Mají komunisté podporovat drobné živnostníky?

Další zpřísňující opatření.

Ano, přesně tak.

Naše vláda v důsledku narůstajícího počtu jedinců nakažených nemocí Covid-19 zavádí další opatření obecné povahy, která omezí život v zemi. Některá z nich začala působit již od pátku, další nabyla účinnosti dnešním dnem (v pondělí) a ještě přísnější mají podle všeho přijít ve středu. Premiér Andrej Babiš se přitom nechal slyšet, že pokud nebudou tyto restrikce dodržovány, může být zaveden tzv. lockdown, což je v zásadě plošný zákaz vycházení, jaký naše republika zažila na jaře.

O tom, zda jsou nebo nejsou tato opatření účinná, příp. zda jsou vůbec potřebná, se však v tomto článku nechci zabývat. Považujme je zkrátka za objektivní skutečnost (nutnost), kterou nelze změnit. Důvodem, proč jsem se rozhodl otevřít tuto tematiku, je její dopad na život některých osob v ČR. Mám tím konkrétně na mysli osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a další drobné živnostníky, kteří, ač se to někomu může jevit překvapivé, trpí v důsledku této krize (ostatně ale jako jakékoli jiné krize mající za následek hospodářský útlum) nejvíce ze všech.

Silná slova? Dovolte mi je vysvětlit a přistupte prosím k mé obhajobě bez předsudků.

Že drobné podnikatele smete každá ekonomická recese spíš než velké korporace, snad nijak sálodlouze zdůvodňovat nemusím. Pouze zběžně - velké podniky mají větší zisky, proto jsou schopné vytvářet si mnohem větší "zásoby na horší časy", pokud by poptávka po jejich zboží stagnovala. Silnější firmy tudíž mohou udržet svou produkci na trhu, byť i za cenu ztrát, mnohem déle než firmy malé a střední, jež vyhlašují bankrot a jsou zkupovány právě těmito velkými společnostmi - co to dělá s kumulací bohatství je jasné.

Mnozí z vás ale namítnou, že přeci hůře na tom bývají zaměstnanci (námezdní pracující), protože ti v důsledku krizí přicházejí o zaměstnání. Je sice pravda, že podnikatel nemůže být standardně "propuštěn", avšak je třeba vzít v potaz několik skutečností. Při recesích jsou zaměstnanci propouštěni, protože není po jejich práci poptávka ze strany zaměstnavatelů, jelikož sami zaměstnavatelé nemají poptávku po svém zboží (neboť je pracující nekupují, poněvadž nemají zaměstnání, a tak ani peníze - začarovaný kruh, viďte...). Co z toho ovšem plyne - zaměstnavatelé nepropouštějí v době kapitalistických krizí zaměstnance primárně proto, že se jim třeba nelíbí... Hlavním důvodem je, že nepotřebují tolik pracovních sil jako v dobách konjunktury, protože jejich odbyt je nižší. A teď tyto tendence vztáhněte na drobného podnikatele, jehož čisté příjmy jsou srovnatelné se mzdami běžných pracujících. Může si dovolit platit své zaměstnance, když je vlastně nepotřebuje, protože nemá odbyt? A můžeme mu tak my vyčítat, že je propouští?

Jestliže žijeme v systému neregulovaného kapitalismu, tedy v absolutně volném tržním hospodářství, drobný živnostník bývá zákonitě převálcován. To má automaticky dopad také na jeho zaměstnance - veškerá pracovní místa, která svou činností vytváří, zanikají. A na jednom "padlém" podnikateli tak tratí dalších 5, 10, 20, 50... pracujících. Určitou výhodou zaměstnanců v dnešní době (pokud tedy mají uzavřenou pracovní smlouvu, nikoliv dohodu) je alespoň částečná ochrana jejich práce ze strany státu, která limituje zaměstnavatele svévolně je propouštět. OSVČ a jiní drobní živnostníci ovšem žádnou podobnou ochranu nemají - pracují tak za v podstatě stejné peníze s mnohem větším rizikem než zaměstnanci, přestože jejich bankrot má mnohem horší následky. A nemyslím tím jen ztrátu pracovních míst.

