Kořist sankcí: Ničivá lidská cena za sankce

Celoafrická lidová revoluční strana (All African People's Revolutionary Party; AAPRP)

Robin Davis, Onyesonwu Chatoyer a Nancy Wrightová

Tento článek vznikl dávno před válkou na Ukrajině. Sankce proti Rusku v jejím důsledku tudíž neobsahuje, ale dovolím si tvrdit, že se od popisovaných neliší ani použitými prostředky, ani dopady. (Pozn. překl.)

Co to je sankce

Ekonomické (hospodářské) sankce jsou válečnou taktikou, jež zasahuje určitý národ za nátlak tím, že využívá dominanci USA nad globálním finančním a obchodním systémem.

Sankce fungují tak, že v podstatě dusí ekonomiku cílového státu. Protože systém globálního kapitalismu z velké části využívá americký dolar, všechny mezinárodní transakce jsou směrovány přes americké banky. To umožňuje americkým bankám blokovat nebo zmrazit jednotlivé transakce - nebo všechny transakce iniciované určitým státem nebo pro určitý stát - a také na požádání zkonfiskovat miliardy dolarů držené cílenou vládou. Globální finanční dominance USA také znamená, že americká vláda může požadovat, aby banky vlastněné zcela nezúčastněnými zeměmi vyhověly, když jim pohrozí také sankcemi. Nedávným příkladem toho je, když Citibank (americká banka) a Deutsche Bank (německá banka) zabavily 1,4 miliardy dolarů ve venezuelském zlatě poté, co americká vláda uplatnila ekonomické sankce vůči venezuelské centrální bance.

Způsob, jakým jsou USA schopny kontrolovat, kdo může dávat a přijímat peníze od koho a kdo může s kým obchodovat, není nepodobný tomu, jak jim americká politická a vojenská dominance umožnila ovládat zeměkouli v době po 2. světové válce. Americká armáda je schopna kdykoli bezpilotním letadlem bombardovat téměř jakoukoli osobu v kterékoli kolonizované zemi bez jakýchkoli následků - viz ilegální atentát na Qasema Soleimaniho. Americké námořnictvo je schopno zachytit lodě (a tím přerušit obchod) v téměř jakýchkoli vodách kdykoli - viz, když v Panamském průplavu zajalo loď mířící do Venezuely s potravinami. Stálé křeslo USA v bezpečnostní radě OSN po boku dvou dalších západních imperialistických mocností s pevně sladěnými agendami jí umožňuje si znovu a znovu a znovu vynucovat globální konsenzus směrem ke změně režimu.

Ekonomické sankce se obvykle ukládají prostřednictvím zákonů, které snadno proklouznou americkou Sněmovnou reprezentantů a Senátem. Mohou být také uvaleny prostřednictvím exekutivního příkazu přímo od amerického prezidenta nebo schváleny konkrétním americkým vládním úřadem, jako je ministerstvo financí, státu nebo obrany - čímž se zcela obejde systém takzvaných "brzd a protivah". Pokud americké impérium touží po mezinárodní podpoře konkrétního kola sankcí - což by mohlo, pokud je používají jako součást širší eskalace k válce s konkrétní zemí -, usiluje o podporu Evropské unie, bezpečnostní rady OSN nebo nejrůznějších neokoloniálních orgánů, jako je Organizace amerických států nebo Africká unie.

Ačkoliv je rétorika kolem sankcí obvykle považuje za laskavější a mírnější prostředek, jak přimět národy, které se nepodřizují vůli západního imperialismu, k poslušnosti, realitou ekonomických sankcí je hladovění a devastace pro masy lidí v terénu cílové země. Ekonomické sankce se často bez rozdílu zaměřují na dovozní a vývozní sektory dané ekonomiky, drasticky omezují schopnost národa vytvářet příjmy prostřednictvím obchodu a zároveň drasticky omezují druhy zboží, které může národ dovážet. Každodenními důsledky pro sankcionovanou zemi jsou masivní inflace národní měny, zničená úroková sazba úvěrů, jež extrémně ztěžuje získávání mezinárodních půjček, obrovský nedostatek a vysoké ceny zboží, jako jsou potraviny, léky, pohonné hmoty, průmyslové vybavení a rozpadající se infrastruktura, kterou nelze opravit nebo nahradit, protože materiál k tomu potřebný nelze dovézt.

