Pečkárna - Památník českého odboje 1939 - 1945

Pečkárna.

Tohle slovo už dnes asi málokoho vyděsí. Bývaly ale časy, kdy se neslo ode rtů ke rtům jen s obavami a smrtelnou hrůzou. Ta doba je již více než 70 let pryč, ale my bychom neměli zapomínat ani dnes.

Na Pečkárnu. Na ty, kteří prošli chodbami této impozantní budovy v okovech. Na ty, kteří v ní prožili nejhorší chvíle svého života. Na ty, kteří viděli své blízké trpět a nemohli jim pomoci. Na ty, kteří vydrželi nelidské mučení a nic nevyzradili. Na ty, kteří ho nevydrželi a zklamali nejvíc sami sebe. Na ty, kteří odsud byli posláni na smrt.

Pečkárna. To slovo zní až hravě. Úsměv byla ale nemělo vyloudit na jediné tváři.

Petschkův nebo správně Pečkův palác je novoklasicistní budova v ulici Politických vězňů v Praze. Postavena byla ve 20. letech minulého století jako bankovní dům jedné židovské rodiny. Ve 30. letech byla však opuštěna a převedena do státního vlastnictví, a tak jí mohlo hned v květnu 1939 opuštěnou objevit Gestapo. Vnitřní dipozice budovy byly upraveny tak, aby odpovídaly požadavkům na Hlavní sídlo říšské státní policie. V suterénu budovy pak bylo zbudováno 11 samotek a velká místnost s dřevěnými lavicemi, přezdívaná "biograf". Do těchto prostor přijížděli vězni z různých věznic na výslechy. Dle potřeby pak byli k výslechům předvádeni do kanceláří ve vyšších patrech. V prvním patře budovy nechalo Gestapo zřídit mučírnu. Svému novému účelu sloužila budova až do května 1945 a za tu dobu v ní pracovalo na 1200 osob a prošlo jí na 35 000 českých občanů.

Takový popis byste asi našli v kdejaké encyklopedii. Nic ale není přesvědčivější, než osobní návštěva takového místa. A máme velké štěstí, že zásluhou Českého svazu bojovníků za svobodu je v Pečkově paláci provozován Památník českého odboje 1939-1945. S ředitelem Památníku plk. v.v. Ing. Emilem Kulfánkem jsme měli možnost nahlédnout do všech místností v suterénu a během fundovaného výkladu na sebe nechat působit genius loci tohoto místa.

Pro nás, komunisty, byla zcela jistě zajímavou postava jistého Jaroslava Fialy, jehož jméno je s Pečkárnou nechvalně spjato. Jde o postavu konfidenta pražského Gestapa, který působil ve III. ilegálním ÚV KSČ a nakonec stál u jeho úplného zdecimování. Za zmínku stojí i to, že v Pečkárně byl vyslýchán Julius Fučík, který praktiky Gestapa popsal v motácích, na jejichž základě vznikla slavná "Reportáž psaná na oprátce". Dalším z vyslýchaných byl například Evžen Rošický, skvělý atlet, redaktor Rudého Práva a člen Komunistické strany, který se aktivně zapojil do protinacistického odboje spolu se svým otcem Jaroslavem.

Suterén paláce je místem velice sugestivním a autentickým. Dřevěné lavice v "biografu" jsou původní a když se na ně posadíte s dlaněmi na kolenou a rovnými zády, můžete na vlastní kůži pocítit, v jaké situaci se lidé čekající na výslech nacházeli. Uniforma dozorce a původní nápisy v němčině celou atmosféru jen umocňují. Nejinak je tomu v prostoru malých tmavých samotek a nepůvodní místnosti mučírny, která sem byla přestěhována z prvního patra budovy. Mučící nástroje za skleněnou stěnou, ještě dnes hrozivě vyhlížející, zažily nářek, bolest i krev vyslýchaných. Co by vypověděly, kdyby mohly, si raději nechtějme ani představovat.

K zamyšlení byl také podnět našeho průvodce k otázce interpretace historických událostí. Nezřídka se stává, že čeští historici interpretují naše národní dějiny z pohledu a v zájmu cizích států a národů. Po prohlídce Pečkárny už jistě nikdo z nás neřekne "Protektorát Čechy a Morava", ale už jen a pouze "Protektorát Böhmen und Mähren". Počeštěním Hitlerem vyhlášeného Protektorátu bychom jen legitimizovali jeho existenci. Stejný přístup pak můžeme použít i v pochopení "atentátu" na Heydricha, který by z našeho úhlu pohledu měl být vnímán spíše jako splnění bojového úkolu československými vojáky, nikoliv jako akt teroru nebo projev extrémismu.

Prohlídka trvala téměř 3 hodiny a jistě bychom na místě vydrželi i déle, protože téma českého odboje je zajímavé a stále vyvolává mnoho otázek. S těžkým srdcem se naše šestnáctičlenná skupina zvedala z dřevených lavic "biografu", avčak obohacena o nové poznatky a odhodlání nedat zapomenout na nacistická zvěrstva a důsledně bojovat proti snahám o přepisování historie.

Úplným závěrem bych chtěla osobně poděkovat Českému svazu bojovníků za svobodu, jehož jsem již více než pět let členkou. Poděkovat za to, že i přes všechny klacky, které jsou mu neustále, a dnes více než kdy předtím, házeny pod nohy, pokračuje ve své neúnavné činnosti a připomíná osudy těch, kteří obětovali svůj život, abychom my mohli žít. Každý lidský život je důležitý a cenný, o to více ale ten, který neváhá postavit se na stranu slabších, utiskovaných a štvaných.

Objednávka prohlídky:

Památník není trvale, volně přístupný.

Prohlídky spojené s výkladem průvodce (členem ČSBS), je možné uskutečňovat pondělí až pátek, se zahájením první prohlídky v 9 hod. a poslední prohlídky v 15 hod. Jedné prohlídky se může zúčastnit min. 5 osob a max. 20 osob. Doba jedné prohlídky se pohybuje okolo 1,5 až 2 hod. Prohlídky památníku je nutno objednávat nejméně 7 dní předem v na tel.: 224 262 874 od pondělí do čtvrtka v době od 9 do 14 hod., nebo na e-mailové adrese csbspraha@volny.cz.

Petra Prokšanová