Včera, dnes a zítra? Stále stejně mizerně!

Nikoliv neúspěšně, ale přímo katastroficky hospodaří český mafiánský kapitalismus. V roce 1989 podědil stát s vyrovnaným státním rozpočtem a mírným vnějším dluhem, který byl kryt přibližně stejně velkou částkou vnějších pohledávek. Investiční celky byly dodávány na úvěr, a stejně byly založeny dovozy velkých objemů základních surovin. Důsledně a zodpovědně se tedy dbalo na to, aby republika nebyla neúnosně zadlužena. Nebyly banány? Nebyl problém je dovézt, mohl to zařídit generální ředitel příslušného PZO (Koospol). Devizové prostředky však byly šetřeny na výrazně důležitější dovozy, které zaručovaly plnou zaměstnanost a další rozvoj ekonomiky. Z totožných důvodů byl založen princip devizového příslibu, který je dnes vydáván za projev komunistické nesvobody. S plnou odpovědností lze říci, že socialismus hospodařil a zakládal tak perspektivu trvalého postupu vpřed. Životní úroveň se postupně zvyšovala - úměrně možnostem a výkonnosti celé ekonomiky. Stát myslel na to, aby každý měl práci, každému bylo dostupné bydlení, každému se dostalo na podkladě všeobecného zdravotního pojištění (u jedné pojišťovny) standardní zdravotní péče a každému bylo dostupné bezplatné vzdělání. (Pokud někomu byly z politických důvodů kladeny překážky, bylo snadné je porazit - a v praxi se to také dělo. Všichni dnešní potentáti své vysoké školy vystudovali za socialismu. Finanční překážky jsou však těžko překonatelné.)Dnes jsou vedeny učené i laické diskuse o nutnosti tří druhů reforem: zdravotní, školské a důchodové. Za hlavní důvod této »nutnosti« je uváděn nedostatek financí - poloprázdná státní kasa. Ano, je tomu tak. Nerado se však konstatuje, že vinu za tento katastrofický stav má - kapitalismus. Jak je mu z podstaty vlastní, vytvořil v Čechách minimálně půlmilionovou armádu nezaměstnaných. Ti do erární kasy neplatí daně, ale ani příspěvky na zdravotní péči a důchodovou perspektivu; jíst a léčit se však musí, »demokracie« je přece nemůže totálně odstavit a nechat vymřít. Druhou příčinou je vytunelování ekonomiky - dnes u nás neexistuje česká, ale výlučně tuzemská ekonomika, kterou z 80 až 100 % vlastní zahraniční kapitál z více než 30 zemí. Ze země ročně odcházejí jeho zisky ve výši 200 miliard Kč. Zde vzniká obrovský rozpočtový kráter, který jsme podle velmistra klamu Kalouska »prožrali«. Jak jsme žili včera? Za socialismu se chodilo do důchodu v 60 letech (muži) a v 57 letech (ženy) minus rok za každé narozené dítě. A v těžkých povoláních (hornictví, hutnictví apod.) muži i dříve. Socialismus zrušil pracovní soboty, takže víkend se prodloužil na dva dny, aniž byl krácen plat. Stavěly se desítky tisíc bytů ročně a tak se likvidovalo prvorepublikové bydlení v domech s pavlačemi, s jedním kohoutkem a jedním společným záchodem. Nikdo se nebál marodit a k lékaři i do lékáren se chodilo bez nabité peněženky. Měli jsme světově vyspělé zdravotnictví, v zařízení IKEM byly již v r. 1974 prováděny transplantace srdce. Světu, jsme dali kontaktní čočky nebo penicilin. Byl vytvořen ucelený a promyšlený školský systém založený na Komenského odkazu »škola hrou«, navíc bezplatnou. Vyspělé zemědělství zajišťovalo plnou potravinovou soběstačnost. Pražské metro bylo otevřeno o dva roky dříve než podzemka v hlavním městě USA Washingtonu. Temelínská jaderná elektrárna slouží dodnes a dokonce je schopna vyrobenou energii vyvážet. Atd. Dnes jsou heslem dne »reformy«, které jsou podle nejhlasitějších trub dědictvím »komunismu«, ne-li husitů a kališníků. Všude je plno zboží, banány na každém rohu, ale hospodaříme od deseti k pěti. České ruce montují milion osobních vozů ročně, ale zisky z tuzemské montáže jdou do zahraničí. Zemědělství je prakticky na kolenou. Dovážíme to, co jsme byli v minulosti schopni v dostatečném množství - a kvalitě - vyrobit sami. A jak bude zítra? Veliké množství pracujících se nedožije důchodu v plánovaných 65-67 letech. Zdravotní péče se má dělit na standardní a nadstandardní - jako se lidé za nacismu dělili na lidi a nadlidi. Bohatci budou za zdravotní péčí jezdit do zahraničí, místní chudáky budou při životě udržovat baby léčitelky. Školy mají být především pro ty »chytré«, kteří se uměli narodit do zazobaných rodin. A celý život má drtivá většina národa prožívat jako na houpačce, ve stresu, jako trvalý zápas o přežití. Život se má změnit ve forbes - sázej a možná vyhraješ. Nevyhraješ-li, máš smůlu. Na všechny se dostat nemůže. Musí to tak ale být? Nechtělo by to systémovou změnu?

Před 10 lety vyšlo v Haló novinách, nic se k lepšímu nezměnilo, spíše naopak....