Návrat ke kořenům

V souvislosti s prohranými volbami do krajských zastupitelstev a současně i s přípravou (nepřípravou) sjezdu KSČM je na místě oprávněně očekávat zvýšenou pozornost analýze příčin volebního zmaru a hledání cest obnovy a akce schopnosti celé stranické struktury počínaje vedením KSČM, jejích nižších organizačních struktur až po základní organizace. Zatím se zdá, že tento prioritní a v zásadě existenční úkol KSČM jako celek decentně obchází a to i v zájmu miliardářova politického koncernu. Od členské základny s průměrným věkem 75 let zázraky čekat nelze. Stejně tak od minima rozptýlených a "nezkušených" mladých. Jim navíc chybí při všem entusiasmu marxistické vzdělání, které "revoluční fráze" nahradit nemohou. Postrádají také důvěru starších soudruhů, bez níž není úspěšná mezigenerační spolupráce možná.

Jako nejslabší článek se jeví zbývající poslanci ti, kteří mají pro svou práci nejlepší materiální i informační podmínky a mohou se opřít stále ještě o masy členů a sympatizantů. Zatímco v krajích a okresech je dělicí čára mezi "pravicí" a "levicí" relativně jasná a čitelná, v orgánech, kde se reálně rozhoduje o našich životech a budoucnosti, tomu tak není. Otevřeně řečeno některá rozhodnutí a činy zbytku poslanců za KSČM mají panoptikální charakter, resp. připomínají ránu do zad budoucnosti mladé generace. Konkrétním příkladem může být požadavek na snížení rozpočtu ministerstva obrany o 1O mld. Kč, což lze odsouhlasit (s vědomím, že se tato částka zvýšená o úroky bude vyplácet v roce následujícím), při mlčky tolerovaném několika násobném zvýšení výdajů na platy státních zaměstnanců, neodůvodněném zvýšení jejich počtu a plošném rozdávání koronavirových dárků, což znamená pouze další rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými, vyvolávání vážných inflačních vln a celkové zhoršení životních podmínek především důchodců. To vše zarámováno do chaotického, nesystémového a nekvalifikovaného jednání vlády, které chybí elementární koncepce, vize rozvoje společnosti jako celku a ekonomiky zejména. Za asistence většiny poslanců za KSČM, kteří si za opakované posedávání v legislativních křeslech zřejmě zvykli nadřazovat atraktivní kabinetní politiku nad práci s lidmi a tvrdý, nekompromisní boj v aktivní a akční opozici.

Proč tak odsuzující slova?

Prostě proto, že rozpor mezi slovy a činy, mezi marxistickou teorií a současnou praxi nabyl hloubky, která vyvolává obavy o samu existenci socialistických a komunistických idejí vůbec. O ČSSD nemluvě. Ta bojuje zjevně o to, aby na ni v případném pohlcení hnutím ANO vůbec zbyla nějaká lukrativní židle.

Srovnáme-li pojetí socialismu v programech a stanovách desítek stran, iniciativ a hnutí hlásících se k socialismu, nalézáme jistou shodu v zobecňující podobě socialismu jako společnosti svobodné zespolečenštělé práce, založené na socialistickém vlastnictví výrobních prostředků a politické moci celé společnosti, založené na participaci. Vlastní postatou socialismu je vytváření materiálních i duchovních podmínek k všestrannému rozvoji osobnosti. Plánovitě se rozvíjející na základě funkčního demokratického centralismu, jímž se rozumí vědecky řízená společnost s novými formami účasti lidu na ekonomickém, sociálním, politickém a kulturním životě státu. Středem společenského života je v socialismu člověk. Takto pojímaný socialismus může postupovat do své vyšší fáze pouze po vyčerpání všech možností svého dosavadního vývoje. Nepochybuji o tom, že jde o lákavý a přitažlivý cíl, který je schopen oslovit miliony lidí práce, vykořisťovaných. Pokud si neuvědomíme, že ve své podstatě jde o klasický sociálně demokratický program zbavený revolučních myšlenek a základní podmínky své realizace, tj. kvalitativní změny výrobních vztahů a dalších podstatných podmínek limitujících socialistickou orientaci na sjezdu v Bad Godesbergu.

Pokud si to uvědomíme, nemohou nás překvapit dogmaticko voluntaristické tendence v politice KSČM, kompromisnictví, smířlivectví, filtrace informací pro veřejnost, kabinetní politika a prodej ideálů za drobné ústupky vládě, bez kterých by se nakonec obešla díky bezzásadovosti SPD. Porovnejme si v klidu základní nosné ideje a logiku myšlení a jednání Karla Marxe s uvedenou syntézou socialismu a zjistíme značný nepoměr, věcný rozpor. Svět je o 150 let starší, pohybujeme se v zásadně odlišných konkrétně historických podmínkách. To je pravda. Nicméně existují obecně platné zákonitosti, na kterých se dokonce setkává socialistické i buržoasní věda, byť často v antagonistické podobě. Nicméně tyto obecné problémy existují a nerespektovat je znamená cestu do pekel. Bohužel právě touto cestou KSČM úspěšně cestuje. KSČM může sebevíce usilovat o vylepšení svého obrazu ve veřejnosti, sebevíce promlouvat o tom, co by bez její pomoci vládnoucí hnutí nedokázalo. Nezmění-li se a bude-li se i nadále smiřovat s rolí otloukánka, tzv. užitečného pitomce, z krize se nevymaní. Jedinou reálnou a perspektivní trajektorií je pro KSČM návrat ke kořenům.

Ladislav Šafránek