Návrh postkladenského programu KSČM pro sociálně spravedlivou samosprávnou společnost

I. Z čeho vycházíme:

1. Komunistické hnutí vzniklo jako politický nástroj dělnické třídy - jediné vykořisťované třídy v dějinách, která je zainteresována na vlastním sebezrušení a nemůže se osvobodit tím, že nastolí jinou formu soukromého vlastnictví a vykořisťování. Je zainteresována na překonání soukromého vlastnictví výrobních prostředků, staré společenské dělby práce, třídního boje i nerovné třídní společnosti, na všestranné humanizaci společnosti i všestranném rozvoji člověka. Komunistické hnutí navázalo na revolučnost zakladatelů dělnického hnutí. Vycházelo z poznatků klasiků marxismu - K.Marxe, B.Engelse i V.I.Lenina, z jejich projektu nahrazení kapitalismu komunistickou společensko-ekonomickou formací o dvou fázích - socialismu a komunismu.

II. Byl první historický pokus o socialismus zločinným režimem?

I když vývoj společnosti potvrdil pravdivost základních poznatků marxismu, jejich stálou platnost v mnoha směrech, ukázal zároveň i na určité dobově podmíněné meze poznání klasiků i na nutnost je dále rozvíjet při zachování metody zkoumání společnosti klasiky objevené. V dalším vývoji byl ovšem marxismus deformován jak buržoasní ideologií, tak ideologií určitých nových vládnoucích vrstev, které vznikly při prvním historickém pokusu o nekapitalistickou společnost - protosocialismu. Deformováno bylo i samo komunistické hnutí, které se v zemích pokoušejících se o socialismus změnilo z nástroje neprivilegovaných vrstev v nástroj specifické diktatury řídícího aparátu protosocialismu. V podmínkách, kdy světový kapitalismus od počátku nové společnosti vedl proti ní nesmiřitelný boj vrcholící ve fašismu a následné studené válce, použily vládnoucí struktury protosocialistických států řadu antihumánních, násilných metod vlády překračujících rámec nutné obrany a hluboce diskreditujících vysoce humánní projekt socialismu a komunismu. Tyto metody byly uplatňovány především v SSSR a Číně jako zemích, kde pokus o socialismus probíhal v obzvláště obtížných podmínkách, a byly mocenskou silou, zejména SSSR, vnucovány i jiným vládnoucím komunistickým stranám zemí protosocialistického bloku, včetně Československa, kde měl vývoj k socialismu obzvláště příznivé podmínky. Tyto metody způsobily smrt či deformaci života mnoha lidí, kteří nebyli nepřáteli sociálně spravedlivé společnosti a dokonce i mnoha přesvědčených stoupenců socialismu, včetně komunistů samotných, nehledě na perzekuci dezorientovaných lidí i ideových odpůrců systému, kteří proti systému v praxi nic nepodnikli. Tento vývoj zasáhl i komunistické hnutí v Československu, jeho první historickou podobu - KSČ, a negativně poznamenal celý pokus o další humanizaci společnosti.

I tak byl však vznik a vývoj protosocialismu v ČSR (ČSSR) významným krokem vpřed a přinesl společnosti i českému a slovenskému národu mnoho dobrého. Rozhodně odmítáme tendenční a nepravdivý výklad této etapy našich dějin současnou vládnoucí třídou a jejími služebnými strukturami.

Na rozdíl od buržoasních ideologů vidíme první pokus o nekapitalistickou společnost nikoli jako nějaké vybočení z dějin dané zlovůlí těch, kdo ho vytvářeli, ale jako nutný krok vynucený rozpory kapitalismu, vrcholícími ve dvou světových válkách a vzniku fašismu, krok, který byl ovšem limitován možnostmi a podmínkami doby

Upozorňujeme, že v antikomunistické a antisocialistické teorii i praxi polistopadového režimu jde o hluboké dezinformace a zkreslená hodnocení minulosti. Jde o cílevědomou snahu diskreditovat a odvrátit jakýkoli pokus o nahrazení kapitalismu jiným, humánnějším a pokrokovějším systémem otevírajícím prostor pro spravedlnost a rozvoj člověka a skutečné zabezpečení jeho lidských práv a svobod. Záměrně rozpoutaná a systematicky živená antikomunistická hysterie je účelovým nástrojem polistopadové vládnoucí třídy - neoburžoasie snažící se všemi prostředky udržet a rozšířit své privilegované postavení, svou faktickou diktaturu nad společností

III. Jaký je náš vztah ke kapitalistické společnosti?

.Při vší kritičnosti k prvnímu pokusu o nekapitalistickou společnost trváme na marxistické kritice kapitalismu jako systému i jeho současné podoby. Buržoasní ideologové a propagandisté, kteří mohou navíc využívat svého monopolu na obsah a formy působení masových sdělovacích prostředků i na školní výuku, používají při srovnávání systémů nejrůznějších triků. Obzvláště nepoctivé je, když srovnávají velmi krátké historické období vznikání a konstituování protosocialismu, které bylo nejvíce spojené s těžkými deformacemi i zločiny, s příznivým poválečným vývojem v nejvyspělejších zemích kapitalistického světa.

Zcela přitom ignorují a tají před neinformovanými občany, že protosocialismus se na rozdíl od kapitalismu nejtěžších deformací sám zbavil. Neberou v úvahu, že vznikal a vyvíjel se převážně v zaostalých zemích a byl od počátku vystaven nejrůznějším formám agrese kapitalismu a jeho velmocí. Obzvlášť názorným příkladem této agrese je napadení SSSR fašismem využívajícím potenciál jedné z nejvyspělejších kapitalistických zemí - Německa. Německý fašismus - nacismus byl pěstován od počátku nejen německým kapitálem, ale i kapitálem tzv. západních demokracií, které tolerovaly rozpínavost a antihumánnost fašismu a uvolňovaly mu cestu k napadení SSSR. Celý předchozí vývoj kapitalismu, který trval minimálně 400 let a jeho antihumánnost a zločiny, které trvají stále, jako by neexistovaly.

Militantní antikomunističtí ideologové kapitalismu mají plná ústa zločinů komunismu a snaží se všemi prostředky vtlouci do hlav zejména mladých lidí, že komunismus byl ne-li horší, pak rozhodně stejný jako fašismus a ohánějí se všelijak zkreslenými údaji o počtu obětí. Přitom velkoryse zapomínají na to, kolik obětí má od svého vznikání na svém kontě kapitalismus, včetně jeho fašistické formy, v řadě zemí. Zapomínají na hladomory dělnického i vesnického obyvatelstva ve Velké Británii a ještě v masovějším měřítku v Indii a dalších zemích třetího světa, brutální vyhánění anglických nevolníků z půdy v zájmu kapitalistického podnikání a vytvoření armády průmyslového dělnictva, vylidnění Afriky obchodem s otroky, genocidu Indiánů v Latinské Americe i USA a původních obyvatel Austrálie, masakry obyvatelstva všech zemí dnešního třetího světa bránícího se kolonialismu, včetně specifického kolonialismu ruského a amerického. Ve svých srovnáních neberou v úvahu krvavé potlačování odporu dělníků i v těch nejvyspělejších zemích, včetně relativně demokratické první československé republiky, justiční vraždy dělnických vůdců v USA, masakr Pařížské Komuny i tzv. krvavou neděli v Petrohradě, zločiny kontrarevoluce v Maďarsku, Bulharsku, Itálii, Španělsku, a především v Německu, Rusku a Číně. Zapomínají na oběti teroru ilegálních struktur napojených na západní tajné služby v době studené války, jejichž pachatelé se dnes svými zločiny vychloubají a jsou oceňováni jako "bojovníci za svobodu a demokracii". Buržoasní ideologové si počínají, jako by kapitalismus intrikami tajných služeb, podporou domácí kontrarevoluce, blokádou a vytvářením atmosféry obklíčené pevnosti v protosocialistických zemích nenesl značný díl odpovědnosti i za tzv. zločiny protosocialismu. A to nemluvíme o obětech krvavých válek, zejména obou světových, ale i koloniálních, obětech intervencí imperialistických zemí a jimi podporovaných fašistických režimů, i o skutečnosti, že zločiny historického fašismu a nacismu patří k zločinům kapitalismu.

Na rozdíl od těchto "učených lokajů kapitalismu", my, marxisté a komunisté, hodnotíme roli kapitalismu v dějinách objektivně a jsme si vědomi progresivních stránek kapitalismu v dějinném a civilizačním vývoji. Vnímáme i to, že kapitalismus prokázal značnou adaptabilitu na rozvoj výrobních sil a civilizace vůbec. |Všem progresivním procesům, na které se adaptoval, však kapitalismus charakterem svého vlastnictví založeného na bezplatném přivlastňování nadhodnoty a honbě za ziskem, bez ohledu na potřeby člověka a jeho lidská a občanská práva, vtisknul svou deformující a antihumánní podobu.

Dnes žijeme v epoše totální vlády globálního kapitálu nad světem. Nedomníváme se, že tzv. čínská cesta je cestou k socialismu, i když čínská forma rekapitalizace přinesla i početným neprivilegovaným vrstvám významné zlepšení kvality jejich života, stejně jako tomu bylo na počátcích vývoje USA, Velké Británie, Francie, Německá, střední Evropy, Skandinávie i Japonska.

