Přemýšlejme společně

Díky koalici ANO a ČSSD s podporou KSČM schválila sněmovna již potřetí v tomto roce zvýšení schodku státního rozpočtu, tentokrát na půl bilionu korun. Údajně kvůli dopadům pandemie koronaviru. Je tomu skutečně tak? Nesvezly se pod strašákem COVID - 19 jiné, dokonce zcela nesouvisející výdaje zatěžující finanční stabilitu státu? Nehodila se vládě pandemie, aby zakryla bezperspektivní, přesněji neexistující hospodářskou politiku státu a reálný nástup recese, klesající fáze hospodářského cyklu? Aby si v rámci prvotní spontánní solidarity vytvořila podmínky pro bezprecedentní rozdávání předvolebních dárků? Zadlužení, které budou splácet daně našich dětí a vnuků? Připomínám, že se veřejnost (dokonce ani poslanci) nedozvěděli, na co vlastně vláda hodlá půjčené peníze vynaložit. Výmluvný je výrok ministryně financí, že část dluhu bude skryta jako vládní rezerva, aby vláda nemusela na podzim přijít se žádostí o další peníze na dluh.

Vládní plýtvání je třeba vidět v souvislostech. Například výdaje státu na platy státních zaměstnanců jen za uplynulý rok vzrostly o více než 22 miliard korun na neuvěřitelných 207 miliard. Průměrný plat státních zaměstnanců vzrostl o 10 % na 37.061 Kč měsíčně a přesáhl mzdy v soukromé sféře o 3.000 Kč. V letošním roce, kdy díky ekonomické krizi je většina populace donucena k zásadnímu šetření a kdy miliony OSVČ a námezdních pracovníků ve výrobě a službách spoléhá na finanční podporu státu, jeho zaměstnanců se krize nedotkne. Mohou se těšit na slibované zvýšení platů o dalších 10 procent. Samostatnou kapitolou jsou důchodci. Podle premiéra jsou vládní prioritou doloženou zvýšením důchodů o 900 Kč. Zapomíná však uvést, že toto zvýšení je dvojkolejné. Rozhodující část ve výši 780 Kč je povinnou částkou garantovanou zákonem, pouze zbývajících 120 korun je skutečné zvýšení. V porovnání s mnohatisícovým přilepšením zaměstnancům státu jde o almužnu. Skutečně si za ni může koupit naše hlasy?

Nezapomínejme ani na to, že relativní blahobyt státních zaměstnanců (vedle vyšších platů jde o delší zákonnou dovolenou, nejrůznější benefity a širší sociální jistoty) je založen z vysoké části na daních odebíraných soukromému sektoru. Dělníci, rolníci, ženy a muži ve službách a obchodě jsou těmi, kteří svou prací a též svými daněmi vytvářejí bohatství společnosti a poskytují prostředky pro život a rozvoj společnosti samotné. Vracím se tím k poskytování různých garancí, podpor, kompenzací a dalších, v mnohém nesmyslně plošných, nediferencovaných finančních dotací firmám a soukromníkům postiženým pandemií koronaviru. Velmi by mne zajímalo, co by asi tomuto systému postrádajícímu princip zásluhovosti řekl Karel Marx? Uvědomují si vládní činitelé a moudré, pomazané hlavy v parlamentu, že k ekonomické krizi by došlo i bez pandemie? V tom případě by ale státní podpora byla zcela jiná, diferencovaná, podporující katarzi naší technicky nepříliš vyspělé ekonomiky. Očistná krize by možná dočasně zvýšila nezaměstnanost (k tomu s nástupem druhé vlny epidemie stejně dojde a za podstatně složitějších a nepříznivějších podmínek), nicméně by se pozitivně promítla ve zvýšení produktivity práce, zvýšení organického složení kapitálu, zvýšení orientace ekonomiky na moderní, progresivní a vysoce efektivní výrobu a služby, na preferenci intenzivního ekonomického růstu.

Ladislav Šafránek

člen OV KSČM Praha 10