Ekonomické sankce USA jsou v podstatě součástí strategie dodržování pravidel prostřednictvím kolektivního trestání. Americké sankce nejsou svým rozsahem a dopadem cíleny na vládu konkrétní země, ale spíše na civilní obyvatelstvo této země. Nevyhnutelným důsledkem omezení schopnosti národa dovážet a vyvážet zboží a vytvářet příjmy, jež potřebuje ke každodennímu fungování, je kolaps ekonomiky tohoto národa a tím i jeho schopnosti zajistit základní potřeby vlastního lidu. Jasný příklad toho, jak to vypadá, najdeme v africkém světě.

Po převratu v září 1991, který sesadil prezidenta Jeana-Bertranda Aristida, uvalily USA na Haiti kolo ekonomických sankcí, které měly zničující dopad na každodenní život chudých a dělnických Afričanů na ostrově. Podle jedné zprávy, již zveřejnili mezinárodní experti na veřejné zdraví z Harvardské univerzity, umíralo každý měsíc až 1000 (jeden tisíc!) haitských dětí poté, co americké obchodní embargo drasticky omezilo schopnost státu dovážet potraviny, léky a vakcíny. Když byl zástupce amerického ministerstva zahraničí David Johnson dotázán na dopad sankcí na zranitelné a bezbranné haitské děti, řekl: "Sankce jsou ze své podstaty tupým nástrojem, ale zůstávají nejlepším nástrojem, který máme k dispozici, abychom dosáhli návratu demokracie na Haiti."

Zamysleme se nad tím, kteří lidé v naší společnosti jsou nejvíce postiženi, když je přerušen přístup k základním potřebám. Když každodenní realitou je prudce rostoucí nezaměstnanost, vysoké ceny potravin a pohonných hmot, značně omezený přístup k lékům a antibiotikům a zaostalé bydlení a lékařská péče - to vše jsou nejčastější důsledky ekonomických sankcí. Když se ekonomika národa zhroutí a jeho stát už není schopen zajistit základní přežití svých občanů, výsledkem je nová realita nestability, nedostatku, hladomoru a smrti, která devastujícím způsobem zasáhne celou populaci, ale která se nejostřeji zaměřuje na nejzranitelnější sektory našich lidí. Složky jako senioři, chronicky nemocní a postižení, velmi mladí, pečovatelé a ženy, lidé s homosexuálními, transgenderovými a genderovými variantami - skupiny, které už čelily neustálým útokům za patriarchátu, kapitalismu a kolonialismu, zakusí zesilování když těchto útoků, jak se chudoba šíří širší společností.

Je důležité si uvědomit, že vláda USA je zcela v popředí ohledně toho, že zamýšleným dopadem sankcí je utrpení civilistů. Americké impérium si je již dlouho vědomo ničivých důsledků tak silného omezování ekonomik zaostalých států - moci, kterou v této situaci má. Můžete najít desítky vládních činitelů USA po celá léta, kteří se docela hlasitě vyjadřovali o tom, že masové utrpení civilistů je přijatelnou vedlejší škodou v honbě za žádoucími výsledky. Viz předchozí citované komentáře Davida Johnsona. Viz také komentář bývalé ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightové v pořadu 60 minut, kde řekla, že ohlášených 500 000 úmrtí dětí v Iráku po zavedení amerických sankcí je důstojnou cenou za to, že Saddám Husajn vyhověl. Viz také nedávný titulek v listu The Economist, který tvrdil, že Donald Trump a Juan Guaido sázeli na to, že Venezuelané svrhnou Madura dříve, než hromadně zemřou hlady před sankcemi. Sankce jsou navrženy tak, aby od konkrétního národa vyžadovaly maximální lidské náklady, aby tento národ donutily plnit příkazy amerického a západního imperialismu.

Které země jsou sankcionované

Kuba, Haiti, Sýrie, Bolívie, Nikaragua, Zimbabwe, Severní Korea, Eritrea, Venezuela, Írán, Irák, Libye a Súdán jsou sice odděleny kontinenty, jazyky, kulturou nebo národnostmi, ale mají společné dvě věci: všechny se odmítly sklonit před požadavky USA nebo Evropy a všechny byly potrestány drtivými sankcemi, které je měly přivést do ekonomické, sociální a politické záhuby za to, že se odvážily vzepřít imperialistickým kapitalistickým mocnostem.