Po ničivé hospodářské krizí 30 let a hořkých i zkušenostech pracujících za války, mimo jiné i pod tlakem jejich organizovaného třídního boje a působení příkladu konkurenčního systému protosocialismu, prokázal kapitalismus vrchol svých možností řešit ekonomické a sociální problémy. Nastalo poměrně krátké období, kdy se kapitalismus pokoušel o státní regulaci svých rozporů a dělal ústupky vykořisťovaným ve vyspělých zemích formou sociálního státu. Pak ovšem vstoupil vývoj výrobních sil do nové etapy tzv. 4. průmyslové revoluce a globalizace, na které se nedokázal adaptovat protosocialismus. Kapitalismu zhroucením protosocialismu spadl do klína značný potenciál protosocialistických zemí, který buď přímo nebo zprostředkovaně přes místní parazitní neoburžoasní skupiny mohl nerušeně buď rozkrást nebo utlumit či využít podle vlastních potřeb. To dočasně oddálilo propuknutí akutních rozporů a krizových jevů uvnitř kapitalismu, které se ovšem nakonec stejně dostavily a nekončí.

Globalizace i 4.průmyslová revoluce byly a jsou ve své podstatě progresivní a zákonité procesy. V rámci kapitalistických výrobních vztahů a při velmocenské roli USA, ale i jiných zemí, se ovšem progresivita globalizace zahrnující i možnosti migrace pracovní síly, a 4 průmyslová revoluce obrátily proti zájmu širokých neprivilegovaných mas, což usnadnil i pád protosocialismu.

Globalizace, kterou klasikové předvídali již v Manifestu komunistické strany z r.1848, boří všechny zbývající překážky pohybu jednotlivých složek výrobních sil a prohlubuje mimořádně zespolečenštění výroby. Místo různě roztříštěných a izolovaných národních trhů vzniká jednotný celoplanetární trh i volný a rychlý pohyb finančních toků, informací, dopravní a komunikační síť nové kvality a postupně i volný pohyb pracovní síly. 4 průmyslová revoluce výrazně omezuje čas potřebný na výrobu zboží a služeb, a to nejen těch nejnutnějších. Vytváří tak podmínky pro omezení nutné pracovní doby všech pracujících lidí a rozvoj humanizačních činností člověka. Vyřazuje jednoduché i složitější a kvalifikovanější obslužné profese, především fyzické, a pracujícím nabízí podle předpovědi Marxe z poloviny 19. století přesun do tzv. předvýroby - tvořivé, vysoce kvalifikované, individualizované, ale zároveň celoplanetárně propojené - vědecké, programátorské, řídící aj. práce.

V podmínkách kapitalismu plodí tyto progresivní procesy hluboce antihumánní důsledky. Proti lidem práce se obrací v podobě obrovské nezaměstnanosti celých velkých skupin, nepotřebnosti celých velkých regionů, prohlubování nerovnoměrnosti vývoje světa a konfliktu mezi různě rozvinutými civilizacemi. Surfování kapitálu po světě za lacinou pracovní silou, legální i ilegální migrace, umožnuje kapitálu snižovat hodnotu pracovní síly i ve vyspělých zemích. Přináší možnost zbavit pracovní sílu jistot, např. v podobě likvidování pevných úvazků, privatizace pojišťovacích fondů a služeb, nárůstu různých poplatků ve školství, zdravotnictví, dopravě ohrožení jistot důchodců, zdravotně handicapovaných, dětí a mládeže.

Další nutný a progresivní proces vynucený vývojem výrobních sil, tj. překonávání národů a národní formy státnosti, vede k přeměně národního státu v chudého sluhu nadnárodního kapitálu v důsledku jeho závislosti na investicích globálního kapitálu, který nadto neplatí daně a své zisky převádí do daňových rájů. Národní stát je degradován na posluhu globálního kapitálu, který z peněz neprivilegovaných poplatníků usnadňuje realizaci investic globálního kapitálu a snižuje jeho náklady na ně. V případě odchodu tohoto kapitálu napravuje důsledky jeho působení, včetně ekologických. O prohloubení politické závislosti místních elit i celých zemí na zájmech globálního kapitálu a o tom, že místní politické elity se podřizují i politicko-mocenskému zájmu globálních kapitálových skupin, je zbytečné hovořit. Názorně to vidíme na polistopadovém vývoji ČR, na útlumu řady nosných odvětví a podniků, výprodeji (spíše rozdávání) "rodinného stříbra" a přeměně vyspělého strojírenství na montovnu aut v rukou zahraničních vlastníků, při současném odchodu řady kvalifikovaných odborníků i talentů do zahraničí.

Kapitalistický výrobní způsob je od svého vzniku založen na neustálém reprodukování rozdílu mezi zaměstnancem, který dostává jen hodnotu pracovní síly, a kapitalistou - vlastníkem výrobních prostředků, který si bezplatně přisvojuje přebytek hodnoty zboží či služby nad hodnotou pracovní síly. Na tom se dodneška, přes všechny zastírací manévry buržoasii sloužících teoretiků, nic nezměnilo. Kapitál proto od svého vzniku trpí rozporem mezi masou kapitálu, kterou potřebuje investovat, a omezenou poptávkou na trhu. V důsledku toho v něm kromě snahy snížit hodnotu pracovní síly zaměstnance neustále probíhá bezohledný konkurenční boj, který vedl k řadě válek, včetně první světové a do jisté míry i druhé světové. Tento boj byl dočasně překryt soutěžením s protosocialismem, ale nikdy nepřestal. Vítězství nad protosocialismem dodalo nadnárodnímu kapitálu odvahu k útoku na hodnotu pracovní síly prostřednictvím neoliberální politiky států zbavující zaměstnance sociálních jistot a přenášející veškeré náklady na reprodukci pracovníků i jejich rodin na ně samotné jako neorganizovaná individua.

Stlačování hodnoty pracovní síly a masová nezaměstnanost ovšem jen znásobují problémy kapitalismu. Masa zisku sice roste a s tím i masa kapitálů, které by bylo třeba investovat, koupěschopnost většiny obyvatel však nestačí. Míra zisku při tradičních formách vykořisťování klesá, krizové jevy se reprodukují, konkurenční boj o zisky a investiční možnosti mezi kapitálovými skupinami se zostřuje a vede až k agresivní politice velmocí diktované zájmy zbrojařských i jiných monopolů. Přitom díky pádu protosocialismu a otřesení nejen komunistického hnutí, ale celé levice, není politický subjekt, který by tomuto vývoji čelil. Prohloubení základního rozporu kapitalismu tedy zvýraznilo roli konkurenčního boje v současném světě a učinilo z ní i osu mezinárodního politického a ideologického boje.

IV. Jaká jsou akutní rizika současného světa?

Rozpor mezi kapitálovými skupinami jde dnes napříč kapitalistickými velmocemi, mezi něž přibylo zejména kapitalistické Rusko, rychle se kapitalizující Čína a celosvětově, napříč státními strukturami, působící islamistické hnutí ovlivňující řadu států. Za ním se rovněž skrývají vlivné kapitálové síly, agresivně se prosazující vůči dosavadním dominantám - USA a EU. Probíhá boj o zaměření mezinárodní, ale i vnitřní, zejména ekonomické politiky USA. Určité skupiny kapitálu spojené s agresivní politikou USA, zbrojením a těžbou ropy a surovin se snaží udržet monopolární svět v čele s USA, ale nemají už na to prostředky. Rusko a Čína i některé regionální mocnosti se naopak snaží o uznání za rovnoprávné partnery a prosazují svět sice ovládaný globálním kapitálem, ale multipolární. Konkurenční boj více a více přerůstá do podoby ozbrojených konfliktů a provokací, které by mohly vyústit v jadernou a ve světovou válku. Terorismus jako zbraň buržoasie kryjící se islámem rozkládá fungování tradičních struktur západní civilizace. Využívá snah USA zneužít islamisty pro své zájmy proti konkurentům a nebezpečně si zahrává s obrovskou nerovnoměrností rozložení světového bohatství a degenerací celých velkých skupin v třetím světě. V důsledku toho se progresivní proces migrace a globalizace stává roznětkou krvavého konfliktu mezi zneužitými masami samotnými. Lidstvu hrozí, že odbočí z cesty pokroku na cestu sebezničení, kdy se neuvědomělé, zmanipulované masy neprivilegovaných budou vzájemně vyvražďovat za použití špičkových technologií.

KSČM chápe akutnost nebezpečí plynoucího z účelově, v důsledku meziimperialistického soupeření, vyvolávané migrací lidí odlišné kultury, navíc ovládaných svými vládnoucími strukturami pomocí reakční ideologie islámského fundamentalismu. Zdůrazňujeme, že fundamentalistický islám sice přejímá prvky a prostředky z původní středověké formy islámu, především jeho agresivitu a nesnášenlivost, představu o předurčenosti k vládě nad nevěrci. Dnes je však především ideologií imperialistické buržoasie určitého typu, která se chce prosadit vůči svým konkurentům Jejím bezprostředním nástrojem jsou relativně dobře situované střední vrstvy, jejichž příslušníci (muži ve vojenském věku) nenalézají ve svých zemích či v zemích do nichž emigrovali dostatečné uplatnění a prestiž.

