Pražský byrokratický horor

Pražská správa sociálního zabezpečení v akci. Osobní svědectví o "fungování" Pražské správy sociálního zabezpečení v Olšanské...

Vážení a milý spoluobčané naší České republiky, 

musím se s Vámi podělit o pár zážitků, které jsem musel absolvovat během posledních dvou týdnů. 31.5.2020 jsem ukončil pracovní poměr se svým zaměstnavatelem v oboru gastronomie, se kterými jsem se bohužel nedohodl, z určitých důvodů, které u nás v gastronomii jsou bohužel trvalým prvkem. Ale to by ani tak nevadilo, je to mé rozhodnutí. 

Ale copak následovalo? Po dobu nezbytně nutnou k nalezení nového pracovního místa, jsem po 20 letech aktivní práce, se rozhodl zajistit zdravotní a sociální pojištění díky registraci na pracovním úřadě. Jelikož jsem měl aktivní živnostenský list z předchozích let, tak jsem musel nejprve na živnostenský úřad. Tam to bylo docela v pohodě. Na Pracovním úřadě Prahy 4 už bylo mnohem hůře. Hodinu venku ve frontě na chodníku, než někdo přišel ze dveří, tak abych dostal formuláře k vyplnění. Poté, co po překonání úskalí mnoha položek k vyplnění ve formuláři (jistě lahůdka pro člověka s vysokou školu, jak je tam toho moc), ať se vrátím a počkám na chodníku. Zase jsem čekal na vyzvání na chodníku. U malého provizorního stolku mě dvě ženy řekly, že ještě musím doložit další doklady od bývalého zaměstnavatele a Pražské správy sociálního zabezpečení. Tu jsem vyhledal, a vybral jejich nejdelší pracovní den (do 17 h) v pondělí. 

Na Pražskou správu sociálního zabezpečení jsem se ve 13 hodin s údivem postavil do dlouhé fronty na chodníku před budovou. K údivu nás všech do budovy pouštěli pouze po jednom. Výjimka byla podatelna. Organizace řízení fronty? Obrovský chaos a zmatek, včetně paní co pouštěla do budovy. Už to, že sama říkala, že nic neví, a není poučená, co má dělat, je více než alarmující. Po hodině a 45 minutách (14:45) jsem se dostal do budovy, kde konečně na mě čekaly kýžené přepážky č.10 a 11 (pod kterou spadají OSVČ Prahy 4 a Jižního města). Vzápětí jedna z těch přepážek skončila, že paní má konec pracovní doby. Takže jsem seděl u stolku dalších 45 minut, než na mě přijde řada po odbavení jednoho (!) klienta. Hurá, konečně vyřízeno, ale ejhle. Dvě paní se podívaly do počítače, aby dohledali moje údaje dle občanky. Nenašli mě, ač jsem byl správně dle bydliště. Poslali mě na jiné pracoviště, že s tím bohužel nemohou nic dělat. Takže 2,5 hodiny naprosto marně. Každý by předpokládal, že evidence na našich úřadech ve 21. století je propojená. Není. Ochota a profesionalita ze strany úřadu strašná. Asi odpovědným osobám je jedno, že lidé mají takto zcela zabitý den.

Byrokracie, papírování, neochota, neznalost, a v době doznívající koronavirové krize riskování v přeplněné frontě. To je současný systém.