Proč jsem komunistou

K napsání tohoto zamyšlení mě inspirovalo několik věcí.

 Jednak sloupek Romana Blaška, tehdy redaktora Haló novin, který vyšel 13. května 2021 v HaNo. Dnes je Roman pověřený šéfredaktor HaNo. Romana znám již dlouhou dobu jako redaktora a jeho články jsou vynikající. S Romanem nás pojí velmi hluboké přátelství a hlavně to, že to byl právě on, kdo mne inspiroval, abych začal psát články do Haló novin. Navíc Roman je pro mne hodně moc stranicky blízký člověk a jako redaktor je pro mne největší vzor. 

Druhý impuls k napsání článku je reakce, resp. článek Miroslava Štěpaňuka, který vyšel v příloze Naše pravda dne 3. ledna 2022. A poslední impuls je skutečnost, že dne 22. ledna 2022 to bude 32 let, co jsem byl přijat do komunistické strany. Dokonce si pamatuji i hodinu, bylo to přesně ve 20.00 hodin, kdy mi tehdejší předseda ZO předával členský průkaz.

Romanův článek jsem si jako řadu jiných článků vystřihnul a v době předvolební kampaně a v období před a po sjezdu jsem se k němu hodně mockrát vracel. Navíc tento článek mám ve své pracovně na očích přímo proti notebooku. A znovu a znovu si jej čtu.

Teď k otázce proč jsem komunista.

 Jednak proto, že moji rodiče byli oba členové strany a to "jen " krátkou dobu. Oba vstoupili do strany jako dvacetiletí v roce 1952. Oba byli nejen stranicky, ale i politicky velmi aktivní. A tím můj život jako mladého kluka, který se učil na SOU byl narýsován jasně. Nejen rodiči, ale také proto, že jsem v rámci studia odborného učiliště byl svazácký funkcionář a to jak ve škole, tak i v podniku, pro který jsem se učil. 

Samozřejmě v podniku, kde jsem pracoval do nástupu na vojenskou náhradní službu jsem se zapojil jak do svazácké práce, kde jsem pracoval ve výboru nejen ZO, ale vyššího svazáckého orgánu a v odbočce Svazu československo - sovětského přátelství. Dokonce jsem měl tu možnost se setkat několikrát s tehdejším velvyslancem SSSR u nás - Viktorem Pavlovičem Lomakinem. To byla pěkná a příjemná setkání a tím spíš sílilo moje přesvědčení vstoupit do strany. Jak funkce, tak i přesvědčení, které sílilo, pokračovalo i na náhradní vojenské službě a na Pohotovostním pluku VB ČSR.

 Již v této době mi bylo naprosto jasné, že chci vstoupit do strany. 

Pro ctěného čtenáře uvádím, že hovořím o letech 1982- 1989. V tomto roce, jak známo přišel převrat. Plno lidí ze strany odcházelo, ale plno lidí přicházelo. Jak řekl v jednom rozhovoru Roman Roun na otázku, proč vstoupil do strany, odpovídám stejně. Plno přátel jsem ztratil, rozešel jsem se s nimi, ale plno přátel jsem získal. Ano i s některými jsem se po letech rozešel, ale přišli jiní, noví přátelé.

Mezi mé stranické vzory patřili jako první moji rodiče. Oba byli stranicky velmi činní, tatínek byl dokonce člen Rady TAP, CTSS při ÚV KSČM, pracoval ve výboru KSV atd. Maminka byla dlouholetou ředitelkou okresního Pionýrského domu v Trutnově, poté dlouhá léta pracovala ve stranických funkcích a nakonec byla dlouholetá, obětavá předsedkyně naší ZO. Dalšími mými vzory byli moje tehdejší soudružka učitelka na druhém stupni ZDŠ a současně hospodářka naší ZO s. Dr. Vl. Hluchá, se kterou mne pojí dlouholeté nádherné přátelství, členové naší ZO Fr. David a J. Novotný, kteří jsou mými přáteli dodnes. 

Pravda je, že mimořádným vzorem pro byl nejen jako člověk, ale i jako člen strany, politik a poslanec Dr. M. Ransdorf, CSc . Z mladších, ale i starších členů strany si velmi vážím ing. Bc. K. Konečné, ing. J. Dolejše, M. Klusáka. K výše jmenovaným lidem jsem vždy měl, mám a budu mít velkou úctu. Vždy velice podmětné a nádherné bylo setkání především s Mílou Ransdorfem, se kterým jsem měl i určitou dobu možnost spolupracovat. A setkání s ním, to byl pro mne vždy velký svátek. Vzor byl pro mne nejen pro svoje postoje jako člověka, jako člena strany, ale především jazykově vybaveného člověka. K těmto lidem mám velmi hlubokou úctu.

Jako další důvody, a těch je hodně proč jsem komunista, uvádím např. pro naše učení, teorii - komunisté jsou pro mír, sociálně spravedlivou společnost, solidaritu a přátelství. A dále jsou to lidé, kteří druhému umí pomoct v době, kdy ten člověk to nejvíce potřebuje. A potom komunisté jsou mezi prvními, když nastane přírodní katastrofa, nejenže jdou hned pomáhat, ale dělají sbírky materiální a finanční a toto pak předávají konkrétním postiženým lidem. 

Samostatným důvodem, proč jsem komunista je skutečnost, že ve straně zůstali tisíce poctivých členů strany, kteří na rozdíl od lidí "ukomunistů" nepřevlékli kabát. A tito lidé prožívají nejen se stranou, ale i s republikou vše dobré, ale i zlé a dokážou se postavit na odpor nejen argumentačně proti svým protivníkům. Naše základní organice je vlastně jako rodina. Jsme prostě sehraný tým lidí, kteří nejen věří ve spravedlivý svět, ale osobně se vzájemně podporují. A tato podpora je velice důležitá.

Osobně se řídím heslem, které někdy v roce 1992 či 1993 vyslovil ing. Jiří Dolejš. Stát na straně těch těžce zkoušených, poctivých lidí je přeci správná věc. A toto heslo platilo v té době a mnohosetnásobně platí dnes a bude platit i do budoucna!

Ivo Látal