Jakkoli to zní dnes utopicky, KSČM odmítá netřídní, nacionalistický nebo dokonce rasistický, xenofóbní pohled na migranty a z něj vyplývající zkratkovitá, antihumánní řešení. Na druhé straně však odmítá i bezzubý humanismus struktur formovaných buržoasní ideologií účelově šířenou v zájmu západních velmocí, které zastírají reálnou konfliktní situaci a tím nahrávají potenciálně fašizujícím tendencím mezi domácím obyvatelstvem. Jediná nosná cesta řešení problému je v navázání komunikace s těmi migranty, kteří chtějí pracovat a integrovat se, nevynucují si změny v denním provozu hostitelských zemí a lidských právech jejich obyvatel. Jsme připraveni s demokratickými a humánní postupy preferujícími silami komunikovat při přípravě a realizaci nutných opatření k respektování zákonů této země i obecně humánních principů, jejichž základem musí být razantní vyhoštění všech, kdo odmítají respektovat pravidla chování v hostitelské zemí a snaží se prosazovat militantní islamismus nebo dokonce připravovat teroristické činy. Zdůrazňujeme, že nacionalismus a rasismus je neslučitelný s členstvím v KSČM či působením v jejích aktivitách. Odmítáme jakoukoli spolupráci s nacionalistickými a rasistickými politickými subjekty.

Situaci osudově zhoršuje i skutečnost, že ve světě zatím kapitalismu není s to čelit patřičný progresivní sociální subjekt. Klasický průmyslový proletariát jako základ třídního hnutí vykořisťovaných je ve své profesní podobě likvidován vědecko-technickou revolucí a nová profesní podoba proletariátu - tzv. kogniariát (/počítačový, vědecký, znalostní) se teprve formuje. I když je vykořisťován kapitálem a migrace kvalifikovaných pracovníků z bývalých socialistických zemí i zemí třetího světa snižuje výjimečnost i kognitariátu na západě, je tento kognitariát ještě v pozici dělnické aristokracie a buržoasie ho může uplácet vyššími mzdami a prestiží. Jelikož není ovlivňován politickým hnutím a také jeho ideologie vyjadřující jeho dlouhodobé zájmy je překrývána nánosem ideologie buržoasie i pozůstatky ideologie řídícího aparátu protosocialismu, přebírá hlavně ideologii buržoasie a je zneužíván proti fyzickým a nekvalifikovaným pracovníkům. Na druhé straně první formy jeho živelného odporu proti establishmentu (hackerství) ukazují, jaký potenciál tato nová dělnická třída má a jak účinné a přitom nekrvavé mohou být formy třídního boje, do nichž by se zapojil a ve kterých by musel hrát vedoucí úlohu.

Využití nových technik práce s informacemi ukazuje také, že v politickém hnutí, do kterého by se kognitariát zapojil, by se radikálně snížily nároky na zprostředkující roli profesionálního aparátu hnutí a političtí vůdcové by se mohli ocitnout pod intenzivnější kontrolou řadových členů, což by byla významná podmínka úspěšného nastolení systému samosprávného socialismu. Značně by se změnilo i postavení aparátu zprostředkujícího ekonomicko-vlastnickou stránku řízení ekonomiky, což by usnadnilo přechod k samosprávnému vlastnictví a vytvořilo nový, pevný základ progresivního vývoje společnosti.

Technická stránka komputerizované a zvědečtěné výroby, která vzala půdu pod nohama klasickému proletariátu a jeho výhodě v podobě seskupení velkých kolektivů na jednom místě, by tomuto vývoji bránila jen zdánlivě. Právě propojení jednotlivců i dílčích pracovních kolektivů např. vědeckých týmů, komputarizací i dalšími technologiemi v celosvětovém měřítku totiž vytváří daleko vyšší stupeň zespolečenštění a propojení příslušníků třídy, než mohlo být v klasickém industrialismu. Právě tento technologický vývoj jde ve směru naznačeném Marxem a Engelsem v Německé ideologii, totiž že "až si budou přivlastňovat proletáři, musí být masa výrobních nástrojů podřízena každému individuu a vlastnictví všem individuím." (Sp.3,str.81)

V Proč neuspěl první pokus o nekapitalistickou společnost- protosocialismus? Jaké byly jeho systémové vady?

Připomínáme, že ne všechna negativa období trvání protosocialismu ve světě měla systémový a zákonitý charakter, že řada z nich plyne ze skutečnosti, že systém vznikal v ekonomicky a kulturně zaostalých zemích typu Ruska, Číny,  Korea, Vietnam) byl zatížen dozvuky minulého vývoje v některých zemích                          (Německo, Polsko, Maďarsko),za dob vlády buržoasie nahromaděnou animozitou                                            etnik, náboženství i ras, nerovnoměrným ekonomickým vývojem apod. Velký podíl na těchto negativech má i soustavná a mnohotvárná agrese světového kapitalismu, jeho nejvyspělejších zemí.

Původní pojetí společenské přeměny u klasiků přeceňovalo úlohu politické revoluce a uchopení moci a také objektivní vybavenost tehdejší podoby proletariátu (dělnické třídy) k uchopení a udržení moci a dalšímu rozvíjení společenského vlastnictví výrobních prostředků. Klasikové si byli vědomi řady tzv. mateřských znamének starého a z jejich poznání vychází i naše analýza systému, nelze jim však vyčítat, že nedocenili váhu a konkrétní dopady těchto znamének. Nejzávažnější z nich byla zatím na dané úrovni výrobních sil nezbytná a nepřekonatelná stará společenská dělba práce, která přetrvává i dnes, ale pomalu se v nejvýznamnějších zemích začíná bortit a stávat nefunkční.

V pojetí klasiků mělo po uchopení politické moci následovat poměrně krátké období, kdy pod demokraticky pojímanou diktaturou proletariátu jako diktaturou většiny se mělo zformovat nové společenské vlastnictví uskutečňované všemi občany. Na úrovni výrobních sil klasického industriálního typu a při staré dělbě práce byly však velké skupiny pracujících pro roli aktivního, celospolečensky odpovědného vlastníka výrobních prostředků nestejně vybaveny. Rozdíly mezi městem a venkovem, duševní a fyzickou prací, tvořivou a monotónní prací a zejména prací řídící a řízenou byly příliš veliké. Základní vlastnická rozhodování bylo však nutno provádět operativně a kvalifikovaně, na základě dostatečných informací. Tyto funkce začal vykonávat řídící aparát a skupiny duševních pracovníků.

Společenskost vlastnictví byla zprostředkována aparátem a specifickými zájmy jeho jednotlivých složek. Byl to řídící aparát, který ve složité hierarchii fakticky rozhodoval o vynaložení výrobních prostředků i živé práce, o rozdělení spotřebních předmětů a služeb. Tomuto systému, jistému nedokonalému prototypu socialismu, chyběly závažné regulační mechanismy prověřující společenskou nutnost a užitečnost práce vynakládané na jednotlivých článcích a lokalitách a důsledně naplňující při odměňování zásadu "Každému podle jeho práce". Společenské vlastnictví zde bylo formální a jeho uplatňování se tříštilo do mozaiky dílčích vlastnických funkcí a zájmů jednotlivých článků řídícího aparátu. Za těchto podmínek nemohla nastat skutečná socialistická demokracie a samospráva a chybějící integrační mechanismy musel nahradit totální mocenský monopol komunistické strany, tendující k subjektivismu a voluntarismu a snadno zneužitelný proti celospolečenským zájmům, zájmům neprivilegovaných vrstev. Existovala třída řídícího aparátu, která sice nebyla klasickou třídou soukromých vlastníků a vykořisťovatelů, ale vzhledem k svým lokálním zájmům nedokázala plnit roli celospolečensky odpovědných správců. Systém i tato vládnoucí třída se v průběhu vývoje značně odcizily širokým neprivilegovaným vrstvám, zejména dělnické třídě, která systém přestala považovat za svůj a po neúspěšných reformách, ve chvíli jeho hluboké krize, ho nebránila a podlehla buržoasní ideologii a dala se zmanipulovat strukturami, které vědomě či nevědomě sloužily kapitalismu a zájmům kapitalistickým velmocí. Byla pak trpce zklamána obnoveným kapitalismem, který kromě věkově či zdravotně a sociálně handicapovaných vrstev dopadl nejcitelněji právě na ni. Naopak mnozí příslušníci řídícího aparátu i duševní pracovníci byli svou rolí v minulém systému nejlépe připraveni k adaptaci na podmínky kapitalismu a sociálně, ne vždy i názorově, přešli do řad buržoasie.