Uvalení sankcí, které mají destabilizovat národ oslabením jeho ekonomické infrastruktury a působením hospodářských těžkostí a bídy mezi lidmi, je alternativou ke konvenčním válkám. Doufá se, že se jeho obyvatelstvo obrátí proti vedení, protože není schopno zajistit politickou stabilitu a hospodářskou prosperitu. Ze zoufalství se lidé často obracejí proti pokrokové vládě, která jedná v jejich zájmu a hledá úlevu u imperialistických mocností, jež sankce uvalily a způsobily jejich bídu.

Írán

V roce 1953 zorganizovaly Spojené státy a Británie převrat a svrhly demokraticky zvoleného íránského premiéra Mohammada Mossadeka. Jeho "zločinem" bylo znárodnění rozsáhlého íránského ropného průmyslu a využívání ropných příjmů ve prospěch íránského lidu. Británie chtěla mít nad íránskou ropou výlučnou kontrolu a mohla tak učinit jen s loutkovou vládou na místě. S pomocí USA vedla Británie v Íránu převrat, který zavedl diktaturu tyrana Mohammada Rezá Páhlavího, nenáviděného íránského šáha. Íránský lid nebyl ochoten přijmout vládu, která mu byla nezákonně vnucena, a tak svrhl šáha. Tento návrat íránského lidu k sebeurčení Spojené státy a jejich spojenci netolerovali. Sankce zavedl tehdejší americký prezident Carter exekutivním příkazem a zmrazil více než 12 miliard íránských aktiv. Následující americké vlády Cartera následovaly, přičemž Ronald Regan prohlásil, že Írán poskytuje "podporu terorismu", čímž zakázal jakékoli společnosti obchodovat s Íránem. Každá následující americká vláda neustále Írán přiškrtila s cílem vyvolat nespokojenost, která povede k dalšímu převratu a povede k přátelskému "loutkovému" vůdci USA.

Venezuela

Sankce proti Venezuele zpočátku uvalila americká Obamova vláda prostřednictvím exekutivního příkazu, v němž prohlásila Venezuelu za "mimořádnou hrozbu pro národní bezpečnost". Venezuela nepředstavovala žádnou hrozbu, přesto byly sankce systematicky zpřísňovány, přičemž Trump převzal místo, kde Obama skončil. Trump se zbavil Obamovy absurdní rétoriky a zabavil miliardy venezuelských aktiv, která byla držena v amerických finančních institucích, a zakázal jiným státům obchodovat s Venezuelou. To Venezuele znemožňuje prodávat ropu a získávat půjčky či restrukturalizovat svůj zahraniční dluh. USA se opakovaně pokoušejí uspořádat ve Venezuele převrat jako trest za venezuelské trvání na nezávislosti na americké nadvládě a za využívání svých obrovských ropných zdrojů pro lidský rozvoj uvnitř Venezuely i oblasti. Venezuela nikdy nepředstavovala pro USA bezpečnostní riziko, ale takové tvrzení lze přednést vůči americkému a evropskému lidu, jenž si dostatečně neověřuje fakta. Pravdou je, že venezuelská bolívarská revoluce přinesla alternativu, a Venezuela zdaleka nepředstavovala hrozbu, ale zaručila právo na bydlení výstavbou více než dvou a půl milionu veřejných bytových jednotek. Poskytovala také bezplatnou zdravotní péči a bezplatné vzdělání. Tyto iniciativy posloužily ke snížení chudoby o 50 % a ke snížení extrémní chudoby o 77 %.

Kuba

V kolektivním trestu proti kubánskému lidu za svržení diktátora Fulgencia Batisty, dosazeného USA, Spojené státy uzákonily zdrcující blokádu, která trvá téměř 60 let. Nová, revoluční vláda znárodnila nemovitosti ovládané cizinci a použila národní zdroje k uspokojení lidských potřeb. Blokáda odmítla tolerovat sebeurčení a byla uzákoněna tak, aby Kubě odepřela jídlo, léky a technologie, což mělo za následek hlad a smrt, jimž se dá předejít. Navzdory blokádě Kuba poskytuje levné bydlení, vynikající bezplatné vzdělání od mateřské školy až po univerzitu, příkladnou bezplatnou lékařskou péči a systematické vymýcení privilegií a rasistických a patriarchálních struktur, které existovaly před revolucí. Navíc Kuba poskytovala konzistentní materiální a personální podporu dalším národům bojujícím proti kolonialismu a neoliberalismu. Spojené státy jsou odhodlány svrhnout kubánskou revoluci ve snaze zastavit svou štědrou podporu dalším národům bojujícím proti imperialismu a zabránit úspěchu socialistického státu, který by ostatní národy modelovaly, ale kubánský lid zůstal stát vzpřímen.

