Nefunkčností ke katastrofě
Řešení přitom je.
Dostali jsme se do času, kdy radikálně stoupá vnější ohrožení, klesá životní úroveň, kriminalita bude růst, ba naopak právní jistoty s přetíženým policejním aparátem budou padat.
Tedy do časů, kdy to, co dosud tak nějak většinově fungovalo, už nefunguje. Pro mnohé je to doslova Sophiina volba, jak žít dále. Které utrpení je menším zlem? Kolem nás rezonuje, jak moc je vláda neschopná, a ta se naopak snaží dokázat, že věci řeší, jenže ve finále je to ještě daleko slabší , než jak prezentovala.
Funkčnost státního aparátu, stejně tak jako vize politických stran, se odvíjí od toho, zda lidé v něm fungující, jsou schopni konat ve správný čas, to co konat mají. Ne od toho, co žvaní, či kde hledají viníka vlastní neschopnosti hodnotit věci co nejobjektivněji. Příklad: ODS spojuje Putina s Babišem, aby dokázala, že rozděluje společnost, a právě díky tomu, je nám špatně. Přitom i malé dítě by dnes mohlo vidět, že ODS to je strana kmotrů, co mají profit ze současné situace, jinak by se jí snažili čelit daleko aktivněji, včetně schopností být nad jejich vlastní omezenou ideologií.
Až někdo v budoucnosti povede nezávislé vyšetřování pracovních postupů při tvorbě vládních řešení, bude to asi dost kruté nejen pro lidi, kteří jsou namočeni na parazitování ze současné krize. Bude to však nutné. Vinu a trest nelze oddělit.
Co se děje dnes je hledání domnělého viníka za krizovou situaci. To bylo vždy nedílnou součástí strategie vládnoucí třídy. Ta je však rozdělena na více vlivných skupin, a jejich střetnutí už probíhá na různých úrovních. Zatím však mají jedno společné, nehledají viníka v nefunkčnosti systému. Nenahlíží na společnost z obecné rozlišovací úrovně tříd a jejich ekonomických vztahů. Bez toho, ať se kdokoliv snaží jakkoliv, nikam to nevede.
Je nutné si uvědomit, že určující systém je stále více v nepořádku. Ačkoliv máme všechny podmínky proto, aby se žilo lépe, nic se nedaří. Stále více lidí je v zoufalství, protože se tu žije hůře a hůře. Ti co jsou u moci, si lidově řečeno chtějí zachránit prdel, avšak tím způsobem, aby následky nesli jiní. Toto jejich úsilí jenom prohlubuje pád společnosti.
Ve chvíli, kdy si většinově lidé uvědomí, že tady jim jde o život, o holý život, bude to jako lavina, co neúprosně smete vše, co jí stojí v cestě. Pokud bude současný předsmrtelný chaos sílit, a nenajde se dobrý lékař, pád několika vlád a několik mimořádných voleb povede k volání po vládě silné ruky. A vzájemné vraždění uchazečů může začít.
Chceme to? Určitě ne! Volba je. Socialismus, nebo barbarství!
Michal Klusák
Předseda OV KSČM Praha 10