VI. Kam směřuje KSČM?

Současná KSČM zůstává stranou angažující se za historicky a zejména ekonomicky nutné překonání kapitalismu, jehož základní zákon - honba za co nejvyšší mírou zisku - už dávno ztratil svůj omezeně progresivní charakter a který svou prohlubující se krizí rozkládá společnost a smrtelně ohrožuje přežití a další rozvoj lidstva. Chceme takové překonání kapitalismu, takovou socialistickou revoluci, která by proběhla, co nejhumánnějšími a nejdemokratičtějšími metodami a zejména bez válek, masových konfliktů, teroru a porušování lidských práv.. Na rozdíl od pomluv našich protivníků z řad současných vládců nechceme vyvolávat a živit třídní boj, který probíhá od raných stadií vývoje lidské společnosti a byl klasiky marxismu pouze objeven. V souladu s klasiky marxismu a zakladateli komunistického hnutí chceme odstranit příčiny tohoto boje, změnit sociální role velkých společenských skupin a umožnit i příslušníkům bývalé vládnoucí třídy se bezbolestně adaptovat na nový společenský řád. Dobře víme, a zkušenosti protosocialismu to potvrdily, že řešením problému emancipace společnosti a člověka není fyzická likvidace či perzekuce příslušníků privilegovaných tříd a elit, ale překonání objektivních podmínek, které rodí nerovnost a útlak ve společnosti a tedy i třídní boj.

Historie bezohledně prověřila dva možné systémy založené na dvou možných typech vlastnictví výrobních prostředků - kapitalismus i první pokus o socialismus založený na státním vlastnictví zprostředkovaném rolí řídícího aparátu. Na základě analýzy obou systému a zejména prvního pokusu o socialismus, který byl jistým odbočením z hlavní cesty historického pokroku a zespolečenštění práce a výroby, se KSČM nadále orientuje na prosazení takového systému, který by byl založen na aktivní vlastnické roli pracujících. To znamená, že z možných forem vlastnictví se orientuje jako na hlavní a určující formu na zaměstnanecké vlastnictví dovedené až do nejvyšších pater společenského plánování a řízení a doplněné účinnými ekonomickými mechanismy slaďujícími úsilí jednotlivých pracovních kolektivů i nejrůznější dílčí zájmy. Vůdčí role samosprávného vlastnictví samozřejmě nemůže být prosazována jakýmikoli administrativními či mocenskými mechanismy, ale musí se zrodit přirozeně, ve svobodné ekonomické soutěži s jinými formami vlastnictví, vzhledem k vyšší efektivitě samosprávného sektoru zejména vůči kapitalistickému vlastnictví. Přeměnu státního vlastnictví ve všelidovou samosprávu předpokládali již klasikové a jako doplňkový sektor lze předpokládat dlouhodobé přežívání individuálního vlastnictví založeného na vlastní práci. Vedoucí role samosprávného vlastnictví při demokratickém plánování a regulování trhu předpokládá i širokou demokracií a samosprávu ve všech oblastech života společnosti, zastupitelskou i zvýrazněnou přímou demokracii vylučující jakoukoli diktaturu či prosazování privilegovaných zájmů oproti jiným složkám společnosti. Politický systém této společnosti by měl mít pluralitní charakter, vedle politických stran musí zahrnovat rovnoprávnou a aktivní politickou roli odborů, společenských organizací, občanských iniciativ apod., ve společnosti musí hrát významnou roli občanské  kontrolní mechanismy, omezení doby výkonu funkcí, rotace ve veřejných funkcích i aparátech.

Společenská změna cestou sociální revoluce nemůže být jednorázovou záležitostí. K samosprávné vlastnické aktivitě musí zaměstnanci získat výchozí zkušenosti již v podmínkách kapitalismu, i když půjde zpočátku o zkušenosti z hospodaření jednoho podniku. Ve světě i v našich vlastních dějinách můžeme najít řadu příkladů úspěšné existence zaměstnaneckého vlastnictví, i když zatím nikoli z oblasti těžkého průmyslu, těžby surovin, dopravy apod., i tam však musí časem samospráva dosáhnout.

Ve prospěch samosprávného vlastnictví bude čím dále, tím více působit právě 4 průmyslová revoluce, přesun člověka do přípravy výroby a speciálních kvalifikovaných služeb, tedy vznik kognitariátu jako nové profesní podoby dělnické třídy, které již profesní charakter práce umožní vymanit se z bezprostředního područí kapitálu a prosazovat principy podílu na vlastnictví i zisku. Pro vytvoření politických a ideologických podmínek pro rozvoj samosprávného vlastnictví se bude muset výrazně angažovat široké politické a společenské hnutí, ve kterém rovněž nebude rozhodovat profesionální aparát a vůdcové, ale sami členové.

´Naše poznání směru společenského pokroku nám ukazuje jako úkol tuto prognózu samosprávného typu socialistické společnosti realizovat. Odkaz našich předchůdců, jejich oběti, nás zavazují věnovat tomu veškeré úsilí. Jen tato orientace dává smysl existenci KSČM jako strany usilující o to, být avantgardou neprivilegovaných tříd a vrstev i všech utlačovaných.

VII. Jakou stranou je KSČM?

KSČM programově navazuje na humanistické poselství zakladatelů dělnického a komunistického hnutí, zejména klasiků marxismu - K.Marxe, B.Engelse a V.I.Lenina. Má silné domácí kořeny dané staletým zápasem proti sociálnímu útlaku. Vřazuje se mezi hnutí, které chtějí vytvořit spravedlivý pořádek ve světě.

KSČM sice právně a technicky navázala na KSČ, ale rozhodně se distancuje od vážných deformací a chyb a hluboce antihumánních postupů, které byly pro KSČ od její přeměny ve vládnoucí stranu s monopolem politické moci charakteristické. Jsme kritičtí k údajům o množství obětí těchto postupů, nicméně sám fakt masovosti obětí neospravedlnitelné perzekuce, zejména v některých z protosocialistických zemí, neodmítáme a nebagatelizujeme. Litujeme každého zmařeného života v průběhu pokusu o vyšší úroveň humanity ve společnosti a cítíme ho jako poskvrnění ušlechtilých ideálů marxismu a komunismu. I když drtivá část komunistů, kteří zůstali ideálům komunismu věrni i po listopadu 1989, nenese přímou odpovědnost za deformace protosocialismu a řada z nich se jim snažila čelit, již KSČS na svém mimořádném sjezdu v prosinci 1989 se přesto za ně omluvila. KSČM se několikrát k této omluvě přihlásila. Nejen že se KSČM nechce k metodám minulosti vrátit a provádí bolestnou analýzu jejich příčin, ale poučila se z minulosti a ví, že jakýkoli návrat k systému protosocialismu není možný.

Odmítáme ovšem nepravdivý a nedemokraticky, bez možnosti rovnoprávné diskuse, přijatý a současnými vládnoucími strukturami v zákonech zakotvený závěr o zločinnosti systému, který byl prvním pokusem - prototypem - o nekapitalistickou socialistickou společnost. Vysoce oceňujeme přínos a obětavost těch občanů, kteří se angažovali za tento systém a obětovali mu své životy či osobní štěstí a energii. Vyzýváme ty, kdo dosud žijí, aby neviděli v marxistické analýze nedostatků systému znevážení jejich životního díla nebo zbytečnost tohoto díla. Každý poctivý stoupenec socialismu, který pracoval a angažoval se, nepodílel se na jeho deformacích, příp. se snažil situaci změnit v socialistickém směru, může být hrdý na to, že bojoval za pokrok a štěstí neprivilegované většiny obyvatel této planety. Dočasná porážka tohoto snažení na věci nic nemění, je jen třeba se z ní důkladně poučit.

Litujeme, že zejména řada členů a sympatizantů naší strany pod vlivem nepravdivé dehonestace minulého systému a tedy i vlastní celoživotní angažovanosti podlehli druhému extrému - nekritické obhajobě minulosti a lpění na všech znacích i dogmatech systému. Podlehli neostalinismu a brzdí tím objektivně vývoj KSČM i celé levice. Pevně věříme, že se nám podaří jim vysvětlit, že náš kritický vztah k minulému systému, teorii i praxi komunistického hnutí není diktován snahou kapitulovat před kapitalismem a opustit komunistickou identitu, ale naopak dát této identitě zdravé základy a rozptýlit obavy málo informovaných či vládní ideologií manipulovaných občanů z nutné přeměny kapitalismu ve směru modernizovaného projektu klasiků. Jsme ochotni jednat o praktické spolupráci v dílčích krocích i s těmi, kteří tento nový přístup KSČM odmítnou a se stranou se rozejdou.

KSČM jako antikapitalistická, systémově opoziční strana setrvává na platnosti Marxovy, Engelsovy i Leninovy teorie historické role dělnické třídy, ovšem v nové podobě hegemonní role kognitariátu v procesu dokončení přeměny kapitalismu. Kognitariát vidí jako jediný možný sociální subjekt, s jehož aktivní podporou může vzniknout avantgardní hnutí levice, ať už půjde o obrozené komunistické strany a proudy nebo o nově vzniklé útvary. Jen tento sociální subjekt může kolem sebe sjednotit klasické zaměstnanecké vrstvy, dvojaké střední vrstvy různého typu, včetně drobných a středních podnikatelů, může usměrnit a ovlivnit ty vrstvy v třetím světě, které jsou zneužívány a manipulovány buržoasií pomocí různých ideologií a politických struktůr. Jen spojenecký svazek vedený kognitariátem může přimět různé složky globálního i regionálního kapitálu, aby zanechaly nebezpečných, potenciálně násilných aktivit a řešily své problémy pro lidstvo méně nebezpečnými    formami, tak aby přechod k socialismu proběhl relativně pokojně a přijatelně pro všechny třídy a vrstvy, včetně bývalých privilegovaných. I to by byl revoluční proces. Záleží však na tom, zda si jak buržoasie, tak kognitariát uvědomí realitu včas, než přijde živelný ničivý výbuch.

