O Koněvovi trochu jinak

Veřejným míněním, nejen na území Prahy, již nějakou dobu hýbe osud sochy sovětského vojevůdce Ivana Stěpanoviče Koněva. Pomník, který symbolizuje osvobození, stejně jako řada jiných pomníků postavených za účelem díkuvzdání obráncům i osvoboditelům od poroby a vyhlazení. Z moře názorů na něj vyvěrají dva hlavní proudy. Pro jedny okupant, pro druhé osvoboditel. Já přidávám třetí - vlastenec v tom nejryzejším významu slova.

Přestože byl maršál Koněv jistě velmi tvrdý a nesmlouvavý, z hlediska historického patří opravdu k hrdinům své doby. Při srovnání s Winstonem Churchillem, který by stejnou optikou Koněvových kritiků musel být vzpomínám jako masový vrah a rasista a má v Praze pomníky dokonce dva, se tedy radši zaobírejme pouze dějinami 2. světové války. V tomhto případě totiž můžeme říci, že W. Churchill má tyto sochy v Praze přesto oprávněně, neboť v tento historický moment obstál. On na nich přeci nesymbolizuje sebe, ale je symbolem boje Velké Británie proti fašismu, stejně jako maršál Koněv nesymbolizuje v pražských Dejvicích Koněva.

Nechci opakovat notoricky známý a pádný argument, že Koněv, ač byl maršál, přesto jen plnil rozkazy. Chci tu poukázat na jiný rozměr jeho údělu, který mi dovolil klást si nové a další otázky i ve vztahu k dnešku. Koněv svým pojetím totiž nebojoval jen proti fašismu. Svůj boj zasvětil stejně odhodlaně i proti západnímu imperialismu, jehož výrazem byl tehdy Adolf Hitler, a to jako to nejhorší, co na Západě je. Není ani moc přitažené za vlasy tvrdit, že Západ sám si Hitlera v 30. letech vypěstoval. Finančně podporoval jeho ambice, které byly mezi jiným antisemitské, i když nemohl předem očekávat, kam až toto povede. Západ prostě už tehdy potřeboval člověka, co bude dostatečně fanatický i schopný na to, troufnout si třeba i vytáhnout na SSSR, protože tam byly téměř bezedné zdroje surovin, ke kterým se oni nedokazali ještě nikdy dostat.

Dlouhodobou koncepcí uchvácení moci Západem, je krom dobytí Afriky, taktéž snaha k přístupu ke zdrojům na území bývalého SSSR. Už v 19. století se vědělo, že Rusko je země plná surovin. Obrovská země, obývaná pár zaostalými mužiky. Podobnou snahu projevil už i Napoleon. Neměl nijak pádné důvody táhnout proti caru, se kterým ho sice pojila nenávist, ale oběma z osobních i dynastických důvodů vyhovoval spíše evropský mír. Ale nakonec mimo ješitnost zvítězila vidina obrovského bohatství, které tam čekalo.

Po tomtéž pochopitelně toužili "majitelé Západu" celé dlouhé věky. Stačí si jen uvědomit a podívat se na množství smluv, které Západ uzavíral s nacistickým Německem. Je úsměvné se domnívat, že Západ si nebyl Hitlerova nebezpečí vědom a že se situace vymklá kontrole může obrátit i proti jim samým. Opakuji znovu, že s pomocí západního kapitálu si Hitlera sami vypěstovali, jelikož bez jejich podpory a vlivu by neměl šanci získat takovou moc. Němečtí a nejen němečtí průmyslníci a nezřídka i Židé se ve 30. letech tak moc obávali vlivu komunistů, že pomocí prezidenta Hindenburga dosáhli jmenování Hitlera říšským kancléřem. To znamená, že elity (nikoli až tak politici, ale mocné rody v pozadí) chtěly, aby tu Adolf Hitler byl a splnil, co se od něj očekává. To jest, pochodoval na východ. Hitler ale nabyl takové moci a popularity, že se stal naprosto nekontrolovatelným. Dobyl Paříž i Amsterdam, přesto právě např. v Paříži neobsadil např. Rotschieldovu banku, naditou až po strop zlatem, se kterou ho pojily oboustranně strategické zájmy.

Teprve až po obrátce na východ to začala být ona válka. Válka vyhlazovací, za účelem likvidace, protože na tomto prostoru nemá slovanský člověk co dělat. Tam jsou přece ty zdroje, patřící Západu. Slované tam jsou navíc. Překáží stejně jako indiáni překáželi osadníkům z těch samých zemí, v jejich drancování a kolonizci zemí nových. Stejně tak tady sedí Slované na "zlatě" a z pohledu Západu si s ním neví rady. Jakým právem? Tady žije vyšší kasta civilizace a potřebuje tyhle suroviny. A to i za cenu vyhlazení těchto národů.

A tady se oslím můstkem opět dostávám zpět k maršálu Koněvovi. Většina těch vysmívaných východních osvobozeneckých vojů, které bojovaly proti hitlerismu, nebojovala jen proti němu, ale s vědomím tohoto bojovala stejně tak proti záměru této idei, která je s trochou nadsázky, mezi vlivnými kruhy, celozápadní. Proto na konci 2. světové války mnozí nacističtí pohlaváři uvažovali o spojení s Churchillem a Rooseveltem a oni sami se tomu zase tak nebránili. A operace Unthinkable (Nemyslitelné), to je historický fakt. I když obě strany si ji vykládají po svém. Operace byla plánována na červenec 1945, kdy se měly zbytky německých vojsk spojit s Brity a za plánované podpory polské exilové armády nečekaně vyrazit proti SSSR. Proto spojenci neodzbrojovali Wehrmacht úplně a nechávali zadržené velitele poblíž jejich jednotek. Jedním z důvodů proč se osud operace nenaplnil bylo, že si Západ uvědomil početní i strategickou převahu Východu a že se SSSR nevyčerpal pochodem na Berlín tolik, jak se předpokládalo. V neposlední řadě SSSR pracoval na atomové bombě stejně usilovně jako USA.

Tudíž i z tohoto důvodu, kdy my Slované, jsme pro mnohé lidi ze Západu i dnes v 21. století stále jen levnou pracovní silou, případně lidmi druhé kategorie, jsou pro mě lidé jako maršál Koněv symbolem toho, čemu se tu podařilo zabránit.

*KÆL