Zimbabwe

Zimbabwe je jedním z několika afrických států vystavených americkým a evropským sankcím. Rozzlobené zimbabwskou realizací programu na znovuzískání a přerozdělení půdy ukradené evropskými osadníky během nelítostné rhodeské nadvlády USA a Evropa neúnavně pracují na uvržení Zimbabwe do totálního ekonomického krachu. Zatímco evropští osadníci kradli půdu, vysídlovali a zabíjeli africké lidi, kradli nerostné bohatství, neexistovaly žádné sankce ani žádná akce proti nim ze strany žádné evropské země nebo Spojených států. Jakmile Afričané svrhli brutální vetřelce a začali přerozdělovat půdu právoplatným vlastníkům, Evropa a USA se snažily svrhnout zimbabwskou vládu drtivými sankcemi, což uvrhlo ekonomiku do krize, jež měla lidi vyhladovět.

Sankce jsou válečným aktem: Afričané musí bojovat, všude

Od sankcí uvalených na Haiti jako trest za svržení francouzského otroctví a nadvlády, přes neokoloniální politiku uvalenou na nově nezávislé africké národy ve 20. a 21. století, až po odepření Severní Koreji společensky, ekonomicky nebo politicky se angažovat se zbytkem světa, se sankce staly upřednostňovaným prostředkem evropské a americké kontroly nad světem. Postižené národy nejsou hrozbou, nevedou válku a nikoho neutlačují. Jejich zločinem je snaha jít vlastní cestou, na což má každý národ právo. Jejich zločinem je využívání zdrojů k rozvoji vlastního společenského pokroku spíše než k následování kapitalistické cesty. Už jen to je důvodem, proč jsou vybrány k sankcím.

Naopak státům, které světu škodí, se sankce vyhýbají. USA jako jediný stát v historii svrhly atomovou bombu, a to ne jednou, ale dvakrát, přičemž se záměrně zaměřily na civilní obyvatelstvo; zabily půl milionu lidí a bezpočet dalších zmrzačily, ale žádné sankce. Izrael má odhadem 90 jaderných zbraní, které zahrnují bomby, hlavice a řízené střely s plochou dráhou letu. Izrael se běžně dopouští zločinů proti lidskosti svým vražděním a etnickými čistkami palestinského lidu, přesto žádné sankce. Represivní státy, které jsou spojenci USA a EU, sankcionovány nejsou.

Je zřejmé, že sankce nehájí spravedlnost ani lidská práva. Jsou nezákonným, nemorálním a teroristickým válečným aktem, uplatňovaným proti civilistům a způsobujícím největší utrpení těm nejzranitelnějším, včetně dětí, těhotných žen, nemocných, starších a postižených. Jak se šíří mimořádné události jako COVID 19, americké sankce krutě brání tomu, aby se potřebné léky dostaly k sankcionovaným národům, což zvyšuje počet úmrtí a utrpení.

Bezkonkurenční dominance nad globálními financemi a obchodem umožňuje Spojeným státům a jejich spojencům v podstatě "vlastnit" světovou ekonomiku. Se spoluúčastí Světové banky, Mezinárodního měnového fondu a Světové obchodní organizace se tato dominance dále posiluje a rozšiřuje, což USA umožňuje selektivně a jednostranně vyloučit jakýkoli stát, a to kdykoli, z účasti na globálním ekonomickém systému. Lidé ale povstávají!

Sankce neúměrně zasahují ty nejzranitelnější

Kofi Annan, bývalý generální tajemník OSN, popisuje sankce jako "...tupý nástroj, jenž poškozuje velké množství lidí, kteří nejsou primárním cílem". Jeho prohlášení o nezamýšlených důsledcích hospodářských sankcí je neupřímné, vezmeme-li v úvahu desítky let výzkumu smrtících účinků sankcí na civilní obyvatelstvo. Jedna zpráva výslovně uvádí, že "...sankce mají schopnost zabít více lidí než ozbrojená válka". Primárními cíli imperiální války jsou vždy civilisté, zejména ženy a děti.

