Útočí Rusko, ale v ukrajinské válce není hodných hochů

24. února 2022, 9:50 AM CST (16:50 SEČ), C.J. ATKINS pro The People's World

Navzdory zkreslující propagandě, která se v mainstreamových západních médiích právě teď vydává za "zprávy", je pravdou, že pokud jde o konflikt na Ukrajině, žádní dobří, hodní hoši neexistují. V závislosti na dnu však někteří z těch špatných předčí ty ostatní.

Prezident Vladimir Putin v Moskvě už několik měsíců tvrdí, že chce jen zastavit expanzi NATO na Ukrajinu a odradit útoky proti etnickým Rusům v Donbasu, a odmítá tvrzení, že Rusko plánuje útok na svého souseda. Přesné letecké údery a vpády na hranice, které v současnosti probíhají v rámci jeho "speciální vojenské operace", to vyvracejí. Ruský vůdce se zjevně připravoval na to, co by starý expert George W. Bush mohl nazvat "preventivní sebeobranou".

Putin sedí v čele parazitické kapitalistické a gangsterské třídy, která vládne nad ukradeným bohatstvím a zdroji, jež generace sovětských dělníků a rolníků vybudovaly během 70 let socialismu. Ničí myšlenku, že národy a národy mají právo rozhodovat o své vlastní budoucnosti, zpochybňuje legitimitu existence Ukrajiny a touží po dobách starého ruského impéria. Jako politická osobnost si tento novodobý rádoby car rozhodně nezaslouží žádné sympatie od pokrokářů a levičáků ve světě.

Ale jednoduše vykreslit Putina jako nejnovější inkarnaci Hitlera, šílence lačnícího po území, jako to dělá předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová, znamená úmyslně ignorovat legitimní bezpečnostní stížnosti, které Rusko vznáší už léta. (Je to také případ nalezení nacistů na špatné straně rusko-ukrajinské hranice, ale o tom více za chvíli.)

Současná krize je podepřena tématy táhnoucími se přes 30 let - od konce studené války až po současnost. Už v roce 1991 se prezident Bush I. zavázal sovětskému vůdci Michailu Gorbačovovi, že až se SSSR stáhne z východní Evropy, NATO se nebude snažit přidat tamní země do svých řad.

Kdyby měl Západ skutečně zájem vytvořit podmínky pro trvalý mír pro Evropu, v tu chvíli by NATO zcela rozpustil. Místo toho se promarnila sotva minuta dokazováním, že Bushův slib je prázdný; aliance se nejen rozšířila do zemí bývalé Varšavské smlouvy, jako je Polsko, Česká republika, Slovensko a Rumunsko, ale ve skutečnosti pohltila státy, které byly dříve součástí samotného SSSR, jako je Lotyšsko a Litva.

S výmluvou, že "obranné" spojenectví proti Sovětskému svazu je pryč, se NATO otevřeně přetvořilo v přímý nástroj americké vojenské politiky. NATO pomohlo roztrhat Jugoslávii na kusy, po 11. září bombardovalo Afghánistán a zatlačilo Libyi do občanské války.

Vzhledem k této historii není ruský strach z toho, že NATO vtáhne Ukrajinu do své sféry a plíží se přímo k ruským hranicím, ani zdaleka absurdní. Není divu, že Putin požadoval, aby USA a NATO odstranily z Ukrajiny všechny zbraně, aby byla vydána záruka, že Ukrajina do aliance nevstoupí a že budou zajištěny všechny bývalé sovětské jaderné zbraně na ukrajinském území. Každý ruský vůdce - levicový, pravicový nebo středový - by žádal totéž.

Na této straně Atlantiku prezident Joe Biden celé měsíce donekonečna hovoří o "obraně ukrajinské demokracie" a o mírových záměrech a po celou dobu rozmisťuje stále větší množství amerických raket a vojáků blíže k ruským hranicím - nejen na Ukrajinu, ale i do Polska, České republiky a dalších zemí. Biden a NATO si plně uvědomují obavy o bezpečnost Ruska, ale přesto zatlačili na pilu a jednali jako záměrní provokatéři. Mírotvůrcem americký prezident není.

