Peníze točí světem a srážejí pracující

Eoin Ó Murchú

S tím, jak se náklady na životní krizi zakusují hlouběji, se Sever i Jih (Irska; pozn. překl.), dělníci i jejich rodiny stále více obávají, zda budou mít dostatek potravy, tepla a vlastního bydlení.

Kapitalistické vlády, v Dublinu nebo Westminsteru, nás opakovaně ujišťují, že neexistuje žádný peněžní strom, který by nám poskytl finanční prostředky, které potřebujeme na financování státních služeb. Ale kupodivu se zdá, že o peněžní stromy není nouze, když jde o záchranu bank a stavitelů, o ochranu byznysu během pandemie.

Zdá se, že peněžní strom je tu, když ho potřebují, ale ne, když jej potřebujeme my.

Ale co to je peníze?

V podstatě je to jen prostředek směny, systém, kterým lze rozdělovat různé zboží a služby vytvořené ve společnosti - mimochodem prací dělníků.

V kapitalistickém systému může například tesař pracovat osm hodin a dostane bankovku výměnou za pracovní sílu, kterou vynaložil. Tu může použít k výměně za zboží a služby vyrobené jinými. Výchozím bodem této diskuse je ale to, že peníze - bankovky a mince, které jsou metodou směny - se rovnají množství skutečně vyrobeného zboží a služeb.

Centrální banka státu vydává bankovky rovnající se hodnotě zboží a služeb obíhajících ve státě. Pokud tiskne více peněz, než je zboží a služeb, pak cena tohoto zboží a služeb stoupne, aby se udržela rovnováha. To znamená, že za peníze se nakoupí méně. Stát to kombinuje s kurzem měn vydávaných jinými státy, a to zase určuje, zda je zboží zvenčí levnější nebo dražší. To je klíčová metoda, kterou stát kontroluje své hospodářství. Jak se zboží a služby a zdroje, které je produkují, používají, je pak politická otázka. Když o tyto zdroje bojuje dělnická třída a třída šéfů, je to podstata třídní politiky.

Z hlediska státu je to ovšem to, co definuje, zda je stát nezávislý, nebo ne. Irsko dnes už nezávislé není, protože kontrola nad financemi byla předána Evropské unii.

Je to Evropská centrální banka, nikoli irská, kdo určuje, kolik peněz bude obíhat v ekonomice, a tedy jaká cena bude přidělena tomu či onomu zboží a službám. Z toho plyne moc zasahovat do trhu a napravovat nebo upevňovat moc kapitálu nad prací.

Jednoduše řečeno, nemůžete mluvit o sjednoceném nezávislém Irsku, pokud vaše měna, jeho úrokové sazby, jeho směnný kurz určuje Evropská unie a ne irský stát. (Autor žije v Severním Irsku, na území Spojeného království, tedy mimo EU, nikoli v Irské republice, která je součástí EU, potažmo eurozóny; pozn. překl.)

Iluze, že irské nezávislosti lze dosáhnout v rámci EU, může vést jen k porážce tužeb pracujícího lidu po ukončení vykořisťování, které je jádrem kapitalismu.

Irsko může být sjednocené, ale nemůže být nezávislé, pokud neovládá vlastní ekonomiku. Samozřejmě, Irsko bylo sjednocené před rokem 1920 - ale sjednocené v rámci Britského impéria.

Jednota v rámci Evropské unie by nám ponechala vládu vnějších sil, stejně jako jsme byli v rozkvětu impéria. A když podrobněji prozkoumáme, jak si mzdy a zisky vedly od zavedení eura a připojení irského státu, vidíme šokující skutečnost, že podíl na HDP, který si vzaly mzdy, klesl o téměř 10 %, zatímco podíl na zisku se o 17 % zvýšil (podle údajů Eurostatu).

Jak jsme klesali, oni stoupali.

A jako členové Evropské unie neměli irští dělníci žádnou politickou moc tento trend zpochybnit, což bylo zdůrazněno naléháním Nadační smlouvy Evropské unie (článek 1119), že všechny členské státy se musí řídit hospodářskou politikou, která není v rozporu s trhem. Jinými slovy, potřeby lidu musí následovat po potřebách trhu; nebo, jednoduše řečeno, zájmy dělníků musí být podřízeny zájmům těch, kteří vytvářejí zisk.

Jak řekl James Connolly: "Těšte se ze svobody" (Whoop it up for Liberty).

Autor je irský komunista.

P.S. překladatele: Omlouvám se za použití poněkud archaického slova "dělníci". Z úcty k Irům nemohu jinak.

V Severním Irsku existují dvě komunistické strany - Irská KS a KS Irska.

z týdeníku Irské KS "Unity", 29. 10. 2022, přeložil Vladimír Sedláček