Sankce zabíjejí

Téměř ve všech zemích světa je očekávaná délka života žen delší než mužů, s výjimkou období válečných konfliktů a období po nich. Sankce mají drastické a okamžité dopady na očekávanou délku života žen. Je také pravděpodobnější, že budou trpět "nepřímými" důsledky válečných konfliktů, jako jsou deprese, předčasná úmrtí, srdeční choroby a cukrovka, ještě roky po skončení vlastního konfliktu.

Patriarchální, klasicistní struktury a pohlavím dané normy udržují ženy, děti, homosexuály a různé pohlavně nevyhraněné jedince v hledáčku všech typů násilí. Ženy jsou sice terčem násilí, ale zároveň jsou klíčové pro udržení zdraví, bezpečnosti a stability svých rodin a komunit. Aby se ve společnosti zhroutily mocenské struktury, je třeba decimovat ty, kteří jsou životně důležití pro udržování společnosti. Tuto taktiku shrnuje genocidní rwandská bahutská elita, která výslovně podporovala vraždění žen a dětí Batutsiů: "Abyste se dostali k velkým krysám, musíte nejdřív zabít ty malé." Popírá se tím společný mýtus, že pohlaví není součástí "procesů a událostí" války, včetně sankcí.

Zastánci "chytrých" sankcí tvrdí, že záměrem je zaměřit se na určité skupiny nebo jednotlivce, ale trpí masy lidí. Sankce zasahují drtivé rány životně důležité infrastruktuře; školy jsou uzavřeny, protože učitelé nemohou dostat zaplaceno, a nemocnice zavírají, protože jim chybí léky a lékařské vybavení. Palivo, nezávadné potraviny, pitná voda a hygiena se udržují obtížně. Zdroje stékají v dobách nedostatku, který způsobuje, že ženy, hetero- i transsexuálové, jedinci s různým pohlavím, starší lidé, jedinci se zdravotním postižením a děti mají menší přístup k životně důležitým potřebám, zejména jsou-li chudé. Podvýživa je vážná a pro lidi v těchto společenských třídách neexistuje lékařská léčba.

Patriarchát a další strukturální mocenské vztahy brání ženám v potřebném přístupu ke zdravotní péči, zejména k reprodukční zdravotní péči. Během konfliktů a ekonomické nestability ženy umírají v důsledku vyšší míry samovolných, utajovaných potratů. Úmrtnost matek a kojenců je vyšší než úmrtnost mužů. Rozpad infrastruktury způsobuje také rozpady společenského řádu a ženy, hetero-, trans, genderově variantní jedinci a děti jsou oběťmi zvýšeného patriarchálního násilí. Tyto skupiny jsou okrádány o rozhodování nad vlastním tělem a dochází k prudkému nárůstu domácího násilí, znásilňování, obchodu se sexem a vraždění páchané muži.

Ženy nedokážou tolik migrovat do oblastí, kde je větší přístup k ekonomické podpoře, potravinám a lékařské péči. Muži se stěhují na míle daleko, dokonce do jiných zemí, aby si vydělali peníze, a jejich rodiny a komunity na ně spoléhají jako na svou primární finanční podporu. Život zachraňujícím částkám je však bráněno dostat se do zamýšlených destinací, protože mezinárodní finanční instituce mají zakázáno obchodovat se sankcionovanými zeměmi.

Imperialisté používají sankce, aby donutili své cíle podřídit se jejich vůli. Bez ohledu na to, kdy a kde jsou použity, následky jsou vždy stejné - násilí. Proto je důležité zdůraznit konkrétní příklady toho, jak sankce mučí a zabíjejí ženy a děti v zemích, jako je Kuba, Zimbabwe a Venezuela.

Kuba

Rasistickou a jednostrannou reakcí USA na to, že kubánský lid osvobodil svou půdu a zdroje, bylo uzákonění zákona o obchodování s nepřítelem. Tento zákon nejenže brání komukoliv v USA obchodovat s Kubánci, ale ukládá přísné tresty cizím zemím a společnostem, které poskytují finanční dotace, půjčky nebo obchodují s Kubou. Tyto barbarské blokády platí už 60 let a nejvíce trpí ženy, děti, starší a lidé s chronickými chorobami.

