Reakce na článek "Abychom se v tom řízeném chaosu jako levicově orientovaní lidé neztratili"

S velkým zájmem jsem si přečetl článek od Františka Lojdy s názvem "Abychom se v tom řízeném chaosu jako levicově orientovaní lidé neztratili" . 

Autor si s článkem dal podle mého názoru docela dost práce, protože vyhledat historii, jak je uvedeno v úvodu článku, dnes není jistě jednoduché. Tedy autorovi patří velké poděkování, že si dal takovou práci zpracovat toto dost široké téma, které podle mého názoru je možno dále rozpracovávat. A právě tato myšlenka mě přivedla na rozpracování a třeba i upřesnění některých tam uvedených údajů.

Autor píše o setkání Gorbačova v Reykjavíku. Naprosto v pořádku. Ale těch setkání bylo více. Nebudu psát přesně, jak to bylo za sebou, ale ta jednání se uskutečnila. Tedy ještě Vídeň, Malta a Washington. Při těchto jednáních se mj. dohodlo sjednocení Německa a tajně i rozbití ČSSR. S tím, že budou dva státy, tedy ČR a SR. Mimo jiné se  hovořilo o tom, že poté, co bude sjednoceno Německo , tak bude ČR, tedy Čechy, Morava a Slezsko, připojeny ke sjednocenému Německu a naše území bude jako další spolková země Německa. Samozřejmě tomu tleskal mj. i jistý Havel, a to v době, kdy ještě byl disident, tak jako v době, kdy už byl prezident. Navíc počátkem 90. let ve SRN vycházely nové mapy sjednoceného Německa a dokonce jedna z verzí map byla i taková, že ve sjednoceném Německu byla zakreslena i Česká republika jako další spolková země Německa. Tolik tedy toto doplnění k těmto částem.

Vývoj ale šel jinou cestou. V té době u nás mělo být vyhlášeno referendum o společném státě, což se nestalo. Ale soustřeďme se na data 5. a 6. června 1992. To byla významná data, protože to byly volby do Federálního shromáždění ČSSR resp. ČSFR. Ani tehdejší ODS a ani VPN, tedy Verejnosť proti násili na Slovensku neměly ve svém volebním programu rozbití společného státu. Po vyhlášení výsledků voleb se situace změnila, politicky se komplikovala a to jak především ze strany tehdejších českých politiků, ale i slovenských politiků. A tady začíná rozbití společného státu. Na Slovensku se ihned po volbách 1992 začala psát Ústava Slovenské republiky, která byla přijata Národnou Radou Slovenskej republiky 1. září 1992. V té době už dávno byla jednání o rozbití společného státu a dělení majetku obou republik.

Musím ještě stejně vrátit do počátku 80. let 20. století kdy byly zahájeny práce na nové Ústavě ČSSR, které však v polovině 80. let mj. díky nástupu Gorbačova a jeho přestavby byl nejprve pozastaveny a později úplně zastaveny.

Pokud jde vývoj v českých zemích (Čechy, Morava, Slezsko) tak tady byla situace trochu jiná. A to díky tehdejšímu politickému vedení státu. To jsem se vrátil opět do počátku 90. let, nikoli do roku 1992, čili období po volbách. Politicky česká reprezentace využil toho, že na Slovensku byla přijata Ústava Slovenské republiky a tady začala jasná konečná fáze kampaně za rozbití společného státu. Na nové Ústavě České republiky se samozřejmě pracovalo od počátku 90. let, kdy bylo několik verzí. Vládní, tak jako poslanců za Komunistickou stranu a společný návrh několika stran. Nakonec Ústava České republiky byla přijata 16.12.1992 178 hlasy, část poslanců byla proti (10) a část(18) se zdržela hlasování.  Ústava samostatné ČR začala platit 1. 1. 1993. Tedy proto v tento den slavíme vznik samostatné České republiky a analogicky 1. září na Slovensku se slaví Den přijetí Ústavy Slovenské republiky.

Do Ústavy, jak ji nazýváme v našich zemích se dělají novely minimálně. Napsal jsem v našich zemích. To proto, že třeba SRN, Bhútán a některé další země tento pojem neznají. Oni znají Základní zákon. Jenže jak šel dál politický vývoj v České republice, a to v článku František Lojda popisuje výborně, docházelo k jedné novele Ústavy za druhou. V normální civilizované zemi na Západ od nás by novelu Ústavy řešili čistějším právním způsobem. Počkali by delší dobu a třeba tři věci by provedly změnu Ústavy najednou, nikoli jako u nás. Ale to je na jiný článek

Ivo Látal