.

Takovýchto příběhů už v této kapitalistické společnosti bylo napsáno až příliš mnoho. Všechny spojuje jedno. Široce dostupná možnost hazardu ve všech jeho podobách. A je úplně jedno, jestli se hazard provozuje v hospodské herně, kasinu, či sázkové kanceláři. Chybí efektivní přístup, který by bránil jejich dostupnosti. Když v jedné obci není možnost, v jiné jich je přehršel. A všichni ii, kdo umožňují hazardu se rozvíjet v místě jejich obce, kraje, státu nesou svůj díl odpovědnosti za každou zbytečnou smrt, každý zmařený život, vztah nebo rozvrácenou rodinu. Krev obětí hazardu padá na jejich hlavu a spravedlnost je pošlapávána.

Příležitostí je zde až příliš pro pochybnou lichvu, drahý úvěr, zločin všeho druhu.

Lidé vzchopme se, nenechme se sebou zametat. Jedna z největších lží je ono uklidňující:

To teď není můj problém, mě se to nestane. Jenže kdokoliv v budoucnosti může být tímto zasažen. V různé podobě. A to nejen lidi, co máme rádi.

Vždyť jedinou jistotou kapitalismu je všeobecná nejistota. 

Zlt