Ochrana seniorů?

Neuplyne týden, aby veřejnost nepřekvapila další originální "myšlenka" z tvůrčí dílny ministryně Jany Maláčové. Vesměs populistická, bez hlubší analýzy příčin, dopadů, organizačního a finančního zabezpečení, bez analýzy skutečných potřeb Prvotní je pro ni zjevně snaha zalíbit se, vepsat se do vědomí lidí jako ta, která nám "chce dát", ale ti okolo jí nepřejí. Dostatečně výmluvný je její častý výrok, že ji výdaje nezajímají. Sehnat peníze je úkolem vládní kolegyně. Ta je sehnat musí, protože to je dohoda z koaličního půdorysu. Nejde však jen o peníze pro sociální zařízení pro důchodce. Jako příklad lze uvést ideu státní garance potírání ponižování seniorů, což není jen otázkou peněz, ale též mezilidských vztahů, morálky a etiky. Postavení seniorů v naší společnosti rozhodně není procházkou růžovým sadem a vyžaduje si zásadní reformu. Nejen důchodovou, od které po velkých slovech paní Maláčová fakticky odstoupila. Její snaha uzákonit již existující možnost seniorů v zařízení sociálních služeb si stěžovat je tragikomickým projevem neznalosti reálné situace a převrácené empatie. Přijede-li na předem avizovanou návštěvu státního sociálního zařízení, tak relevantní poznatky rozhodně nezíská. Navrhovaný způsob a možnosti řešení stížnosti seniorů znamená (podle dostupných informací z dílny MPSV) pouze rozdělení zaměstnanců a klientů zařízení, další necitlivou ingerenci státu a to jak funkční, tak i finanční. Ostatně senioři nejsou jen v zařízeních, ale využívají i terénní služby. Většině z jejich pracovníků patří ve světle bojů s koronavirovou pandemií dík a obdiv. Pokud je někdo kritizuje, ať sebekriticky přizná sám sobě, zda by byl ochoten strávit jako mnozí z nich násobky pracovní doby se svými klienty i na úkor vlastní rodiny a ohroženého zdraví. To jsou hrdinové dnešní doby. Nikoli ministerští bafuňáři s nataženou dlaní, různí parazitující zprostředkovatelé z předraženými zakázkami apod. Vraťme se ale k paní ministryni. Často se ohání různými neověřitelnými příběhy s domovů důchodců. Moc bych jí přál namátkově navštívit různá nestátní zařízení, stacionáře a další lokální instituce. Zejména pak, aby si uvědomila, že senioři (důchodci) nejsou jen v příslušných zařízeních, ale že většinou přežívají doma nebo u rodiny, neboť na platby v uvedených zařízeních prostě nemají.

Ladislav Šafránek