NATO možná dostane válku, již chtělo

22. února 2022, 9:47 AM CST (16:47 SEČ), JOHN WOJCIK a C.J. ATKINS

Při hledání komentářů současného dění na východě Ukrajiny jsem narazil na pozoruhodný článek z dílny KS USA. Jasně, Američané zpoza Atlantiku nemají moc šancí do věci skutečně vidět, ale šéfredaktor komunistického tištěného týdeníku a denního internetového zpravodaje "The People's World" patří k těm zasvěcenějším. Původem Polák, hovoří plynně německy, polsky a asi i dalšími jazyky, o nichž nevím, a jezdí často do střední a východní Evropy, kde má dobré kontakty. V záhlaví titulku ponechávám i čas, kdy byl článek vydán, protože v konfliktních oblastech se situace měnívá až příliš rychle. (Pozn. překl.)

Velkou zprávou týkající se rusko-ukrajinského konfliktu ve svátek Dne prezidenta bylo, že ruský prezident Vladimir Putin nařídil vojákům vstoupit do dvou separatistických oblastí Ukrajiny za účelem "udržení míru". Zatím se nepotvrdilo, že by se do těchto oblastí přesunuly i jiné ruské jednotky než ty, které už v těchto oblastech mohly nebo nemusely být.

Západní sdělovací prostředky téměř všeobecně popisují ruský rozkaz jako stupňování napětí a přibližování ukrajinské krize skutečné válce. Putin nařídil vojákům, aby se přesunuli, jen několik hodin poté, co uznal nezávislost Doněcké a Luganské lidové republiky v Donbasu na východě Ukrajiny.

V posledních dvou dnech došlo k rozsáhlému ostřelování oblastí ukrajinskou armádou a přes hranice do Ruska se dosud evakuovalo nejméně 60 000 civilistů. Odhaduje se, že od roku 2014 zabily ukrajinské jednotky v obou odštěpeneckých republikách 15 000 nebo více rusky mluvících civilistů.

Přestože kabelové televize přenášely části Putinova pondělního projevu, žádný z nich nepřenášel celé jeho výroky, které byly směsicí nacionalistických územních nároků, revizionistických dějin a legitimních obvinění z ukrajinského nepřátelství v Donbasu.

Tisk věnoval velkou pozornost jeho provokativnímu tvrzení, že Ukrajině chybí "skutečná státnost", což je postoj považovaný za ospravedlnění potenciálního ruského pohlcení země. Média však neposkytla téměř žádnou analýzu detailů Putinova tvrzení.

Putin ve svém projevu vyložil svou vlastní verzi dějin rusko-ukrajinských vztahů a svalil vinu na komunistické vůdce sovětské éry za to, že narušili "historický osud Ruska a jeho národů" tím, že se zaměřili na "právo národů na sebeurčení" v letech po bolševické revoluci v roce 1917.

"Leninovy zásady rozvoje státu nebyly jen omylem," prohlásil Putin, "byly horší než omyl." Prohlásil, že tyto zásady spolu s následným posouváním vnitřních územních hranic SSSR jinými vůdci vedou k tomu, co naznačoval, k umělému dělení Rusů a Ukrajinců. Putin prohlásil, že správa tak rozsáhlého území jako "konfederace", jak tomu bylo v sovětském období, je "velmi vzdálená realitě" a "tradici...ruského impéria".

Vzhledem k tomu, že pozornost byla upřena na Putinovy komentáře týkající se otázek území a státnosti, jen málo amerických sdělovacích prostředků věnovalo větší pozornost jeho obvinění, že vláda v Kyjevě zorganizovala "teroristické podzemní hnutí" v Donbasu a na Krymu. Stejně tak nebyly vzaty na vědomí plány ukrajinské vlády, podle vlastních stratégů, na provedení války "se zahraniční vojenskou podporou" proti Rusku a odštěpeneckým oblastem na východě Ukrajiny.

Prezident Joe Biden, který čekal sotva minutu poté, co Putin domluvil, vyhlásil sankce proti oběma republikám, Lugansku a Doněcku. Očekává se, že v brzké době vyhlásí nové přísné sankce proti Rusku. Mělo by být jasné, že i když nezahrnují "jednotky na místě", sankce jsou samy o sobě také válečným aktem. Rusko už osm let žije s celou řadou bolestivých sankcí uvalených Spojenými státy.