Za svého protivníka považujeme zejména globální nadnárodní kapitál a jeho struktury, ale i ty vrstvy druhořadých kapitalistů, které v honbě za ziskem se přisály k národnímu státu a jeho prostřednictvím si přikrádají ze zdrojů vydřených z neprivilegovaných vrstev cestou daní a různých poplatků. Za cíl si klademe vytvoření široké fronty proti globálnímu i národnímu parazitnímu kapitálu, za podstatné zlepšení sociální situace a sociálních jistot těch, kdo pracují, nebo jsou handicapováni a za naplnění skutečné demokracie a samosprávy, která by nebyla, jak je tomu dnes, je falešnou iluzí. Nestačí nám demokracie jako formální hra, ve které neprivilegovaní občané zaujímají nerovnoprávné postavení a ve které se zákony ohýbají pružně, podle potřeb finančních lobby prorostlých se státním aparátem nebo dokonce i s organizovaným zločinem, ve které se neprivilegované masy nedovolají spravedlnosti.

Odmítáme sociáldemokratický přístup faktické obhajoby i pouhého vylepšování kapitalismu, jsme však připraveni v praxi spolupracovat se sociální demokracií i dalšími levicovými hnutími při prosazování reforem ulehčujících život neprivilegovaným vrstvám.

Na základě nových poznatků, v návaznosti na formulace cílů KSČM v tzv.Kladenském programu i dalších střednědobých programech a v materiálu Socialismus pro XXI. století prohlašujeme:

Základním programovým cílem politiky KSČM je samosprávný socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní. Je postavena na maximální občanské samosprávě, je prosperující a sociálně spravedlivá. Pečuje o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečuje lidem důstojnou životní úroveň a prosazuje bezpečnost a mír. V její ekonomice se prosazují přednosti a klíčová úloha společenského vlastnictví v podobě zaměstnaneckého vlastnictví dovedeného do nejvyšších pater plánování a řízení ekonomiky. Jde o strategický cíl, který vychází z dlouholetých tradic marxistického myšlení. Jeho naplnění chceme dosáhnout demokratickou cestou. KSČM odmítala a odmítá takovou praxi, která připouští nebo ospravedlňuje omezování demokracie, diskriminaci nebo represi za názory a vytváří podmínky pro diktaturu či kult kohokoli.

V souladu se strategickým cílem a zkušenostmi z minulosti chceme být stranou co nejvíce otevřenou všem, kdo mají cíl stejný či podobný. Nejsme stranou sdružující výhradně marxisty či lidi s materialistickým světovým názorem. Mezi námi je dnes i řada věřících občanů, kteří nepovažují naše vidění světa za neslučitelné s jejich vírou a světovým názorem. Nechceme rovněž být stranou jakkoli ovlivňovanou privilegovanými vrstvami, chceme zůstat stranou neprivilegovaných vrstev - dělníků nového i starého typu, fyzických i duševních profesí, dalších vykořisťovaných zaměstnanců různého druhu, ale i jen jinými formami vykořisťovaných drobných a středních podnikatelů. Neuzavíráme se ani před spojenectvím a nižšími vrstvami kapitalistických podnikatelů, bez rozdílu etnické příslušnosti. Velký zájem máme o mladou generaci, nové typy dělníků, jako je tzv. počítačový či vědecký proletariát, o tvořivou a sociálně cítící inteligenci, kteréžto skupiny jsou dnes bohužel až příliš ovládány a manipulovány velkým kapitálem, jeho politiky a ideology.

VIII. Hlavní úkoly KSČM ve střednědobém a krátkodobém horizontu.

Od strategického cíle strany se musí odvíjet a být mu podřízena i její politika v střednědobém a každodenním horizontu. Ve shodě s Leninem přitom nepodceňujeme boj za dílčí reformy systému, případně jiné dílčí boje, které by bránily dlouhodobému ochuzování české společnosti jako celku a prohlubování nespravedlivé sociální diferenciace, ve které chudnou skuteční tvůrci hodnot prospěšných společnosti a nutných pro většinu společnosti a bohatnou vrstvy parazitní, netvořivé, nepracující, živící se prováděním procesů vykořisťování či nedemokratickým řízením a manipulací občanů, nebo dokonce se pohybují na hranici či za hranicí zákona a kolaborují se zločineckými živly. Za obzvláště nebezpečnou považujeme dlouhodobou nezaměstnanost velkých skupin určitých profesí či v určitých regionech, která nejen ohrožuje kvalitu života těchto lidí a jejich rodin, ale která je vyřazuje ze sociálních vazeb, vede k jejich degeneraci a vytváří podhoubí pro kriminalitu či politický extremismus.

Oceňujeme, že se nepodařilo zpronevěřit důchodové prostředky prostřednictvím spekulativních soukromých fondů nebo zlodějských lobby prorostlých s politickými strukturami či dokonce s organizovaným zločinem.. Nemůžeme přehlédnout fakt, že ztroskotal atak pravice proti zbytku sociálních vymožeností i národního majetku prováděný vládou Topolánka a Nečase, i skutečnost, že byl odražen první pokus o umístění amerických vojsk na našem území. KSČM se na těchto bojích aktivně podílela a děkuje všem, kteří se jich zúčastnili.

Na druhé straně nemůžeme být spokojeni s navrácením tak velkého majetku vedoucím strukturám a hierarchii katolické církve, což je krok, který odsuzují i mnozí praktikující katolíci i jiní věřící. Správa majetku katolickou hierarchií nedává žádnou záruku, že tento majetek bude využit na pomoc potřebným a nebude zneužit pro mocenské cíle katolické hierarchie. Tento majetek by mohl být ku prospěchu potřebných lidí využit i bez zprostředkování strukturami katolické církve, např. předáním do správy samosprávného fondu, do jehož rozhodovacích a kontrolních struktur by byli voleni a střídali se zde svobodně zvolení zástupci věřících i nevěřících občanů, společenských organizací i státu a regionálních samospráv.. Podobná cesta se nabízí i při řešení problémů některých ekonomických celků, např. OKD, tzv. Bakalových bytů apod. Samospráva a demokracie by mohla být aplikována i při správě důchodů a pojištění, v řešení problémů hlavního města Prahy, veřejných služeb apod.

V boji za dílčí reformy a cíle však ve střednědobém a každodenním horizontu musí být přítomny prvky úsilí o realizaci strategického cíle a logika jeho dosažení. Střednědobé a krátkodobé požadavky nesmí tomuto cíli protiřečit a naopak musí být třeba i drobnými krůčky k jeho dosažení. A naopak, poznatky z každodenního života musí být analyzovány a zobecňovány pro rozvíjení a upřesnění strategického cíle

V oblasti každodenního života občanů KSČM sleduje a střednědobými programy orientuje boj za následující cíle:

1.Sociální spravedlnost

- spravedlivé mzdy odpovídající světové úrovni, bez jakékoliv diskriminace genderové ,etnické či ideologicko-politické a reálnou možnost zaměstnanců bránit se svévoli zaměstnavatelů, minimální mzdy ve výši 50% průměrné mzdy

-důchody zaručující kontinuitní životní úroveň pracujících i handicapovaných občanů ve výši 40% nejvyšší mzdy dosažené v zaměstnání či podnikání založeném na vlastní práci a průběžně valorizované,

- vymýcení chudoby a sociálního vyloučení, chráněná pracovní místa pro postižené a ohrožené osoby. Sociální dávky těm, co je skutečně potřebují.

- zachování dostupných cen veřejných služeb, odpor vůči vysávání občanů zaváděním a zvyšováním poplatků, vyloučení privatizace veřejných služeb a jejich převedení na samosprávné formy vlastnictví občanů provozované jak ku prospěchu občanů, tak I zaměstnanců, účinná občanská kontrola těchto služeb .

- zajištění takové zdravotní péče, pro kterou by nebyl prioritou zisk, ale zdraví občanů, se zdravím nelze obchodovat a nemoc se nesmí stát pastí, převedení veřejných zdravotnických zařízení na zařízení nezisková, spravovaná samosprávnými orgány složenými ze zástupců státu, regionálních a obecních samospráv, společenských organizací i zaměstnanců samosprávné. Vytvořit orgány účinného samosprávného dozoru nad soukromými formami zdravotnických zařízení, léková politika účinně kontrolována zástupci veřejnosti i zaměstnanců a regulovaná z veřejných prostředků.

