Rudolf Singule

Koronavirus sice dočasně pozastavil nejen Prahou probíhající "bitvu" o odstranění pomníku maršála Koněva na Praze 6 (Mgr. Kolář TOP 09) a vybudování památníku vlasovců prosazeného řeporyjským starostou Novotným (ODS). Leč něco podobného už proběhlo před 13-ti lety v Brně. V loňském roce uvedla ČT 2 pořad o jistém, mně do té doby neznámém, Rudolfu Singulem (nar. 8. dubna 1883 v Pule). Po zhlédnutí celého pořadu mě začala jímat hrůza z toho, co je v Brně (sídle, z doby nacistické okupace, nechvalně známých Kounicových kolejí) možné. Vzpomínková slavnost na Rudolfa Singuleho , pod patronaci Brněnského městského střeleckého sboru, proběhla dne 11. listopadu 2006 na brněnském Ústředním hřbitově.

Ale přibližme si, o koho vlastně jde:

Málokdo ví, že Češi, suchozemský národ, měli za c. a k. mocnářství řadu skvělých námořníků a dokonce ponorková esa. Jedním z nejslavnějších z nich byl i Brňan Rudolf Singule. V 1. světové válce potápěl pro Rakousko-Uhersko italské, francouzské i britské lodi, pak byl loajálním občanem Československa a nakonec ho jako příznivce nacistů v Brně zabila Rudá armáda.

Ačkoliv se nemohl pochlubit tolika bojovými misemi, jako jiní čeští ponorkoví velitelé, připsal si také on na své konto řadu bojových úspěchů. Naprostou většinu nepřátelských lodí přitom poslal Singule na mořské dno s i na rakouské poměry zastaralou a značně opotřebovanou ponorkou U4, na které absolvoval v roce 1909 jako jeden z prvních rakousko-uherských námořníků ponorkový kurz na základně v Pule. Této ponorce pak velel už jako fregatní poručík od 21. září 1912 a dobyl s ní všechna svá vítězství.

Na svou první bojovou plavbu co by ponorkový důstojník vyplul tento absolvent Námořní akademie v Rijece (a zároveň účastník několika předválečných náročných plaveb na palubách křižníků na Dálný Východ) ihned po událostech v Sarajevu a vyhlášení války. Svůj první úspěch si připsal už jako Linien-schiffsleutnant v červnu 1915, kdy torpédem vážně poškodil britský křižník Dublin. Jen o měsíc později a jen pár týdnů po vyhlášení války Rakousku Itálií zase torpédoval během jeho útoku na Dubrovník italský vlajkový obrněný křižník Giuseppe Garibaldi. Naopak v srpnu 1916 jeho podmořský člun jen se štěstím unikl v Otrantském průlivu torpédu vypuštěném z francouzské ponorky. Podruhé se do Otrantského zálivu, ostře střeženého blokádou spojeneckých lodí, vypravil v prosinci 1916. Celkem za války se svou starou U4 potopil kromě válečných lodí také několik francouzských a italských nákladních lodí s vojenským materiálem v celkové tonáži 22 679 BRT.

Bojové štěstí Singulemu a jeho posádce U4 naopak přálo v červnu 1917, kde potopil francouzskou loď Berthilde, jejichž námořníky pak obětavě pomáhal zachraňovat a ošetřovat. I tímto, ve válce jen zřídkakdy viděným rytířstvím, se tento brněnský rodák lišil od ostatních "žraloků" Trojspolku. Jeho opravdu nevšední míra námořního gentlemanství a slušného zacházení s trosečníky z potopených lodí vyniká o to více se zuřivou nenávistí a porušováním válečného práva ze strany jeho německých kolegů. Navíc se nejedná o jediný podobný případ jeho válečného kavalírství. Stejně se proslavil mezi rakousko-uherským loďstvem i nepřítelem už během zmiňovaného průniku Otrantským zálivem v prosinci 1916, kdy úspěšně zaútočil na několik obchodních a transportních lodí. Ještě než je poslal ke dnu, věnoval až nebezpečně dlouhou dobu na to, aby se jejich ultimátem zburcované posádky mohly v pořádku nalodit do záchranných člunů. V jednom případě dokonce dovlekl poškozený člun s trosečníky svou ponorkou až k pobřeží. Za všechny tyto své činy a vítězství byl Singule dekorován vůbec nejvyšším habsburským vojenským vyznamenáním, rytířským křížem Řádu Marie Terezie a povýšen do šlechtického stavu (v ČSR ale bylo používání titulů zakázáno). Krom toho obdržel také Zlatou medaile za statečnost, Leopoldův řád, Rakouský řád Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a meči, zlatou a stříbrnou medaili Signum Laudis, Karlův vojenský kříž 1916, Jubilejní kříž 1908 a další pocty.