Chcete-li totiž podnikat, potřebujete určitý základní kapitál. Pokud ho ale nemáte, nejlogičtějším (a nejčastějším) řešením je půjčit si v bance, která vám nicméně za současných podmínek přirazí nemalé úroky a nejrůznější pokuty za výpadky při splácení. Snad si dovedete představit, co za takových podmínek udělá s živnostníkem krize. Zatímco tedy propuštěný pracující "pouze" přijde o své místo a je nucen si na trhu práce hledat nové, zbankrotovanému živnostníkovi zůstávají vedle toho často dluhy, jež bude muset dalších (třeba) 10 let splácet. Lze namítnout, že živnostník může svůj podnik a jeho vybavení prodat, ale - ruku na srdce - už jste někdy viděli, aby v praxi někdo koupil bankrotující firmu s opotřebovaným vybavením za alespoň obdobnou cenu, jakou stálo její pořízení?

Shrneme-li praktické důvody - malé podnikatele krize ničí stejně nečekaně jako zaměstnance a ještě intenzivněji v důsledku půjček, které jsou nuceni uzavírat, aby vůbec mohli podnikat. Další deformace, jakože aktuální nastavení legislativy reálně tlačí na mnoho původně zaměstnanců, aby fungovali ve stavu OSVČ (čímž jsou méně chráněni), ostatně jako celý tzv. švarcsystém, už raději pomíjím.

Je ovšem třeba vypořádat se ještě s námitkou ideologickou, jíž mohou někteří důslední zastánci marxismu vznést - tedy, že drobní podnikatelé jsou vlastně maloburžoazie a i maloburžoazie je součástí buržoazie. A komunistické hnutí by přeci mělo usilovat o konec panství buržoazní třídy a vytvoření socialismu, kde výrobní prostředky budou vlastněny kolektivně. Proč tedy má Komunistická strana (jakékoli) podnikatele podporovat?

Já osobně shledávám dva hlavní důvody. Zaprvé, vyjdeme-li z teorie o panství buržoů (tedy ze skutečnosti, že svět ovládají kapitalisté), těžko můžeme říct, že také maloburžoazie "panuje". Naopak, právě ona bývá minimálně stejně jako pracující třída utlačovaná velkokapitálem, nadnárodními korporacemi, pro které představuje konkurenci - a zdravá konkurence znamená pokles jejich zisků. Mj. i proto jsou dnes živnostníkům kladeny do cesty při zakládání firem četné překážky - zejm. administrativní (doba vyřízení povolení živnosti u nás trvá v průměru téměř měsíc, zatímco kupř. na Novém Zélandu ani ne jeden den), a to často v důsledku přímé intervence velkých podnikatelů (jen vzpomeňme, kdo u nás prosadil EET...).

Druhým důvodem je předpokládaná dlouhá doba pro vybudování socialismu. Minulý režim nám podle mě jasně ukázal, že socialistické zřízení nelze vytvořit prostě tím, že během 10 let zestátníte podniky, sloučíte zemědělce do JZD a je hotovo. Socialismus není sprint, ale maraton. Chceme-li vybudovat skutečně funkční socialistickou společnost, musí se tak činit pozvolna a za podpory většiny lidu. Proto jsem toho názoru, že než dojde k vytvoření socialistické společnosti, budeme svědky třeba i několik desítek či stovek let trvající fáze, v níž budou existovat kolektivně vlastněné firmy společně s podniky drobných (a nejspíš i středních) živnostníků. Cíleně je likvidovat by proto bylo kontraproduktivní - spíš by to opět jen nahrávalo miliardářům aj. bezohledným businessmanům.

Ze všech výše uváděných důvodů proto vyzývám, abychom se vůči OSVČ a drobným podnikatelům nechovali lhostejně, ne-li přímo nepřátelsky, nýbrž abychom je považovali za naše spojence v boji za lepší životní podmínky. A spojenci jsou od toho, aby si pomáhali, tím spíš v dobách krize, jakou je ta současná.

P. S. Jak konkrétně můžeme podpořit drobné živnostníky přehledně shrnuje ve svém článku s. Michal Klusák ->

Vojtěch Mrázek

člen OV KSČM Praha 10