Ačkoli tomu věnovalo pozornost příliš málo lidí, Biden také odhrnul oponu nad ekonomickými zájmy USA prosazujícími rusko-ukrajinskou válku - těmi, kteří zde doma profitují z bojů ve východní Evropě. Jsou tu samozřejmě obvyklí podezřelí, výrobci raket a výrobci letadel, ale dalšími velkými vítězi v této válce jsou velké ropné a plynárenské společnosti.

Biden opakovaně během současné krize vyhrožoval Německu a ruskému plynovodu Nord Stream 2 a tlačil na Berlín, aby projekt zastavil. Všechny ty řeči o plynovodu nepřišly z ničeho nic.

Společnosti jako Chevron, ExxonMobil a Shell spolu se stovkami těžebních a přepravních dodavatelů, kteří s nimi spolupracují, chtějí masivně zvýšit vývoz do Evropy, která hladoví po plynu, ale v cestě stojí Rusko a jeho státní společnost Gazprom. V současnosti tvoří ruský zemní plyn přes 30 % veškerého dovozu do Evropské unie. Přední mocnosti EU Německo a Francie získávají 40 % svého plynu z Ruska, a některé další země, jako Česká republika a Rumunsko, používají pouze ruský plyn.

Aby západní nadnárodní společnosti vytlačily konkurenci a urvaly si podíl na trhu, potřebují zpomalit tok plynu z východu. Nord Stream 2, dokončený koncem loňského roku a zprovozněný v roce 2022, by natrvalo omezil prodej v USA, který přichází přes drahé námořní přepravní terminály.

Ukrajinská vláda, která těží z tranzitních poplatků za stávající pozemní plynovody, loni celé léto lobbovala ve Washingtonu, aby uvalil sankce na Nord Stream 2 a německé a ruské společnosti, které za ním stojí. S Putinovou invazí dostali ukrajinští vládci a západní plynárenské společnosti, co žádali. Nord Stream 2 se odkládá, na neurčito; Německo oživilo plány na další terminály pro přepravu amerického plynu; a světové ceny energií v důsledku války vyletěly vzhůru.

A teď, pokud jde o řeči nacistů - no, skuteční fašisté jsou v této situaci ti, kteří vládnou na hnízdišti v Kyjevě a mají velení nad ukrajinskými ozbrojenými silami. I když v tuto chvíli hraje hlavní roli prezident Volodymyr Zelenskij - rusky mluvící komik, z něhož se stal nacionalistický politik; je jen poslední z řady rotujících tváří v čele pravicového ukrajinského státu.

Současná vláda se dostala k moci po protestech "Euromajdanu" v roce 2014, které svrhly zkorumpovanou, i když demokraticky zvolenou administrativu prezidenta Viktora Janukovyče. Janukovyč se ve snaze poštvat Rusko a EU jednoho proti druhému, aby pro Ukrajinu získal co nejlepší ekonomickou dohodu, když byl v jejím čele, stal terčem Západem podporovaných obchodních zájmů na Ukrajině a ultranacionalistických neonacistických skupin. Ty se s podporou USA spojily, aby provedly převrat a poslaly Janukovyče kandidovat do Moskvy.

Po tomto převratu byly na Ukrajině tvrdě potlačeny odbory a levicové strany. V Oděse byly zaživa upáleny desítky členů odborů v jednom případě masové vraždy, zatímco aktivisté Ukrajinské komunistické strany a dalších skupin byli donuceni k odchodu do ilegality.

Po celé zemi byla zahájena kampaň etnického vymazání proti rusky mluvícím Ukrajincům, přičemž ruština byla zakázána z veřejného života. V převážně ruských regionech východní Ukrajiny následovala násilná válka, která si dosud vyžádala přes 15 000 životů. Velitelé otevřeně neonacistických a fašistických skupin, jako byl prapor Azov, byli pověřeni vedením oficiálních ukrajinských ozbrojených sil a dostali volnou vládu v Donbasu.

