MĚLI BY BÝT KOMUNISTÉ LIDSKOPRÁVNÍ AKTIVISTÉ?
Kdybych se měl obecně zeptat, co je dnes za den, asi bych se setkal s odpověďmi typu čtvrtek, v lepším případě 10. prosince. Taková otázka však mívá většinou tendenci směřovat k výročí nějaké historické události, takže je hold potřeba se mrknout na Wikipedii. Tam zjistíme, že 10. 12. 1989 jmenoval prezident Gustáv Husák tzv. vládu národního porozumění, která představovala překlenovací článek mezi monopolní vládou KSČ a vládou vzešlou z voleb v r. 1990. To jsem ale taky nemyslel.
Dějinný moment, kolem kterého kroužím, se odehrál na půdě Valného shromáždění OSN r. 1948. Tehdy totiž Spojené národy přijaly první a přitom na svou dobu až neuvěřitelně pokrokový mezinárodní katalog základních práv jedinců, jehož český název zní Všeobecná deklarace lidských práv. Z tohoto důvodu tak po celém světě připadá na datum 10. prosince Mezinárodní den lidských práv.
Než ale využijete tento svátek jako důvod k oslavě v nedávno otevřeném restauračním zařízení, uvědomte si prosím jeden důležitý fakt: Přestože se k principům základních lidských práv politicky hlásí naprostá většina států mezinárodního společenství (včetně takových jako KLDR), pouze několik málo z nich všechna práva uvedená v Deklaraci doopravdy realizují. Pak se nicméně vnucuje otázka, proč se všelijaké režimy zaklínají, jak lidská práva dodržují, zatímco naopak kritizují jiné, že je porušují. No vedle mezinárodněpolitické strategie, jež každé podobné prohlášení doprovází, jsou hlavním kritériem preference dané vlády, tedy na kterou část společenského života ten který systém klade důraz.
Mám-li uvést příklad, představte si typickou západoevropskou zemi s liberální vládou. Pro tu jsou nejvíce podstatné svobody jednotlivců, jejich procesních záruky, politická práva apod. Vedle toho uveďme středoevropský stát, kde vládne konzervativní strana - ten bude zdůrazňovat právo založit rodinu, právo rodičů vychovávat své děti, autonomii církví atd. Oproti tomu republika proklamující budování socialismu se zaměří nejspíš na poskytování práva na práci, na bezplatné vzdělávání a zdravotní péči a mohl bych pokračovat.
Takový přístup k základním lidským právům je sice politicky konformní, a tedy v praxi značně rozšířený, ovšem z hlediska jejich uplatňování naprosto kontraproduktivní. Proč? Za předpokladu, že budou zaručeny pouze tzv. liberální svobody, zůstane ve společnosti široká vrstva nemajetných, kteří sice budou mít právo na nedotknutelnost osoby, avšak k čemu jim bude, když budou umírat hlady. S tím ostatně máme (nejen) historické zkušenosti při studiu neregulovaného kapitalismu. Naopak garantujete-li reálně jen hospodářská, sociální a kulturní práva, jak to činily tzv. socialistické státy, zajistíte sice lidem základní podmínky k životu, nicméně za co bude váš život stát bez možnosti svobodně rozhodovat o jeho náplni?
Ústředním účelem lidských práv je dát každému člověku důstojnost. Tou se rozumí na jedné straně možnost žít jako člen lidské společnosti, a na straně druhé s určitou autonomií na ní. Nikdo z nás by se bez ostatních lidí neobešel, ale zároveň by nikdo z nás nesnesl, aby mu všechno diktovali ostatní. Má-li všem lidským bytostem náležet důstojnost, je třeba ji zaručit na všech úrovních. K uplatnění některých práv veřejné moci postačí nedělat nic, u jiných je nezbytné poskytnout člověku ochranu nebo záruky, no a u dalších mu se zajištěním potřeb musí aktivně vypomáhat.
Pokud přitom některé kategorie práv nejsou naplněny, automaticky tím klesá praktická uplatnitelnost těch ostatních. Lidé nemohou žít důstojně, jestliže nemají ochranu před zabitím, zraněním či mučením, svobodu projevu, právo svobodně rozhodovat o vlastích záležitostech, rovněž jako svobodu sdružovat se s ostatními lidmi k podpoře svých zájmů, právo pracovat nebo zajištění péče v případě zranění. Lidská práva lze proto chápat pouze v jejich úplnosti. Pokud budete mít jen jednu nohu, v zásadě se vám nebude žít stejně dobře, jako kdybyste měli dvě... nebudete-li mít mozek, budou vám všechny ostatní orgány k ničemu...problém základních práv funguje stejně.
Přestože je Všeobecná deklarace lidských práv jen tzv. soft law, tj. z právního hlediska nezávazným, a tedy i mezinárodněprávně nevymáhatelným dokumentem, život na zeměkouli by dosáhl kvalitativně vyšší úrovně nejen pro každého člověka, nýbrž i pro lidstvo jako celek, pokud by se jí všechna společenství řídila. A tím nemyslím pouze některými ustanoveními, nebo většinou z nich, ale skutečně všemi. Lidská práva jsou jednotou veškerých práv v rámci Deklarace zmíněných a v mnoha dalších (nejen) mezinárodních dokumentech prohloubených a rozvinutých. S každým dalším právem posilujícím důstojnost osob se zvyšuje i společenský význam jejich životů. Může přitom být v životě lidském něco důležitějšího, než lidský život sám?
Chtějme proto po státech, aby vytvářely pro své obyvatele důstojné životní podmínky. Bojujme za lidská práva a upozorňujme na jejich porušování - u nás i ve zbytku světa. Každý stát má problémy s něčím jiným - Rusko s uplatňováním politických práv, Čína se svobodou projevu, Saúdská Arábie s rovností mužů a žen, USA s bezplatnými základními službami, Austrálie s právem na soukromí, Francie se spravedlivým procesem. Dodržování základních práv v jednom státě začne k témuž motivovat i ostatní vlády, bude-li však dosažený standard jejich ochrany ve světě klesat, dožene tento trend dozajista i nás. A domnívám se, že to by si nikdo z nás nepřál, tím spíš pokud si uvědomíme, že právě lidská práva nám všem umožňují žít ve společnosti jako důstojní lidé.
Vojtěch Mrázek
člen OV KSČM Praha 10
