Jeden hrdina za všechny

3. listopadu si připomínáme úmrtí Jána Ušiaka. Toto jméno bude znít povědomě asi málokomu. Ať je nám však připomenutím, že za naší svobodu položilo ve druhé světové válce život mnoho dobrých komunistů. A že my, dnešní komunisté, máme v oblasti obětavosti, odvahy a sebekázně na co navazovat.

Janko Ušiak se narodil v Budiné, v tehdejším Rakousko-Uhersku, v roce 1914. Po dokončení základní školy se stal pomocným dělníkem a v roce 1937 narukoval do Československé armády. Po vyhlášení samostatného slovenského státu byl donucen narukovat do maďarské armády, se kterou se zúčastnil bojů na východní frontě. Ján Ušiak však z horthyovské armády dezertoval a přidal se do partyzánského odboje na Ukrajině. Od prosince 1943 je veden jako příslušník 1. československé samostatné brigády v SSSR. Na Ukrajině absolvoval speciální vojenskou přípravu a zkoušky z ní složil ve Štábu partyzánského hnutí v ukrajinském Svajtošinu. Na základě svých výsledků byl povýšen do hodnosti poručíka.

Ján Ušiak byl oblíbeným velitelem a přesvědčeným členem Komunistické strany Československa. Když se v srpnu 1944 snesl na padáku na území Slovenského státu, začala se psát poslední kapitola jeho života. Nebylo mu v té době ještě ani 30 let.

Na Slovensku se však Ušiakův paradesant nezdržel dlouho. Už v září přišel příkaz k přesunu na Moravu, který se neobešel bez ozbrojených srážek, z nichž se ta z 25. září 1944 stala největším ozbrojeným konfliktem na území Čech a Moravy během celé nacistické okupace až do příchodu Rudé armády. Začátkem října se tak na Moravě shromáždilo zhruba 130 osob ve znovusjednocené brigádě pod vedením Jána Ušiaka. Vzniká v našich dějinách největší partyzánská skupina - 1. Československá brigáda Jana Žižky.

Příchod partyzánských jednotek způsobil v zemi velký rozruch. V pohotovosti byly také všechny dostupné jednotky německé armády, které měly za úkol nově vzniklé partyzánské hnutí okamžitě rozprášit. Partyzáni na sebe vázali velkou část nacistické armády a působili jí velké materiální i personální škody. Po řadě menších srážek dochází 2. listopadu 1944 u Kněhyně k přestřelce, během níž je zraněn jak velitel Ušiak, tak jeho zástupce, teprve třiadvacetiletý Dajan Bajanovič Murzin. Oběma se podařilo utéct, avšak skrýš Janka Ušiaka byla vypátrána, a tento partyzánský hrdina ukončil raději svůj život vlastní zbraní, než aby padl do rukou ostravského Gestapa.

Jan Ušiak byl přes přísný zákaz německé správy pietně pochován v Čeladné za účasti hrstky místních obyvatel. Ještě dlouho po válce zde byl udržován jeho hrob, přestože jeho tělo bylo po válce exhumováno a převezeno do jeho rodiště.

Po válce postavil nový režim partyzánské hnutí (i přes jeho kontroverznost) na piedestal a díky tomu byla vzpomínka na Jána Ušiaka a mnoho dalších hrdinů komunistického odboje udržována naživu. Po roce 1989 se ale setkáme jen s nezájmem a pohrdáním. Rudá armáda, komunistický odboj, partyzáni - všichni byli odsouzeni jako součást "komunistické diktatury". Jakoby jejich lidskost, hrdinství a sebeobětování ztratilo na ceně. Památníky, pomníky a pietní místa v České republice zarůstají trávou a i ve významné dny většinou zejí prázdnotou nebo se u nich shromáždí malá skupinka komunistů, kteří k jejich oběti úctu nikdy neztatili. Přitom inspirovat bychom se mohli nedaleko, na Slovensku. Tam, především na východě Slovenska, je historie stále živá. A nezapomnělo se ani na Jána Ušiaka. V roce 1992 mu byl udělen Řád Milana Rastislava Štefánika IV. třídy in memoriam. A v roce 2007 mu udělil ministr obrany Slovenska hodnost plukovníka in memoriam. I na Slovensku však růst protiruských nálad může vést k tomu, že tanky na Dukle nahradí zábavní park, ulice nesoucí názvy Partyzánská nebo Rudé armády budou přejmenovány na ulice Severoatlantické aliance a jméno Jána Ušiaka už žádné rty nevysloví. Partyzáni budou zapomenuti tak, jako jsme na ně v České republice zapomněli my.

Zastavme se tedy alespoň na chvíli v tiché vzpomínce na Jána Ušiaka, mladého komunistu, který před sedmdesátičtyřmi lety v boji proti nacismu položil svůj mladý život. Nechť je nám všem inspirací a za všechny ostatní hrdiny důstojným mementem své doby.

*PP*