Západní sdělovací prostředky s těmito "ukrajinskými vlastenci" dodnes vedou rozhovory, aniž by se americkým divákům zmínily o tom, že ti, kteří jsou oslavováni jako hrdinové, jsou doslova nacisté. Americká vláda přitom celou dobu ani nemrká. Minskou dohodu z roku 2015, která měla ukončit boje a chránit lidi žijící na Donbasu, Kyjev do značné míry ignoroval. Není tedy divu, že nově vyhlášená Doněcká a Luganská lidová republika usilovaly o nezávislost a žádaly Rusko o ochranu.

Zelenského vláda od počátku současné krize tápe. V jednu chvíli tlačí na konfrontaci, protože si myslí, že by mohla být schopna získat od NATO další vojenskou a ekonomickou pomoc a zároveň chránit své vlastní zisky z plynovodů jako manipulátora s ruským plynem. Pak v další chvíli varuje před válečnou panikou, když to začne vypadat, že by je situace mohla skutečně pohltit v opravdové válce.

Zelenskij minulý týden otevřeně oznámil, že si přeje rozpoutat válku "se zahraniční vojenskou podporou" proti Rusku a separatistickým regionům na jeho východě. Když pak začnou pršet ruské rakety a vojáci překročí hranice, znenadání staví svou zemi do role ubohé oběti "agresívní války". Zelenskij se možná přesvědčil, že Rusko by nikdy ve skutečnosti neodpovědělo vojenským útokem v plném rozsahu, a teď si možná začíná uvědomovat, že udělal špatný hazard.

Opravňuje ovšem všechno výše uvedené "zvláštní vojenskou operaci", kterou nyní na Ukrajině provádějí Putinovy jednotky? Jeho tvrzení, že Ukrajinu je třeba "demilitarizovat" a "denacifikovat", je jistě chvályhodný cíl vzhledem ke klice, která drží v Kyjevě moc, i k vývoji v této zemi od roku 2014. Akce ruské armády - které zatím zahrnují údery na ukrajinskou vojenskou infrastrukturu, stanoviště protivzdušné obrany, letiště a vojenská letadla - však představují velkou eskalaci konfliktu a je třeba ji odsoudit. Putin prohlásil, že si žádnou invazi nepřeje, ale přesto ji zahájil.

Obviňování je ale víc než dost. USA, NATO a Ukrajina prohlásily, že chtějí mír, ale přesto vyprovokovaly válku. Amerikou vedené imperialistické obklíčení Ruska po studené válce a brutální akce fašisticky podporované vlády v Kyjevě se spikly, aby nás přivedly k tomuto okamžiku.

V této válce ukrajinský lid prohraje. Ruský lid prohraje. Lid Evropy prohraje. I americký lid prohraje. Na všech těchto místech budou peníze přesměrovány na nehospodárné vojenské výdaje nebo energetické monopoly a pryč od potřeb lidí. Na Ukrajině a v Rusku budou ztraceny stovky nebo možná tisíce dalších životů.

Abychom odvrátili další katastrofu a narušili plány válečných šmelinářů, musí být na všechny zúčastněné vlády a síly vyvíjen tlak, aby se stáhly a vrátily se k jednacímu stolu.

Stejně jako všechny články publikované v People's World a komentující klíčové události, i tento článek odráží názory autora.

C.J. Atkins

C.J. Atkins je vedoucím redaktorem časopisu People's World (tištěného týdeníku a internetových novin KS USA). Má doktorát z politologie z Yorské univerzity v Torontu a má výzkumné a pedagogické vzdělání v oblasti politické ekonomie a politiky a idejí americké levice. Kromě práce v časopise People's World působí C. J. v současnosti jako zástupce výkonného ředitele ProudPolitics.

Překlad Vladimír Sedláček