Reakce na článek Demokracie evropské integrace
S velkým zájmem jsem si přečetl na webových stránkách OV KSČM Praha 10 shora nazvaný článek, jehož autorem je Ladislav Šafránek. Podle mého názoru je článek napsán čtivě, velmi zajímavě a hlavně jsou zde uvedená zásadní fakta. Celkově s článkem po obsahové stránce souhlasím.
Protože autora článku znám poměrně dlouho dobu a jeho rozsah vědomostí je obdivuhodný, chápu jak pojal tento problém. Autor se odkazuje na některé právníky z historie.
O mé reakci jsem delší dobu přemýšlel a položil jsem si jednu otázku. Proč autor si vybral zrovna tyto právníky. A proč vynechal a jestli zcela záměrně, či zapomněl na jednoho významného právníka, který se pojmem demokracie zabýval také.
Jistě chápu, tento autor knihy nemohl nic vědět o budoucnosti Evropy, a už vůbec ne o Evropské unii, jak ji známe dnes, ale sui generis (svým způsobem) mohl o evropské integraci něco vědět. Vždyť počátky evropské integrace sahají daleko dřív než autor knihy žil. Začátky integrace sahají totiž do doby Jiřího z Poděbrad. A Jean Jacques Rousseau žil daleko později v letech 1712 -1778 a knihu O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva dopsal v roce 1761 a vyšla o rok později. U nás byla poprvé přeložena do českého jazyka a vydána v roce 1871 a podruhé vydána v roce 1911. Následně byl nový překlad a kniha byla vydána v roce 1949. A konečně poslední vydání, které jsem si koupil bylo vydáno z roku 2002.
Nebudu se zabývat celou knihou, ale pouze jednou kapitolou v této knize, která se týká daného tématu. Nejprve však charakteristika knihy. Jedná se jednu knihu, ale obsahově je rozčleněna do čtyřech knih, přičemž vše je dáno do jednoho svazku a celkem je to 157 stran textu.
Tématem které je uvedeno v názvu článku na který reaguji se J. J. Rousseau zabývá v Knize třetí Kde se pojednává o zákonech státních, to je o formách vládních. Tato kniha má celkem XVIII. Kapitol. Nejpodstatnější k tématu je Kapitola IV. nazvaná O demokracii. Tato kapitola má 2 strany a nebudu ji přepisovat celou. Pouze uvedu jen to nejdůležitější.
Mj. v této kapitole J. J. Rousseau píše. Cituji. Nic není nebezpečnější, než vliv soukromých zájmů v záležitostech veřejných, a zneužívání zákonů vládou je menším zlem než korupce zákonodárce, nevyhnutelný následek zřetelů soukromých. Protože je tehdy stát porušen ve své podstatě, každá reforma se stává nemožná. Národ, který by nikdy nezneužíval vlády, by nezneužíval také nezávislosti , - středník národ který byl vždy dobře vládl, by nepotřeboval býti ovládán.
Bereme-li výraz v přísném slova smyslu, nikdy neexistovala pravá demokracie a nikdy nebude existovati. Je proti přirozenému řádu, aby velký počet vládl a aby malý počet byl ovládán. Nemůžeme si proto představiti, že by lid zůstal stále shromážděn, aby se zabýval veřejnými záležitostmi a je zřejmé, že by na to nemohl zříditi výbory, aniž by se změnila forma správy.
Dodejme, že žádná vláda nepodléhá tak občanským válkám a vnitřním zmatkům jako vláda demokratická nebo lidová, protože žádná vláda nesměřuje tak silně a tak nepřetržitě k tomu, aby změnila formu, ani žádná nevyžaduje více bdělosti a odvahy, aby se udržela ve své formě. Zvláště v této ústavě se občan má vyzbrojiti silou a vytrvalostí a říkati v hloubi svého srdce každý den svého života , co říkal ctnostný vojvoda na sněmu polském: Malo periculosam libertatem quam quietum servitium.
Kdyby byl národ bohů, vládl by si demokraticky. Vláda tak dokonalá se nehodí pro lidi.
Poznámky k předchozímu odstavci. Vojvoda Poznaňský, otec krále Polska, vévoda Lotrinský. Překlad z latiny. Raději svobodu s jejími nebezpečími, než klid otroctví.
Výše uvedená reakce není autorem tohoto textu myšlena jako kritika, ale spíše jen doplnění článku, jehož autorem je L. Šafránek.
Mgr. Bc. Bc. Ivo Látal