Blokády omezují přístup k lékům a zakazují prodej i životně důležitých lékařských přístrojů a součástek, pokud obsahují 20 nebo více procent součástek vyrobených americkými výrobci. Sankce činí stovky záchranných zdravotnických prostředků, jako jsou inkubátory, respirátory a dialyzační přístroje, v kubánských nemocnicích nepoužitelnými. Kubánský program screeningu rakoviny prsu nemůže získat přístup k bezpečnému rentgenovému filmu pro komplexní mamografické vyšetření, protože jej vyrábí společnost Kodak. V důsledku toho jsou ženy vystaveny nebezpečně vysoké úrovni radiace. Vyšetřování Americké asociace pro světové zdraví (AAWH) zjišťuje, že sankce přímo způsobují podvýživu žen a dětí.

AAWH poznamenává, že kubánská vláda dokázala odvrátit humanitární katastrofu tím, že vyčlenila vysokou míru rozpočtových výdajů na svůj zdravotnický systém na primární a preventivní zdravotnické programy.

Zimbabwe

Sankce byly oficiálně vedeny proti nejméně 18 africkým zemím, včetně Zimbabwe. Jejich záměrem je udržet kontinent v imperiálním sevření tím, že úmyslně ubližují nejzranitelnějším a utlačovaným, zejména ženám a dětem.

Před získáním nezávislosti byli Afričané v koloniální Rhodesii donuceni k hladovění, nemocem a negramotnosti. V 80. letech se nově zvolená zimbabwská vláda zaměřila na zdravotnictví a vzdělávání tamního lidu. Vláda zahájila vzdělávací programy bez školného v celé zemi. Vláda také zavedla bezplatné zdravotnické programy a venkovské komunální programy Village Health Worker Programs. Tyto programy se soustředily na masovou imunizaci dětí, předporodní a poporodní péči, výživu a reprodukční zdraví žen, včetně antikoncepce. Tyto programy snižovaly úmrtnost žen, kojenců a dětí, která byla před získáním nezávislosti vysoká.

V 80. letech byla jižní Afrika epicentrem pandemie HIV/AIDS a Zimbabwe zahájilo intenzivní reakci v oblasti veřejného zdraví. Ženy mají vyšší riziko nákazy virem prostřednictvím znásilnění a očekávání nechráněného sexu. U kojenců je vyšší riziko nákazy virem prostřednictvím mateřského mléka jejich matek. Sankce mají osvobodit potraviny a léky od blokování, ale mnoho léků, včetně nově vyvinutých léků proti HIV/AIDS, je zabráněno přepravě do Zimbabwe, protože je vyrábějí americké farmaceutické firmy.

Sankce nebrání tomu, aby v Zimbabwe přicházely neoficiálními cestami dary na vzdělání a zdravotní péči. Zahraniční dary pocházejí od "stínových" organizací, které se snaží podkopat současnou strukturu vládních institucí. Stínoví dárci vytvářejí paralelní školy určené pro kontrarevoluční politickou indoktrinaci a zakládají zdravotnické kliniky, které mají nahradit národní systém zdravotní péče. Není náhoda, že zahraniční dary těmto paralelním systémům pocházejí ze stejných zemí, které uvalily embarga.

Navzdory sankcím na zahraniční pomoc vládním vzdělávacím a zdravotnickým programům, zejména programům pro HIV/AIDS, je Zimbabwe jednou z nejúspěšnějších zemí v Africe ve snižování počtu nových infekcí HIV/AID. A s devadesátiprocentní mírou gramotnosti je Zimbabwe nadále jednou z nejvzdělanějších zemí na světě. To jsou příklady toho, jak je odolnost a odpor zimbabwského lidu silnější než brutální síly imperialismu!

Venezuela

Sankce proti Venezuele z roku 2017 způsobily přes 100 000 úmrtí, kterým se dalo předejít. Lékaři z celé Venezuely hlásí, že nemocnice jsou neustále zaplaveny silně podvyživenými dětmi. To bylo před sankcemi vzácné, ale nyní hladovějící děti umírají na ulicích. Podvyživené ženy nemohou kojit a jejich kojenci a děti umírají, protože kojeneckou výživu je těžké najít. Jak jeden lékař naříká: "Někdy vám zemřou v náručí jen na dehydrataci." Silné zakrnění dětí je dnes běžné a lékaři hlásí, že "malé děti přicházejí se stejnou váhou a výškou jako novorozenec." Ženy čekají v dlouhých frontách, aby podstoupily dobrovolnou sterilizaci, místo aby bezmocně sledovaly, jak jejich děti umírají vleklou, mučivě bolestivou smrtí.