- bezprostředně zajištění možnosti kvalitního pojištění od prvního dne nemoci státem s účinnými mechanismy veřejné občanské kontroly, perspektivně převedení správy fondů zdravotního pojištění na samosprávný princip, kde by v řídících a kontrolních orgánech zasedali zástupci státu, regionálních a obecních samospráv, odborů, pacientů i zaměstnanců, občanský dohled nad soukromými zdravotnickými zařízeními I zařízeními následné péče, podpora medicinského a farmakologického výzkumu z veřejných prostředků pod kontrolou občanských samospráv a organizací, zajištění důstojné péče o občany handicapované věkem či zdravotním stavem a zdravotně handicapované dotované z veřejných prostředků a pod kontrolou občanů s možností využít dobrovolných pomocníků

- zajištění důstojného bydlení občanů jakožto naplnění jejich lidského práva, veřejná regulace soukromého podnikání v této oblasti a veřejně občansky kontrolovaná podpora sociálního bydlení a bytové výstavby, zejména formou družstevních a obecních bytů, případně bytů financovaných podniky se samosprávnou formou vlastnictví i bytů financovaných zaměstnavatelem pro zaměstnance, vymýcení ghett a bezdomovectví,

- konec parazitování lichvářů a soukromých exekutorů, větší ochrana dlužníků před obchodníky s chudobou, zvýraznění úlohy občanského rozhodování o oprávněnosti s míře postihu dlužníků,

- vzdělání podle schopností, ne podle peněženky, co nejširší přístup občanů ze všech skupin ke kvalitnímu vzdělání, vyloučení sociální limitovanosti a privilegií určitých skupin občanů v oblasti vzdělávání,. dostupné a bezplatné vzdělávání pro všechny, podpora forem financování vzdělávání zaměstnavateli, zejména samosprávnými podniky. Zřízení samosprávných fondů financování vzdělávání, s podílem klientů těchto fondů na rozhodování o jejich správě. Zvýraznění podílu zaměstnanců, klientů vzdělávacích zařízení, nezávislých odborníků i zástupců veřejnosti na regulaci proporcí a zaměření sítě vzdělávacích zařízení z hlediska reálných potřeb a možností společnosti

- zajistit dohled občanů i nezávislých odborníků nad obsahem výuky na všech typech škol a vyloučit jednostrannou manipulaci vědomím žáků i studentů i nerovnoprávnost v přístupu subjektů zvenčí na školách (neomezené možnosti některých stran a organizací, faktické vyloučení jiných)

- dlouhodobě promyšlená péče o děti a mládež, optimální sladění široké vzdělanosti a péče pro všechny s výběrem a speciální péčí o talenty,. větší šance pro uplatnění mladých v profesi i v orgánech samospráv a veřejné kontroly i ve státních rozhodovacích či odborně expertízních orgánech. Zajištění práva na první zaměstnání, podpora startovacího bydlení pod občanskou kontrolou, podpora mladých rodin s dětmi, profesionální I dobrovolnické formy pomoci dětem a mládeži v případech sociální, rodinné či individuální patologie, zejména v prevenci .užívání drog i procesech odvykání, občanská kontrola v boji s alkoholismem a jinými formami degenerace a kriminality mladých lidí

2. Demokracie a lidská práva

- změna stavu kdy stát je nástrojem velkých vlastníků či ekonomicko-politických lobby, dlouhodobě cíl změnit ho v nástroj rovnoprávné občanské samosprávy, bezprostředně posilování všech forem omezení role profesionální byrokracie spojené s kapitálovými a politickými a mediálními lobby, na kterých je závislá či s kterými je prorostlá, boj proti prorůstání organizovaného zločinu do státních i všeobecně politických struktur na všech úrovních, včetně úrovně prezidenta, vlády a parlamentu

- prosazování reálné rovnosti občanů před zákonem, vytvoření veřejných, občany kontrolovaných finančních prostředků či zákonů a nařízení vyrovnávajících nerovnost mezi vysokopříjmovými a nízkopříjmovými skupinami v provozu justice, nízkopříjmový a středně příjmový občan musí mít reálnou možnost získat kvalitní právní pomoc, osobní odpovědnost veřejných činitelů za přijatá rozhodnutí

- .vytvoření možnosti, aby soudy byly skutečně nezávislé na různých vnějších tlacích, posílení úlohy občanů v justici, omezení možnosti subjektivistického a kvůli různým zájmům podjatého rozhodování soudců, posílení občanské kontroly práce státních zástupců, zpružnění a zrychlení práce soudů a účinný postih pracovníků justice, kteří si neplní včas své povinnosti stanovené zákonem

- posílení občanského dohledu a kontroly nad činností policie, zamezení různých forem "války" policejních složek či zneužívání policie v zájmu různých lobby, zamezení politického nátlaku na policejní orgány, podpora i důstojné finanční ohodnocení práce čestných a svědomitých policistů, jejich možnosti obrátit se v případě nezákonného nátlaku na nezávislé orgány občanské kontroly. Vytvořit účinný a občany kontrolovaný systém zjišťování a postihu ekonomické i elektronické kriminality,

- vytvoření demokratického systému řízení veřejnoprávních médií, který by skoncoval se svévolí manažerů médií, kapitálových skupin, politických stran a lobby a monopolem některých politických a ideologických skupin a otevřel se demokraticky zvoleným zástupcům občanské veřejnosti (organizace sdružující konzumenty médií, rovnoprávně delegovaní poslanci a zastupitelé, odborové organizace, organizace žen, mládeže, seniorů, etnické i náboženské komunity apod.),vyloučení nerovnoprávnosti zástupců církví, ale i nerovnoprávnosti věřících a ateistů, širší uplatnění referend mezi posluchači jako podkladu pro rozhodování orgánů,

- vytvoření systému dohledu státu, regionálních a obecních samospráv i zástupců široké veřejnosti nad obsahem a zaměřením soukromých médií

- vyloučení, aby byl obsah regionálních a obecních médií (radniční zpravodaje) monopolem většinových politických uskupení blokujících vstupy opozice, vytvořit určité systém demokratického občanského dohledu nad obsahem a zaměřením soukromých tiskovin a vydavatelství, který by zejména zaručil uvedení na pravou míru v případě nepravdivých informací a postih těch, kdo je poskytují,

- boj s korupcí a klientelismem všeho druhu, skoncování se stavem, kdy manipulací ekonomických i politických lobby a zkorumpované byrokracie rozkrádají či k soukromým ziskům zneužívají veřejné zakázky, zvýšení úlohy veřejné občanské kontroly, důsledné uplatňování a kontrolování plošných majetkových přiznání

- zvýšení úlohy prvků přímé demokracie - referend na různé úrovni, včetně celostátní, neprofesionálních orgánů občanské kontroly a možnosti občanů obracet se na ně I překládat iniciativní návrhy

- skoncování s parlamentarismem politických stran manipulovaných byrokracií a různými finančními lobby, otevření možnosti bezplatně kandidovat do parlamentu pro různé občanské organizace a iniciativy a mít rovnoprávné postavení ve volební propagandě v médiích

- vzhledem k historickým souvislostem vzniku majetků katolické církve a nebezpečí zneužití těchto majetků vzniklých z práce či manipulace všech občanů, včetně ateistů, revize církevních restitucí, vytvoření samosprávného neziskového fondu církevního majetku spravovaného demokraticky vytvořenými orgány zástupců věřících různých konfesí i ateisty, podle poměru těchto skupin v populaci, důsledné využívání prostředků tohoto fondu k obecni ě prospěšným účelům, vyloučení možnosti zneužití tohoto majetku pro obohacování či politicko-mocenské hrátky církevní, zejména katolické hierarchie. Odluka církví od státu.

- připravenost KSČM na spolupráci v praktické politice se všemi politickými subjekty či proudy, které mají v programu mír, skutečnou demokracii, solidaritu, sociální spravedlnost, lidská práva a rovnoprávnost všech skupin občanů. Vzhledem k výše uvedené ideologické koncepci není naší prioritou sjednocení s jinými, ke komunismu se hlásícími uskupeními, pokud zastávají ideologii minulé vládnoucí třídy a hlásí se k osobě J,.V.Stalina jako vzoru. I s členy těchto uskupení jsme ochotni spolupracovat při protikapitalistických akcích, v sociální, komunální politice, odporu k imperialismu apod. Nebezpečí této spolupráce je v tom, že svými, dnes reakčními hesly by mohli nahrát antikomunistickou propagandou šířené lži o KSČM, jako síla, která pouze čeká na vhodný okamžik obnovení minulého režimu a s ním spojeného teroru. Připravenost KSČM ke spolupráci se sociáldemokratickými stranami, ale jen tam, kde se bude plnit program KSČM a kde bude KSČM mít volné ruce k vyjádření svého ideologického stanoviska.

- ve shodě s V.I.Leninem neodmítání kompromisů, reforem a dílčí spolupráce s různými subjekty, zvláště když jsou v nich začleněni neprivilegovaní a dezorientovaní občané. KSČM neodmítá boj za reformy, ale nepřeceňuje jejich význam. Kandidáti za KSČM se podíleli a podílejí na práci regionálních i obecních samospráv, poslanci a senátoři činí totéž v parlamentě s Senátu. KSČM neodmítá případnou účast ve vládě. Nemá-li ovšem ztratit svůj komunistický charakter nelze podlehnout procesům sociáldemokratizace a přeměny v součást buržoasního mechanismu manipulace a ovládání mas, nelze utilitární výhody účasti ve funkcích a vládách nadřadit konečnému cíli, ke kterému opatří i to, abychom něčemu naučili neprivilegované masy a orientovali je správným směrem. Tam, kde ohledy na účast zástupců KSČM v různých orgánech brání prosazování zájmu neprivilegovaných a tlačí k nepřípustným kompromisům, je třeba vidět dobře zdůvodněný odchod zástupců KSČM jako součást výchovy neprivilegovaných mas, součást úsilí o dosažení strategického cíle - samosprávného socialismu.

.

