DRUŽSTEVNICTVÍ: cesta k pokrokové společnosti?

Družstvo.

Jaké asociace vás napadnou, když zmíním toto slovo? Mnoho starších jedinců si nepochybně vzpomene na jednotná zemědělská družstva. Mladší naproti tomu mívají zkušenosti především s bytovými družstvy. Právník by řekl, že družstva jsou nečekaně upravena v zákoně o obchodních korporacích. Liberální ekonom zase uvažuje nad družstvem jako pro něj zcela nepochopitelné formě podniku, protože "všichni lidé jsou přirozeně egoisté", takže proč by proboha zakládali družstvo, když mohou vytvořit standardní obchodní společnost?

Já jsem však nad družstvem vždy uvažoval poněkud jinak, a to jako o možném způsobu překonání současné sociálně-ekonomické formace. Proto jsem se také minulý týden v pátek a sobotu zúčastnil semináře o družstevnictví pořádaného Ekumenickou akademií a (pro mě poněkud překvapivě) spolufinancovaného Evropskou unií.

Tento "jedenapůldenní" kurz se formálně zaměřoval na koncepci družstva, jeho právní úpravu, praktické fungování, způsoby jak založit družstvo atp. Nicméně z celkové zdejší atmosféry neustále vyzařovala spíše než zájem o družstevnictví kritika globalizovaného kapitalismu, jenž vykořisťuje pracující, znevýhodňuje ženy i mnohé menšiny a ohrožuje naši planetu. Směr tomu určilo již samo složení účastníků, neboť vedle mě - komunisty - byli přítomni také lidé ze sociální demokracie, z alternativních levicových uskupení, ekologického a feministického hnutí, jakož i sociálně smýšlející umělci.

Definitivně pak vymezila duch semináře úvodní přednáška o "sociální a solidární ekonomice", která má představovat určitou vizi fungování hospodářství nikoliv se zaměřením na zisk, ale na solidaritu s lidmi i s přírodou, jež v konečném důsledku uspokojuje člověka mnohem více než kapitál (heslo dne znělo: "Ne profit, ale benefit."). Přestože se jednalo pouze o komorní hledání alternativ "zezdola" (vytváření komunit a jejich vzájemné síťování), a to ještě pomocí drobných krůčků (např. barterová výměna mezi sousedy, odstraňování distribučních společností), touha změny tam byla. A byla opravdu silná.

Družstevnictví pak do celého vytyčeného konceptu takřka dokonale zapadlo. Principem družstva totiž i nadále zůstává vytvořit společenství založené na vzájemné spolupráci členů, kde neexistuje vztah mezi váhou hlasu a váhou vloženého kapitálu, ale kde platí princip 1 člověk = 1 hlas. Právě tento prvek považuji já osobně za hlavní přednost družstev, v nichž funguje demokratické rozhodování, na rozdíl od firemního rozhodování autokratického. Při volbách ve státě také nezjišťujeme, jak moc se ten který jedinec zasloužil o blaho společnosti a na základě toho přisoudíme jeho hlasu určitou váhu, smyslem demokratických voleb je rovnost hlasů všech lidí, protože všichni lidé jsou si rovni. Zahrajeme-li si trochu na vizionáře, můžeme předpokládat, že by i podniky mohly být řízeny těmi, kdo v nich pracují, že by jejich vedoucí představitelé byli voleni na základě rovného hlasovacího práva všemi zaměstnanci bez ohledu na pozici v podniku. "Vládcové" by ke své "vládě" potřebovali souhlas "ovládaných". A právě družstva představují určitý inspirativní prvek pro další vývoj možné legislativní úpravy, která by obdobné projekty podpořila.

V dnešním systému jsou ovšem i družstvům jako takovým kladeny značné překážky. Zaprvé zde stojí obecný problém, že se jedná o nekapitalistické projekty v kapitalistickém světě, k tomu ještě navíc mnohdy dochází k přímému úsilí velkých korporací o jejich likvidaci (ať už kvůli snaze korporací stát se monopolem, nebo i kvůli ideálům, jež družstva představují). Za druhé pak najdeme praktické překážky, mezi nimiž tvoří největší komplikaci základní kapitál. Chcete-li vytvořit družstvo, kde máte ke svým spoluzakladatelům důvěru (takže jich nebude více než např. 15), ale kde zároveň nebude vstup exkluzivitou pro pár jedinců, kteří si mohou dovolit uvolnit třeba 50 000 korun, je nanejvýš problematické rozjet družstevní podnik. Řešení lze přitom mj. nalézt v bezúročných půjčkách poskytovanými tzv. etickými bankami, které však v Česku neexistují, a půjčit si z jiných zemí EU je v zásadě nemožné, protože nemáme společnou měnu.

Mé celkové dojmy ze semináře nakonec zůstávají kladné. Přes některé skoro až utopické představy, jež zde byly vysloveny, odcházím obohacen novými možnostmi přeměny současného vykořisťovatelského řádu na systém založený na solidaritě, respektu k přírodě, decentralizaci a demokratickém rozhodování i mimo oblast politiky.

Takovýto systém ovšem, navzdory víry některých zúčastněných, nevznikne pouhou snahou jednotlivců, pouhým vytvářením komunit, nevznikne zkrátka sám od sebe. Je potřeba ideové a hlavně politické síly, která by se byla schopná stát se hlasem této transformace, klást požadavky a bojovat za ně. Musí existovat organizace, jež by byla schopna prosadit tyto revoluční změny na úrovni státu a možná ještě výš. A my bychom měli dělat vše proto, aby se této úlohy plně chopila právě Komunistická strana.