Venezuela potřebuje obchodovat s ropou a dalšími zdroji na globálních trzích, aby mohla financovat materiální potřeby venezuelského lidu. Imperialisté se však snaží podkopat úspěšné socialistické projekty státu tím, že je nahrazují úspornými programy. Imperialisty podporovaná venezuelská opozice používá sankce jako způsob, jak prosazovat patriarchální a rasistické úsporné programy. Tvrdí, že likvidace důležitých vládních institucí, jako jsou ministerstva domorodých národů, žen a genderových záležitostí, "obnoví hospodářskou stabilitu".

Dokonce i Venezuelané kritičtí vůči prezidentu Madurovi, a to i uvnitř politických opozičních stran, chápou, že jeho vedení není příčinou jejich utrpení. Vědí, že příčinou jejich utrpení jsou USA. Lid se nenechá oklamat a tváří v tvář pokusu o kapitalistické převzetí obrovských venezuelských ropných zásob a dalších zdrojů Spojenými státy zůstává vzdorovitý.

Závěr

Navzdory "oficiálním" prohlášením o opaku byli primárním cílem západní, imperiální války vždy civilisté. Některé studie naznačují, že od 90. let až 90 % obětí ve válce jsou civilisté, na rozdíl od skutečných bojových sil. Ekonomické sankce jsou nadále nejběžnější imperialistickou válečnou taktikou používanou proti kolonizovaným národům, zejména když kolonizované národy projevují sebemenší odpor vůči imperiálním "sférám vlivu" a uplatňují vlastní suverenitu. Ačkoli kolonizovaní Lidé zažívají utrpení a smrt kvůli sankcím a jiným imperialistickým válečným taktikám, zůstávají i nadále silní tváří v tvář boji.

Odpor je vidět mezi statečnými národy, které, neodrazeny americkými hrozbami a zastrašováním, nadále obchodují a jednají se sankcionovanými národy. Odpor je vidět mezi těmi, kteří bojují za vytvoření platebního systému nezávislého na americkém dolaru. Odpor je slyšet ve skandování masových demonstrací, kde lidé po tisících požadují zrušení sankcí. Odpor je vidět mezi skupinami reprezentujícími mír, spravedlnost, klimatické aktivisty, domorodé národy, ženy, mládež, antiimperialisty, sjednocující se k odmítnutí sankcí. Odpor se nachází v nezávislých sdělovacích prostředcích, které říkají čtenářům a posluchačům pravdu a vzpírají se lžím, páchaným stavovskými kapitalistickými sdělovacími prostředky.

Celoafrická lidová revoluční strana nekompromisně odsuzuje sankce, blokády a všechny formy imperialistického útlaku vůči lidu. Odmítáme všechny formy genocidních, ekonomických válek, které se zaměřují na civilní obyvatelstvo a z toho plynoucí smrt a vysídlení.

Odmítáme lži a pomluvy jako záminku k invazi, svržení, destabilizaci a zničení pokrokových národů, které jsou poté zanechávány ožebračené. Požadujeme zrušení nespravedlivých hospodářských, obchodních a finančních sankcí a blokád. Požadujeme, aby USA dodržovaly četné rezoluce OSN, vyzývající k ukončení nezákonné blokády proti Kubě. Musíme ale udělat víc!

Připojte se k nám při obraně suverenity národů a jejich práva žít v mírovém soužití se zbytkem světa. Jako afričtí lidé se musíme organizovat pro panafrikanismus, který přinese zcela osvobozenou, sjednocenou a socialistickou Afriku, naprosto nezávislou na vnějším vměšování a nadvládě. Zbaveni bohatství z ukradených afrických zdrojů a vykořisťované pracovní síly se ekonomická dominance Spojených států rozpadne a vytvoří rámec pro svobodu a spravedlnost mezi všemi národy a všemi národy světa.

Douška autora

Celoafrická lidová revoluční strana (AAPRP) je stálá, nezávislá, revoluční, socialistická panafrická politická strana se sídlem v Africe. Afrika je spravedlivou vlastí Afričanů po celém světě. Naše strana je nedílnou součástí panafrického a světového socialistického revolučního hnutí.

AAPRP rozumí tomu, že "všichni lidé afrického původu, ať žijí v Severní nebo Jižní Americe, Karibiku nebo v jakékoli jiné části světa, jsou Afričané a patří k Africkému národu". - (Kwame Nkrumah, Třídní boj v Africe, strana 4).

Více o AAPRP na https://aaprp-intl.org/

z webové stránky https://hoodcommunist.org/ přeložil Vladimír Sedláček