2: Ekonomika pro lidi

-. Střednědobě obnova strategického vlastnictví státu v klíčových oblastech ekonomiky a infrastruktury (voda, plyn, elektřina). Občanský dohled nad inventurou prodejů státního majetku a postihem viníků nezákonných či pro společnost výrazně nevýhodných rozhodnutí o prodeji či privatizaci. Nepromlčitelnost privatizačních podvodů, omezení odlivu zisků do zahraničí. Dlouhodobě výrazné posílení účasti zaměstnanců i zástupců veřejnosti na řízení státních podniků a užitím jejich zisku

- Bezprostředně založení komerční banky ve vlastnictví státu pro financování národních, krajských i obecních projektů a pomoci českému podnikání, perspektivně založení banky či fondu pro podporu samosprávného podnikání a zaměstnaneckého vlastnictví.

- Zastavení dalšího rozprodeje majetku naší vlasti do zahraničí, u podniků v nepříznivé situaci podpořit převedení těchto podniků do správy či vlastnictví zaměstnanců s podporou státu a možností mobilizovat domácí prostředky k udržení provozu podniku.

- Daňová úleva lidem s nízkými příjmy. Zjednodušení daňového systému. Daňové paušály u malých příjmů, progresivní zdanění zisků velkých korporací a oligarchů.

- Stop růstu cen energií pro domácnosti. Zodpovědnost státu za výstavbu jaderných elektráren a vytváření energie z obnovitelných zdrojů.

- Podpora domácí zemědělské prvovýroby, snížení závislosti na dovozech potravin - zabránit dovozu nekvalitních potravin do země, podpořit družstevní podnikání a formy spolupráce družstevních i soukromých podniků. Rozvojem infrastruktury a nabídkou pracovních míst s důstojnými platy proti vylidňování odlehlejších oblastí regionů, menších obcí a měst.

4. Životní prostředí

- dlouhodobě udržitelná kvalita života v návaznosti na společenskou soudržnost (rudozelená strategie). Posílení role demokratických samosprávných občanských orgánů při řešení ekologických problémů, včetně referend.

- úměrné meze těžby nerostných surovin - zastavení devastace krajiny a půdního fondu. Návrat vodních zdrojů a zásobování pitnou vodou do českých rukou.

- pokračování ve snižování ekologické náročnosti výroby a spotřeby.

- prosazování ekologicky šetrných druhů dopravy, včetně veřejné hromadné dopravy v rukách samosprávy, která by měla být zdarma.

- obrana orné půdy a českých zemědělců. Zastavení prodeje orné půdy nesouvisející se zemědělskou prvovýrobou, usilovat o soběstačnost vlastních nezávadných potravin. - - -

- podpora ekonomické i občansko-politické formy sdružování a spolupráce drobných a středních soukromých podnikatelů v zemědělství i jejich spolupráce s družstvy, rozšíření jejich možnosti rozhodovat o celostátní i regionální a místní zemědělské politice.

- rozvoj zpracování odpadů a recyklace, zákaz dovozu jakéhokoliv odpadu k uskladnění a likvidaci na našem území.

5. Mezinárodní vztahy a bezpečnost

- Bezprostředně vymanění se z podřízenosti velmocím a vojenským strukturám ovládaným nadnárodním kapitálem, armáda musí sloužit k obraně vlasti a zajištění bezpečnosti občanů, ne k válečným dobrodružstvím v zahraničí v zájmu velmocí a kapitálu, bez mandátu OSN. Odmítnutí začleňovat jednotky do struktur NATO a poskytovat kontingenty na akce NATO. Odmítnutí umístění cizích vojsk a jejich zařízení na našem území. Vysíláni jednotek do zahraničí pouze na skutečně humanitární mise Konkrétní přebudování armády k účelu obrany území a poskytování pomoci při živelních pohromách a teroristických útocích. Začlenění jednotek Armády ČR do zahraničních struktur jen v případě, že tyto struktury budou organizovány a řízeny jako prostředky kolektivní bezpečnosti Evropy či částí světa. Dlouhodobě - referendum o odchodu z NATO, odmítnutí účasti v určité podobě evropské armády ovládané kapitalistickými mocnostmi či kapitálovými skupinami, demokratické přebudování armády, obnovení základní služby v racionálně minimalizované délce doplňované periodickými efektivně organizovanými cvičeními při státní refundaci mezd z prostředků progresivní daně. Racionální sladění role profesionálů i občanů v základní službě, posílení demokratických prvků řízení mimo nedílné velitelské pravomoci při přípravě a provedení akce. Zavedení důstojníků pro psychologickou pomoc příslušníkům ozbrojených sil, omezení role kurátů podle počtu věřících a při zachování dobrovolnosti účasti na náboženských aktivitách. Doplnění armády útvary teritoriální obrany či milicemi obcí a podniků. Zákaz a postih vytváření politických milicí s antihumánními cíli a jejich ozbrojování.

- STOP diktátu byrokratů z Bruselu. Integraci Evropy vidí KSČM jako objektivně nutný a konec konců progresivní proces rozvoje výrobních sil deformovaný kapitalismem a zneužívaný v zájmu kapitálu a velmocí. . Evropa může být jiná - sjednocená na základě rovnoprávnosti, s důrazem na sociální rozměr integrace. Požadujeme vytvoření demokraticky volených občanských struktur a přenášení rozhodovacích pravomocí na tyto struktury při vyváženosti a rovnoprávnosti role velkých i malých států, zachování nutné suverenity států, ale i mechanismu většinového rozhodování.

- objasňování charakteru současné epochy jakožto epochy dočasného vítězství kapitalismu a jeho přechodu do globální podoby, imperialistického charakteru všech současných velmocí, včetně islámského kapitálu a jeho struktur, mezi kterými nelze rozlišovat, i nebezpečnosti jejich vzájemného soupeření pro lidstvo. Problémy vztahů etnik, států a náboženství vysvětlovat nikoli z pozic rasismu, vyzdvihování výjimečnosti bílé rasy a našeho etnika a nutnosti se uzavřít před světem, ale z hlediska třídního, antikapitalistického, internacionálního. Odmítat jakékoli formy spolupráce s nacionalistickými, nekriticky rusofilskými, rasistickými či fašizujícími útvary v celostátním měřítku, v regionech a městech, pečlivě zvažovat případnou spolupráci s samosprávě menších měst a obcí, kde je možné brát v úvahu celkový osobnostní profil konkrétních zastupitelů či aktivistů. Nepodléhat nacionalistickému populismu, bez ohledu na případnou ztrátu voličů.

- navazování a prohlubování spolupráci se všemi zahraničními organizacemi a strukturami demokratického, mírového, humanistického charakteru, či s organizacemi bojujícím i za sociální požadavky. Otevřenost jednání o společných akcích a činnostech, ale zachování si svého ideologického profilu, jmenovitě své kritičnosti jak vůči kapitalismu, tak vůči stalinismu. Úzká spolupracovat se stranami komunistického typu, ale veřejně se vymezovat i proti jejich nesprávnému zaměření . Vstup do Strany evropské levice bez ohledu na její kritické výroky o stalinismu, představení a zaprotokolování svého vlastního oboustranného vymezení, v případě potřeby nebát se kritizovat I případné sklouzávání stran k sociáldemokratismu. U důležitých rozhodnutí získat demokraticky projevený souhlas či nesouhlas stranického voleného orgánu, při vymezení odpovědnosti stranických struktur za poskytnutí pravdivých podkladů a informací tomuto orgánu.

- Důsledná a účinná opatření proti terorismu a nelegální migraci do EU a ČR, bez vnucovaných kvót na přijímání běženců. Bezprostředně odmítnutí respektovat práva vyplývající z náboženské či kulturní odlišnosti migrantů, která je v rozporu s platnou legislativou a kulturou ČR i mezinárodně uznanými humanitárními principy. Okamžité vyhošťování osob, které tuto zásadu porušují nebo agitují pro její porušování, přísný postih těch, kdo vyvíjejí činnost v antihumánní organizaci, zejména teroristické či vyhlašující nerovnost etnik a náboženství. V řešení migrační krize důraz na příčiny v místě jejího vzniku a větší odpovědnost států, které zapříčinily destabilizaci zemí, z nichž běženci pocházejí. Dlouhodobě- podpora všech forem vzájemného kontaktování migrantů a občanů ČR na principu vzájemného respektu, nenásilí a racionálního dialogu. Pomoc těm migrantům, kteří jsou schopni se začlenit do pracovních i občanských kolektivů, jejich informování o naší kultuře, způsobu života a normách. Podpora případného samosprávného podnikání migrantů či jejich drobného soukromého podnikání. Všemožná podpora vzdělávání migrantů, zejména dětí a mládeže, ve veřejných zařízeních, jejich vymaňovaní z vlivu specificky náboženských institucí kryjících agresivní struktury, všude, kde je to možné, podpora kontaktů dětí a mládeže migrantů a domácí populace. Klíčová forma řešení problému ovšem je zajištění pracovního uplatnění migrantů

- NE posilování populistických a fašizujících sil, co nejpřísnější omezení šíření extrémního nacionalismu, rasismu a xenofobie rozhodnutím demokratických samosprávných orgánů. Objasňování problémů migrace a vztahu etnik a kultur jako dědictví i současného produktu kapitalismu a projev meziimperialistických rozporů. Odmítnutí eskalace bezpečnostních hrozeb a militarizace společnosti.