Zvýšení sázek a zvýšení napětí, které vyplynulo z Putinova pondělního oznámení nařizujícího nasazení "mírových sborů", jsou alespoň částečně předvídatelným výsledkem toho, že NATO, USA a Ukrajina ignorují řadu legitimních bezpečnostních otázek, které Rusko opakovaně zmiňovalo posledních 30 let, včetně a zejména ruské námitky vůči rozšiřování NATO na východ a umístění útočných zbraní na ruských hranicích.

Pondělní prohlášení Ruska, které zvýšilo napětí, samozřejmě nepřišlo zčistajasna. Následovalo po měsících jednání Západu ve zlém úmyslu. Místo aby Západ realizoval Minské protokoly z roku 2014, podle nichž se strany dohodly na autonomii například pro Lugansk a Doněck, nabídl Rusku pouze právo na kontrolu útočných raket umístěných na jeho hranicích. A aby toho nebylo málo, když už to nabízeli, zřídili s takovými raketami tři další základny, dvě na Slovensku a jednu v Polsku.

Ignorovali také návrh francouzského prezidenta Emmanuela Macrona na "finlandizační" řešení pro Ukrajinu, podle něhož si Ukrajina, stejně jako Finsko za studené války, zvolí vlastní formu vlády a zůstane nezávislá, zatímco bude prosazovat nezúčastněnou neutrální zahraniční politiku bez útočných zbraní umístěných na její půdě a namířených proti Rusku.

Dalším nešťastným výsledkem toho, kde nás to všechno zanechává, je, že pokud se všechny strany nestáhnou z okraje propasti a nezačnou vážně vyjednávat, máme už v této válce nechtěného vítěze.

Vítězem je nadnárodní průmysl fosilních paliv se sídlem v USA. Ředitelé si museli radostně mnout dlaně, když slyšeli Bidena varovat Američany, že budou muset platit vyšší ceny za energii, protože USA uvalují sankce na Rusko. Budoucnost benzínu a topného oleje pro domácnosti už v pondělí a v úterý běžela. Těmto společnostem se nelíbí, že Rusko zásobuje evropské energetické potřeby. Chtějí prodat Evropě svůj plyn, získávaný štěpením (frakovaný pro ty, kdo neumí, nechtějí nebo nesmí používat češtinu; pozn. překl.) v USA, i když tento plyn bude pro Evropu mnohem dražší než ruský.

Západní plynárenské a ropné společnosti dostaly část toho, co chtěly, v úterý ráno, když německý kancléř Olaf Scholz oznámil, že plynovod Nord Stream 2, společný rusko-německý projekt dokončený v loňském roce, který má být uveden do provozu do poloviny roku 2022, končí. Scholzovo rozhodnutí bude plynárenským gigantům přímo ku prospěchu tím, že udrží evropskou spotřebu levného ruského plynu limitovanou na současné úrovni, nebo ještě níž. To znamená větší zisky z evropských nákupů frakovaného amerického plynu.

Blokáda plynovodů nadchla i ukrajinskou vládu, neboť velká část jejích ročních příjmů pochází z toho, že vybírá zprostředkovatelské poplatky za současné pozemní plynovody mezi Ruskem a Evropou. Ministr zahraničí Dmytro Kuleba krok Německa ocenil jako "za současných okolností morálně, politicky a prakticky správný krok".

Od Američanů se přitom bude očekávat, že zaplatí víc, aby Evropanům pomohli kompenzovat náklady na obscénní ziskovou mašinérii provozovanou palivovými monopoly - mašinérii, která se vůbec nezajímá o Ukrajince, Rusy ani Američany. Dalšími vítězi této války jsou samozřejmě zbrojařské a muniční společnosti, které navyšují vojenský rozpočet USA a berou peníze ze sociálních programů, které jsou doma naléhavě zapotřebí.

V nejvážnější krizi, která Evropu od studené války zahalila, NATO opět dokázalo, že nedokáže uspokojit bezpečnostní potřeby Evropy a že nový bezpečnostní rámec pro kontinent je zoufale potřebný. Organizace, která by na rovnoprávném základě přijímala celou Evropu včetně Ruska, by byla rozumnou a rozumnou cestou.

Překlad Vladimír Sedláček 23. února, 11:30