Elektromobilita

Tak se nám hezky rozjela výroba elektromobilů různých variant (BEV, PHEV, HEV) se zdůvodněním ochrany životního prostředí na naší planetě. Bylo by to jistě chvályhodné, kdyby silný tlak výrobců a řada různých úlev při koupi takového vozu, byla vyvážena i dopadovými studiemi, např. o potřebném výkonu energetických zdrojů, rozvodných sítí, počtu dobíjecích stanic, až po ekologickém způsobu likvidace takových vozů, zejména baterií. Přiznám se, že nejsem příznivcem výroby osobních vozů na elektrický pohon. Mimo jiné zejména ve spojitosti s uvažovanými termíny v EU na vyřazování klasických motorových vozidel z provozu. Při širších znalostech je zcela zřejmé, že kapitalisty nežene v prosazování elektromobility žádný environmentální altruismus, ale pouze touha po zisku. Je to jen jeden z dalších podvodů na lidi s důsledkem pokračujícího rozdělování společnosti na bohaté a chudnoucí. Politika "zeleného údělu" je i v této souvislosti prezentována způsobem, který v očích odborníků ekologickou politiku diskredituje.

S nadhledem si můžeme připomenout 3 dětské knihy ruského spisovatele Nikolaje Nikolajeviče Nosova, v nichž Neználek prožívá množství příběhů a v jednom z nich se sveze v autě na sodovku. Otázka tedy zní, proč se zcela vytratily projekty pohonu automobilů na vodu, setrvačník, stlačený vzduch, CNG, LPG, H2 - vodík. (v RF byl předveden nejen automobil, ale i letadlo na vodík.) Nenalézám žádný objektivní důvod k upřednostnění osobních automobilů na elektrický pohon. PROČ?

PROTOŽE:

V globalizovaném světě se udává cca 1 mld. vozů. To znamená, že na každého 7. občana světa připadá 1 vůz. Využitelnost osobních vozů je 8 až 10 %.

Výroba elektromobilů se rozjela a koncerny se předhánějí v počtu i konstrukci, ale analýzy přínosů a budoucích dopadů a potřeb, nejsou k dispozici. Protože o přínosech slyšíme z každé hlásné trouby, zaměříme se ve stručnosti na logické dopady a potřeby.

Doposud je "tajen" ekologický způsob likvidace elektromobilů, zejména baterií. Cena těchto vozů překročí finanční možnosti většiny lidí, zejména pro vysokou cenu baterií. (Hovoří se o tom, že 1/2 ceny vozu bude cena baterie - s omezenou životností) Dojezdové vzdálenosti, váha vozu, doba "tankování" a výkon technicky nemůžou konkurovat spalovacím motorům. Dobíjení velkého počtu vozů vyžaduje stabilní zdroje elektrické energie. Jaderné elektrárny se nerozšiřují (zejména z politických důvodů a záměrů NGD) a solární a větrné elektrárny potřebný výkon zcela jistě mít nebudou. Je totiž velký rozdíl mezi plánovanou kapacitou a reálnou možností. Slunce nesvítí a vítr nefouká podle našich potřeb, což se již všude v Evropě potvrzuje. Naskýtá se také otázka, co nastane, když v zimě auto uvízne na řadu hodin v dálniční zácpě? Bude posádka s dětmi mrznout? A řada dalších neřešených problémů.

V této souvislosti se dostáváme k široké diskusi o záměrech NGD (New Green Deal), který čelí ostré kritice odborníků i proto, že předpokládá v EU plnou elektromobilitu do r. 2035. Za současných podmínek a výhledu na zvyšování cen energií, uměle vyvolaném chaosem na energetickém trhu a politickou předpojatostí, je uvedený cíl nejen nereálný, ale přímo nebezpečný. Evropská energetická politika provázená řadou fatálních pochybení, kterou postupně přejímají jednotlivé národní státy, vede Evropany rychlými kroky k energetické chudobě, nedostatku energií, blackoutům a ohrožení energetické bezpečnosti. Veškeré nedodělky a možná i záměrné přešlapy v energetické politice EU i vlády v ČR pak umocňuje konflikt na Ukrajině a celá řada vzájemných sankcí, které danou situaci jen prohlubují, ale velkohubé sliby a "těšínská jablíčka" ji nevyřeší.

Je více než zajímavé, že tlak se soustředí na osobní vozy, ale o nákladních vozech, lodní a letecké dopravě se nemluví. Asi nezanechávají uhlíkovou stopu. Nebo jsme zase u ochrany především velkého byznysu? Zaujalo mě také, že ačkoli Babiš podepsal za ČR přihlášení se k NGD, nová vláda přechod na elektromobilitu do r. 2035 odmítla. Jak jim to dlouho vydrží, uvidíme.

Jaké by tedy mohlo být futorologické řešení problému? Vydejme se s Neználkem na cestu a řekněme si orientační fakta - co se již ví, nebo i částečně využívá.

Osobní vůz slouží k přepravě z bodu A do bodu B za určitého komfortu, nebo podle specifických osobních potřeb. Jinak je to vlastně různě zmuchlaný plech, určující pouze společenský status. Ale i ten se postupně vytrácí.

Intenzivně se pracuje na autonomně řízeném vozu. Některé problémy jistě technika dořeší.

Sdílení vozu. I v ČR již působí řada firem provozujících tuto činnost.

V ČR je přihlášeno 6,13 mil. vozů. (Při 8 % využitelnosti).

A teď se společně s Neználkem můžeme zasnít. Jak si v určený čas necháme přistavit autonomně řízený vůz (s počtem sedadel podle momentální potřeby), elektronicky zaplatíme jak na veřejné koloběžce a jedeme do místa B. Nemusíme mít řidičské oprávnění, nestaráme se o servisní prohlídky a případné odstranění poruch, nerozčiluje nás nevhodné chování některých posádek na silnici, neexistují zácpy, protože počet vozů se rapidně snížil a centrum zajišťuje bezpečný a plynulý průjezd všem. Protože se nemusíme věnovat řízení vozu, můžeme čas jízdy využít k různým jiným aktivitám. Četbě, přípravě na nadcházející jednání, zahrát si nějakou společenskou hru, dospat se atd. Po dojezdu do místa B, vystoupíme a auto může odjed za jiným zákazníkem. Efektivita využitelnosti osobního vozu strmě roste, počet vozů strmě klesá. Příroda a lidé si mohou odechnout.

Připomínka, o které se nemluví. Každý vůz má nejméně 4 pneumatiky, ať je na jakýkoli pohon. Při jejich výrobě se používají různé směsi, ve kterých je mnoho karcinogenních látek. Při ujetí několika desítek tisíc kilometrů dochází k opotřebení a nutné výměně, stanovené zákonem. Otázka tedy zní: kam se poděly částečky z opotřebované pneumatiky? Kam je vítr rozfoukal kam? Zase jenom do přírody, které jsme součástí. (Když případný čtenář navrhne projekt plně ekologické likvidace pneumatik, má Nobelovu cenu jistou).

Z výše uvedeného vyplývá, že propagovaná elektromobilita je jen dalším výkřikem vládnoucích elit k dočasnému překrytí mnohem hlubších společenských problémů, které tyto elity nechtějí, nebo neumí řešit. Podle mého názoru je ani v neoliberální společnosti vyřešit nelze. I v tomto případě nás to navádí k vyhledávání alternativ vůči kapitalismu.

Franta