- Zajištění bezpečných domovů a ulice. Prvořadá je ochrana občana, agresoři a nepoctivci nesmí počítat s ochranou či shovívavostí zákona. Využití dobrovolných občanských aktivistů pod dohledem policie, vytváření demokraticky organizovaných a vedených občanských milicí, nepřípustnost a postih snah o vytvoření ozbrojených organizací politických uskupení s antihumánním a nezákonným zaměřením. .

IX. Cesta ke strategickému cíli - samosprávnému socialismu

Naplnění programu strany a přeměna společnosti směrem ke skutečné demokracii, samosprávě a respektování lidských a občanských práv předpokládá posilování reálné a prakticky uplatnitelné rovnoprávnosti občanů. Bylo by iluzí, pokud by se nemohlo opřít o pevnou a fungující základnu v podobě existence ekonomické demokracie v podobě existence zaměstnaneckého a všeobecně samosprávného vlastnictví výrobních prostředků. Jen tak je možno zajistit omezování a překonávání negativních jevů plynoucích z rozporů kapitalistické společnosti a neomezené dominance stále se zmenšující menšiny společnosti přivlastňující si produkty práce ostatních občanů a poškozující lidská práva těchto občanů uplatňováním své ekonomické, politické i ideologické moci. Ztělesněním této faktické diktatury malé menšiny nepřinášející prospěch celé společnosti nad většinou pracujících lidí - zaměstnanců i drobných a středních nevykořisťujících občanů - jsou vlastnické, manažerské a služebné struktury globálního kapitálu i druhořadého kapitálu, který nejen vykořisťuje svým podnikáním, ale i druhotným přerozdělováním příjmů v důsledku ovládání státu i územních samosprávných orgánů.

Má-li proces nutného překonání vykořisťovatelského soukromého vlastnictví výrobních prostředků (netýká se soukromého vlastnictví založeného na vlastní práci) proběhnout bez agrese, násilí a diktatur jakéhokoli druhu a systémového porušování lidských a občanských práv určité skupiny občanů, je nutné vytvořit ekonomicko-vlastnické podmínky pro soutěžení vlastnických sektorů a stále širší zapojování všech občanů do vlastnické aktivity a rozhodování. Ekonomická demokracie a rovnoprávnost vlastnického rozhodování vytváří základ pro demokracii a samosprávu v politice a společenské správě a naopak demokratizace politiky, státu i územní samosprávy může výrazně napomoci rozvoji demokracie a samosprávy ekonomické. V tomto vzájemném působení procesů demokratizace může bez katastrofických otřesů společnost překonat existující rozdíly v postavení velkých skupin a přeměnit se v pospolitost rovnoprávných, nemanipulovatelných a odpovědných vlastníků rostoucích hmotných i duchovních sil společnosti.

Jako konkrétní a bezprostředně realizovatelné kroky k dosažení tohoto cíle KSČM navrhuje a bude prosazovat:

- zákon o povinném zřízení zaměstnaneckých rad ve všech vlastnických typech středních a velkých podniků a postupné rozšiřování pravomocí těchto rad, ochrana členů těchto rad před svévolí zaměstnavatelů

- zákon usnadňující vznik odborových organizací, ochranu odborářských aktivistů před postihem ze strany zaměstnavatelů

- úpravu legislativy, aby usnadňovala výkup či převzetí podniků zaměstnanci, zvláště tam, kde původní vlastníci vědomě či svou neschopností dovedli firmu k útlumu či krachu. a jejich převedení na samosprávné podnikání zaměstnanců, daňové úlevy při úvodním rozjezdu těchto podniků

- vytvoření samosprávného fondu či banky, který by poskytoval půjčky a investice samosprávným kolektivům

- vytvoření poradenských struktur pro pomoc samosprávnému vlastnictví a seznamování veřejnosti s tímto druhem podnikání a občanské aktivity, zařazení této problematiky do programů veřejnoprávních médií, státních škol a vzdělávacích zařízení

- rozšiřování forem samosprávy a občanské kontroly i v mimoekonomické sféře - např. ve školách, zdravotnických zařízeních, pojišťovnách, bankách, ve správě důchodových fondů a prostředků pro vědecký výzkum, výstavby a správy bytů, vytváření pomocných poradenských a kontrolních orgánů při státních úřadech a ministerstvech, apod.

- podpora vstupu samosprávných podniků na zahraniční trhy a do nadnárodních samosprávných podnikatelských struktur

- zákon o vytvoření nezávislé kontrolní organizace, kam by byli demokraticky voleni a střídali se neprofesionální zástupci občanů a rozšíření její pravomoci ve vztahu k všem typům vlastnických sektorů

- iniciování vzniku zájmové organizace sdružující sympatizanty se samosprávným podnikáním nezávisle na jejich ideologické orientaci a politické příslušnosti

KSČM chce do budoucnosti jít příkladem v uplatňování principů samosprávné demokracie a kontroly politických profesionálů, poslanců a zastupitelů členy, jakož i rotací ve funkcích stranických i na kandidátkách.

Dlouhodobým heslem KSČM je:

Svobodnou soutěží vlastnických sektorů při nutném demokratickém plánování a regulaci trhu, prohlubováním účasti občanů na výkonu vlastnických i politicko-správních aktivit, rozvojem skutečné demokracie, samosprávy i uplatňováním lidských práv k samosprávnému socialismu

Jsme připraveni spolupracovat se všemi občany, kterým je tento cíl jako takový nebo jeho dílčí stránky sympatický.

Pojďte s námi, překonejme negativa minulosti, odvraťme katastrofu celého lidstva a zajistěme lepší život sobě a šťastný život budoucím generacím

J. Heller

Poznámka J.Hellera:

Pokud případný čtenář neví, dlouhodobým programem KSČM dosud je tzv. Kladenský program přijatý na II. sjezdu KSČM v r.1992 a potvrzený na III.sjezdu v r.1993. Stalinský proud v KSČM dlouhá léta usiloval o revizi tohoto programu, a to zejména kvůli pasážím kritizujícím vady minulého systému, stalinismus a brežněvismus. Z druhého konce bylo ovšem slabinou programu konstatování, že socialismus si představujeme jako společnost ekonomicko-vlastnicky pluralitní. Snaha tvůrců programu přesvědčit společnost, že KSČM odmítá administrativně vynucovaný monopol státního vlastnictví realizovaného prostřednictvím byrokratického aparátu a bránící podnikavosti občanů vedla k tomu, že se tímto konstatováním dostal program do rozporu nejen s klasiky marxismu, ale i s reálnou logikou dějinného procesu. Zde se sice pluralita vlastnictví vyskytovala ve všech třídních formacích, včetně pokusu o socialismus - protosocialismu, vždy však zde existovala jedna určující forma, která integrovala ekonomiku a vynucovala si změny i v jiných vlastnických sektorech, zejména v sektoru drobného malovýrobního či maloobchodního podnikání. Tento nedostatek programu nás pár marxistů částečně napravilo tím, že definice socialismu v dalších několika střednědobých programech, počínaje Politickou deklarací IV. Sjezdu v Liberci už obsahovala tezi o pluralitě, ale s klíčovou rolí společenského vlastnictví (státního, samosprávného - zaměstnaneckého, územně samosprávného, institucionálního apod.). I to bylo ještě příliš široké a neuspokojivé, protože státní vlastnictví realizované aparátem prokázalo svoji dlouhodobou neudržitelnost a zákonitou degeneraci, ale byl to přijatelný kompromis mezi Scyllou privatizačního šílenství neoburžoasie a Charybdou - tvrdošíjností a neochotou stalinistů uznat negativní výsledek historické prověrky státního vlastnictví za protosocialismu a dojít k jedinému možnému závěru - orientaci na zaměstnanecké vlastnictví. Léta však pádila, svět se na rozdíl od pro samosprávu nepříznivého poměru sil mezi stalinisty a stoupenci samosprávného socialismu měnil a je třeba uznat, že dnes by strana skutečně novelizaci programu potřebovala. Všichni nestalinisté se ovšem při narůstající vlně stalinismu blízkého radikalismu dnes ještě více než v 90 letech obávají, že se prosadí revize stalinská s nekritickým hodnocením minulosti. Daný stav však pouze nahrává těm ve straně, zvláště v jejím vedení, kteří se už pohodlně zabydleli v kapitalismu a jde jim pouze o přežití ve funkcích a vhodné dohody a prebendy, a velmi se jim nehodí svazovat si ruce nějakým dlouhodobějším a nedej bože radikálně antikapitalistickým programem a jsou ochotni přísahat na heslo zakladatele oportunismu a antimarxismu v dělnickém hnutí - Eduarda Bernsteina, který napsal: Cíl je mi ničím, hnutí (rozumějme dnešním jazykem - prebendy, funkce kšeftíčky) je mi vším.".

A tak jsem si s laskavou pomocí několika z mála "souvěrců" - stoupenců samosprávného socialismu jako hlavního cíle- dovolil načrtnout následující text, který předkládám na svém webu. Tento text není nijak oficiální nebo někým schválený - je to ryze intelektuální hra několika důchodců a odpovědnost za něj mám pouze já sám. Nemusím snad dodávat, že uvítám připomínky i diskusi.