Svou bojovou činnost ukončil námořní kapitán Rudolf Singule v červenci 1917, kdy se po těžké havárii jeho osudová, věkem i válkou sešlá ponorka U4, jen se štěstím dotáhla z další bojové plavby do domovského přístavu v Pule. Posádka i on dostala dovolenou, ale zatímco jeho štáb a muži byli po jejím skončení rozděleni mezi ostatní válečné ponorky, zůstal Singule už na břehu. Byl určen vedením kurzů nových ponorkových velitelů z lodi Panther, protože v loděnicích v tu dobu finišovaly práce na nových 22 podvodních plavidlech. Tuto funkci vykonával až do konce války, ke kterému na Jadranu došlo 31. října 1918. Ten den velitel c.k. kriegsmariny kontraadmirál Miklós von Horthy de Nagyabanya (budoucí vůdce fašistického Maďarska ve 2. světové válce) předal jadranskou flotilu nově vzniklému jihoslovanskému státu. Většina českých námořníků z křižníků, torpédoborců a bitevních lodí zůstala dobrovolně v rámci I. pluku československé námořní legie až do půlky listopadu sloužit čerstvě vzniklé Jugoslávii - Království Srbů a Chorvatů; udržovala do příchodu prvních jednotek vítězných Spojenců klid v přístavech a dokonce se pokoušela přeplout s některými bitevními loděmi přes Jadran dál na jih, aby nepadli do rukou po nich toužících Italů a zůstali tak majetkem Jugoslávie. Rudolf Singule s ostatními členy ponorkového loďstva byl ale naproti tomu na vlastní žádost urychleně repatriován do poraženého Rakouska. Tady se každý námořník vydal na cestu do svého domova. Učinil tak i Singule, který tak na počátku listopadu 1918 dorazil do rodného Brna. O službu v armádě nově vzniklého československého státu netoužil, přesto mu byl, co by "austrijákovi", až do konce života pravidelně vyplácen válečný důchod. Po celou dobu trvání masarykovského Československa pracoval v Brně jako úředník pensijní pojišťovny. Bydlel v Lipské (dnes Tišnovské) ulici č. 46 a v čs. armádě byl veden jako záložní důstojník ženijního vojska (bojové lodě Dunajské flotily masarykovské armády tehdy spadaly pod ženijní vojsko).

Po okupaci Československa Německem v březnu 1939 se ale Singule zřekl československého občanství a přihlásil k německé národnosti. Stal se dokonce v letech 1940-43 v hodnosti korvetního kapitána asi jako jediným Čechem v nacistické Kriegsmarine velitelem školní ponorky UD-4 (shoda označení s jeho válečnou ponorkou je čistě náhodná, jedná se o původně holandskou ponorku O-26) v Kielu a v Itálii, pak byl kvůli svému věku pensionován. Proč tak učinil, když se k němu Československá republika za celou svou dobu trvání chovala stejně gentlemansky, jako on během války ke svým nepřátelům, není dodnes zcela jasné. Podle první varianty se stal s příchodem Hitlera pod vlivem své druhé ženy zuřivým nacistou, podle druhé tímto krokem naopak chránil své děti z prvního manželství, protože jejich matka Dora byla částečně židovka (v Brně žila před válkou silná židovská menšina). Pravděpodobnější se ale jeví první varianta, a to i s ohledem na okolnosti jeho smrti v květnu 1945. Po osvobození Brna vojsky maršála Malinovského a během porevolučních zmatků se totiž Singule 2. května 1945 zastal na ulici ženy, obtěžované opilými rudoarmějci. Bohužel se při tom bývalý "žralok císaře pána" a "gentleman hlubin" dopustil hrubé taktické chyby, když tak nepochopitelně učinil německy, ačkoliv česky pochopitelně jako brněnský rodák a starousedlík také uměl velmi dobře. To, spolu s tím, že na opilé vojáky z tzv. trestních praporů navíc vytáhl hůl, způsobilo, že byl jimi ve věku 62 let smrtelně zraněn. (V pitevním protokole je uvedeno, že byl zastřelen). Rudolf Singule je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně na Vídeňské ulici.

V textu jsem záměrně ponechal oba důvody, proč byl výše jmenovaný v květnu 1945 zastřelen, protože sám nejsem schopen z veřejně přístupných dokumentů objektivně určit, který z obou důvodů je pravdivý.

Ale jak je možné, že člověku, který se dobrovolně dal do služeb nacistům (ať už z jakýchkoliv pohnutek) jsou prokazovány takové pocty. Jak se můžeme "podívat do očí" obětem 2. světové války, ať už ze západní či východní fronty. Jak může někdo dopustit, aby byli takovýmto způsobem hanobeni lidé, kteří se nacismu postavili, i když tím ohrožovali na životech své blízké a známé, a byli nacisty umučeni nebo popraveni? Jediným ospravedlňujícím faktorem by bylo, pokud by tak učinil pro boj s nepřítelem (o dvou takových lidech např. psal Z. Kožnar v knihách "Rezident" a "Stínohra"). Ale nic takového není nikde uvedeno!

Zůstal nám aspoň zbytek soudnosti???

Zdroje:

• Reflex, Ponorky císaře pána: Za první světové války Češi vynikli v boji pod vodou, Jaroslav Šajtar 3. 10. 2017
• Security magazín: Českoněmecké ponorkové eso z první světové války zastřelili v roce 1945 Sověti v Brně 17 / 08 / 2019
• www.valka.cz/Singule-Rudolf-t20437#192000
• https://www.vets.cz/vpm/31154-hrob-rudolf-von-singule/