Osvobození nebo okupace?

Jen pár set metrů od monumentálního bratislavského pomníku Slovenského národního povstání z dílny sochaře Jána Kulicha a architekta Dušana Kuzmy proběhla začátkem února mezinárodní konference České asociace orální historie. Dvoudenní konferencí, jejímž zastřešujícím mottem bylo téma hranic v orálně-historické perspektivě se prolínala témata od ženské otázky po různé analýzy minulého socialistického režimu. Měla jsem možnost vystoupit s příspěvkem, který jsem nazvala Hranice paměti, ve kterém jsem v krátkosti shrnula, jak se proměňuje vnímání událostí konce druhé světové války v českém veřejném diskurzu a jak se tyto změny promítají do tzv. míst paměti (hmotných i symbolických památek, na nichž je zakládána identita národního společenství). 

V roce 1945 by málokdo pochyboval, že Sovětský svaz osvobodil podstatnou část Evropy od německého fašismu, což se projevilo i ve veřejném prostoru, čímž docházelo k upevňování hranic společné paměti. Ta však byla postupně rozhlodávána dalšími událostmi od pád kultu osobnosti po XX. Sjezdu KSSS v roce 1956 po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Rok 1989 pak obrátil tento hrdinský narativ téměř naruby. V posledních letech je stále více patrná konfliktní interpretace dějin podpořená mj. usnesením Evropského parlamentu "Význam evropské paměti pro budoucnost Evropy" z roku 2019. 

To se projevilo i v diskuzi k mému příspěvku, kde dokonce z úst renomovaného historického sociologa zaznělo, že termín osvobození je mýtem stalinistické propagandy a kdo tento termín používá, je obětí této dobře vykonstruované lži. Zaznělo také doporučení vytvořit pro události konce války termín nový, který by lépe popisoval realitu, kdy vítězné tažení Rudé armády nebylo osvobozením východní Evropy od hitlerovského nacismu, ale počátkem okupace jakožto součásti imperialistických ambicí Sovětského svazu. Možná by si někteří sociální vědci měli udělat procházku k výše zmiňovanému pomníku SNP. Na něm stojí verš, který snad jasně osvětluje realitu konce válečných let a nenechává nikoho na pochybách, že nebýt Sovětského svazu, nebylo by nejen Slovenského národního povstání, ale ani osvobození československého lidu od německého fašistického útlaku.

PAMÄTAJ, ŽIVÝ, NA ROK ŠTYRIDSIATY ŠTVRTÝ, KEĎ ODHODLANÍ NA SMRŤ POVSTALI PROTI FAŠISTICKEJ SMRTI SYNOVIA VERNÍ A HOLOU HRUĎOU ZAŠTÍTILI MAŤ. TO BRONELI UŽ ZORE, KTORÉ ROZŽAL NA OBZORE STALINGRAD.

Petra PROKŠANOVÁ, doktorandka Historické sociologie na FHS UK