Mezinárodní den uprchlíků

Před deseti lety vyhlásila Organizace spojených národů 20. červen dnem uprchlíků.

V tento den si připomínáme osudy milionů lidí, kteří museli opustit své domovy, ať už z důvodů přírodních katastrof nebo válečných konfliktů. Podle Úřadu Vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) je odhadováno, že v současné době je vysídlováno okolo 70 mil. osob, mužů, žen i dětí, to znamená každé dvě sekundy 1 osoba. Proto si hluboce vážím UNHCR, která mj. každý rok pořádá několik speciálních akcí, které upozorňují na práci a život uprchlíků, včetně těch, co jim věnují svou pomoc.

Zadáme-li do vyhledavače mezinárodní den uprchlíků, objeví se nám celá řada organizací, se svými analýzami, zdůvodněním činnosti, apelacemi na vlády zemí a samozřejmě žádostmi o podporu jejich činnosti. Někdo možná postřehne, že se některé organizace spíše soustředí na uprchlíky před klimatickými změnami (environmentální jevy), než na uprchlíky před válečným běsněním. A tak se naskýtá zcela zásadní otázka, kolik z celkového počtu uprchlíků utíká před klimatickými změnami a kolik před důsledky občanských válek nebo válek mezi státy, tudíž zcela jednoznačně před nebezpečím zaviněným člověkem. Je asi příznačné, pro tuto dobu, že na tak jednoduchou otázku, jsem ucelenější přehled nenašel. Proč asi?

Vliv klimatických změn na lidi a jejich různorodá společenství je velmi rozsáhlé téma a analýzy ani odpovědi nejsou doposud jednoznačné. Alarmující akce typu aktivistky Grety Thunbergové asi zaujmou mladé lidi a politiky, kteří se za ní se schovávají, ale problémy se, jak doposud vidíme, neřeší. Zatím je to jen samá výzva a apel. Pro naše čtenáře si dovolím doporučit práci ing. Jana Zemana, CSc. s názvem "Ekonomické základy (trvale) udržitelného vývoje", kterou nejdete na stránkách Klubu společenských věd, na adrese https://forum. klubspolved.cz/. Slova politiků tečou, slova odborníků jsou potlačována a řady uprchlíků narůstají.

Vliv válečných konfliktů. Podle mého úsudku, vliv válečných konfliktů a jejich následků několikanásobně převyšuje počty uprchlíků před "čistými klimatickými" změnami.

A jsme u jádra problému. Oponentům komunistů jenom připomenu, že v současném globalizovaném světě mají komunisté rozhodující vliv na vládu pouze v ČLR, Vietnamu a na Kubě. Nikdo z nich nebyl a není aktivně zapojen do níže uvedených konfliktů. Také nemusíme chodit do hluboké minulosti, stačí si připomenout pouze to, co se dělo a děje od počátku našeho 21. století. Příkladů je více než dost a nemusíme pro ně chodit až do subsaharské Afriky, kde se výrazně projevuje mix. klimatických změn a válečných střetů. Stačí nám jenom blíže se podívat na tzv. arabské jaro, kde např. v případě Libye a Iráku došlo k totálnímu rozvrácení obou států pouze proto, že jejich představitelé chtěli demokraticky opustit platby za svou ropu v dolarech a přejít na platbu ve své měně, v denárech. Problémy Sýrie se doposud řeší, ale základem střetu je, kudy povedou trubky s ropou a kdo je bude ovládat. Vše ostatní je pouze propagandistická omáčka. Do této situace se samozřejmě vstupují osobní ambice nejen představitelů okolních zemí. A tak miliony mužů, žen a dětí opouští své vybombardované domovy, rozbitou infrastrukturu, v naději, že jinde bude alespoň klid a nikdo je nezabije. O tom, kdo je vinen asi nejlépe vypovídá vstup Mallence Bart Wiliams, který najdete na adrese: https://youtu.be/xOrJqbcS_KA Slova politiků tečou, slova odborníků jsou potlačována a řady uprchlíků narůstají.

O ekonomické migranty se vcelku nikdo nezajímá. Jsou to ale lidé, jimž nikdo zatím domovy nezničil, ale ukradl nebo prodal výrobní prostředky, rozbil funkční infrastruktury a výrazně omezil životní úroveň mnohdy na úroveň rozvojového světa. Např. Ukrajina. Vcelku se s tímto problémem potýkají všechny země bývalého východního bloku. A když práce doma není, musí často na dlouho opustit své rodiny, přátele a jít za výdělkem do jiné země. Příkladů máme v samotné Evropě mnoho. Pravicový argument - že stěhování za prací je normální, v kapitalismu neobstojí. A pro příklad nemusíme nijak daleko. Stačí pohlédnout na cenu bytů a domů v ČR. Tam kde je pracovní příležitost, jsou ceny bytů dnes již závratné i pro rodilé Čechy, tam kde pracovní příležitost není, jsou ceny dostupnější. (70 % dluhů domácností jsou hypotéky na bydlení). Položme si proto otázku, má ekonomický migrant, pracující většinou na podřadné práci, vůbec šanci zlepšit své sociální postavení? Nebo pouze udržuje sebe a svoji rodinu při životě. Je taková pozice lidsky důstojná v 21. století, zatím ještě vcelku bohaté Evropě? Slova politiků tečou, slova odborníků jsou potlačována a řady ekonomických uprchlíků narůstají. Ať už je nazýváme jakkoli.

Závěrem se domnívám, že práci UNHCR je třeba ocenit, zejména v oblasti soustavného upozorňování na problémy uprchlíků. Jsem však přesvědčen, že monitoring pohybu migrantů, upozorňování na různé probíhající nebo rodící se problémy, či PR nátlakové akce pozici migrantů neřeší a nemůže vyřešit. Kapitalistická společnost je totiž zaměřená na zisk a ovládnutí omezeného přírodního bohatství země. Nemá ze své podstaty (mimo válečné střety) nástroje ke zvládnutí migračních krizí, které však sama podnítila a které i nadále podněcuje. Je nutné poohlédnout se po jiném globálním společenském systému.

Franta