Jsme komunisté a nikdy to nevzdáme!

Je to něco přes rok, kdy spatřilo světlo světa Usnesení evropského parlamentu o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy. Usnesení, které v teoretické rovině pokládá rovnítko mezi myšlenky fašismu a komunismu. Usnesení, jehož doporučení se pomalu začínají realizovat napříč Evropou.

Před pár dny jsme mohli u našich slovenských sousedů sledovat schválení nově pojatého zákona, který posuzuje komunistický režim v Československu v letech 1948 až 1989 jako protiprávní, nemorální a směřující k potlačování základních práv a svobod. Někdejší Komunistickou stranu Československa označil za zločinnou organizaci. Nově není možné po představitelích tohoto období pojmenovávat veřejná prostranství ani umisťovat na památníky symboly spojené s tímto obdobím. Ostatně tento zákon známe i z našich luhů a hájů.

Ačkoliv tento zákon stejně hodnotí i období Slovenského štátu v letech 1939 až 1945, mnoho lidí si s tím zřejmě hlavu neláme. Např. malá slovenská obec Varín se pyšní ulicí Dr. Jozefa Tisu. Do parlamentu SR je zvolen Marián Kotleba, otevřený zastánce klerofašistického Slovenského štátu, a to spolu s dalšími členy strany Kotlebovci - Ľudová strana Naše Slovensko, jejichž trestní rejstříky by byly zajímavým večerním čtením k problematice extremismu. Letošní oslavy 17. listopadu v Bratislavě pak v podvečer ozdobil planoucí hákový kříž. Ač šlo jistě o záměrnou provokaci, dokazuje tato situace, že fašismus nebyl ze slovenské společnosti ani zdaleka vykořeněn.

Zmíněný slovenský zákon má ale i další rozměry, které jsou minimálně na pozvednutí obočí. Bojovníci proti fašismu, kteří se po válce aktivně zapojili do výstavby Československa budou nově kádrováni, a to ve smyslu, zda jejich předúnorová činnost převažuje jejich činnost z let 1948 až 1989. V případě pochybností bude rozhodovat Ústav pämeti národa - tedy současným státem zřízená instituce, která už z povahy své vlastní existence není nezávislá a ideologicky objektivní. Jaké výstupy je schopen dodat její český ekvivalent - Ústav pro studium totalitních režimů ostatně všichni víme. Zajímavostí také je, že zmíněný zákon z veřejného prostoru vylučuje komunistické osobnosti aktivní po roce 1948, ovšem např. Lenin má cestu na tabulky nesoucí jména ulic otevřenou.

K období let 1948 až 1989 je zcela jistě nezbytné přistupovat kriticky. Z pohledu historického materialismu ani není možné vracet se k přežitým etapám společenského vývoje. Je však stejně nezbytné je analyzovat, hledat na jejich základě nová východiska a rozhodně je potřeba odvrhnout to negativní, co vedlo do slepé uličky a vyzdvihnout to pozitivní nač lze navazovat. Zcela nepochybně je antifašismus pevnou červenou nití, která se vinula celým průběhem vlády KSČ a která byla v roce 1989 nahrazena nepříliš pevně navázanou nitkou sametovou. Ta přes sebe nechala v 90. letech přeběhnout těžké boty neonacistických skinheads, aby je po pár letech nechala agitovat na náměstích v předvolebních kampaních do zastupitelstev krajů, měst i do poslanecké sněmovny. Společnost nakonec přijala, že hospodské nadávání na "cigoše", občasné pouliční bitky a několik zavražděných "podlidí" je akceptovatelná cena za to, že budou mít od antifašistického závazku klid. Otevírání dalších Overtonových oken na cestě ke "zrovnoprávnění" fašismu a komunismu tedy málokdo vnímá jako skandální. Prostě to tak nějak přirozeně přišlo a důsledky je po desetiletích obrušování hran schopen předvídat málokdo. Na šestibodové ose od nemyslitelného k zažitému už jsme někde mezi čtyřkou a pětkou - rozumné až populární. Jak málo času zbývá...

Tady ovšem pokračuje úkol nás - komunistů. Nás, kterým naši předkové a předchůdci předali pochodeň antifašismu zažehnutou ještě před prvními výstřely druhé světové války. Byli to totiž právě komunisté, kdo dokázal již dopředu odhalit nebezpečí, které s sebou fašismus přináší pro celou společnost. Naší povinností je nesložit ruce do klína, ale využít všech současných prostředků ke snížení rizika návratu fašismu do dnešní společnosti, ať už jeho podoba bude jakákoliv. A že umí být rafinovaný...

Petra Prokšanová

OV KSČM Praha 10