Vojenské manévry, či příprava útoku?

Multipolární formát světa posiluje, právě proto je otázka války a míru stálá dominanta globalizace světového dění. Událostí okolo připravovaného cvičení, ke kterým směřuje snaha USA/NATO, je jedním z projevů hybridní války. Zatím, ani válka, ale ani stabilní mír. Na ruských hranicích se mají uskutečnit nejmohutnější manévry za posledních třicet let s přesunem vojsk z USA do Evropy.

Podle mého názoru hlavním účelem těchto manévru je odvést pozornost od masivního vojenského útoku na Donbase.

Avšak po pořádku.

Plánovaný formát cvičení.

Cvičení se budou konat současně v Polsku, Gruzii a pobaltských zemích. Celkem bude z USA přesunuto 20 tisíc vojáků. Dalších 9 tisíc přibude z amerického kontingentu trvale umístěného v Evropě. Do cvičení se navíc zapojí 7 000 vojáků americké Národní gardy a 750 záložníků. Do Evropy bude z USA převezeno 500 tanků, samohybných děl a těžkých pěchotních vozidel, což je ekvivalent těžké divize. Aktivní fáze manévrů proběhne v dubnu až květnu letošního roku. Poté začne návrat vojsk do míst trvalé dislokace. Plánuje se, že americké jednotky se vrátí do USA teprve v červenci. Soupis jednotek a formací zapojených do cvičení je také impozantní. Zapojí se nejznámější vojenská uskupení americké armády. Jedná se o 1. obrněnou jízdní divizi, 1. tankovou divizi, 1. a 3. pěchotní divizi a slavnou 82. výsadkovou divizi. Na místě se k nim připojí jednotky 173. výsadkové brigády a další vojenské jednotky rozmístěné po Evropě. Plánuje se také účast námořní pěchoty USA. V maximální možné míře se zapojí rovněž vojenské námořnictvo a letectvo. Jedním z cílů cvičení je prověřit, nakolik je infrastruktura a armáda připraveny na takové přesuny a najít slabá místa. Právě proto je věnováno tolik času na fázi přemístění sil ke koncentraci u hranic Ruska. Cvičení se také zúčastní okolo 8 tisíc vojáků z celkem patnácti evropských zemí NATO. Nehledě na tak "skromný příspěvek" k armádní sestavě cvičení říká velitelství NATO, že evropské jednotky společně s Američany budou nacvičovat vedení "války budoucnosti" za pomoci experimentální strategie a nejnovější vojenské techniky. Výše uvedené se dovíte i z jiných zdrojů. Bohužel často se zcela chybným úsudkem, že jde o součást obkličovacího manévru s možným aktivním přechodem do útoku. Třicet šest tisíc vojáků NATO s příslušnou technikou v žádném případě neobklíčí Rusko, avšak nácvik součinnosti je vskutku základním prvkem pro zamýšlený budoucí scénář útoku na RF. Zmiňováno je v dostupných pramenech poněkud nejisté datum 2028 pro daleko rozsáhlejší operaci. Což je nejspíše pouhou propagandou. Je třeba obhájit pro daňové poplatníky v USA obrovské výdaje celé operace, jejímž skutečným cílem je odvést pozornost od akce v Donbasu. Ovšemže je také velmi důležité v očích nejen americké veřejnosti udržování potřebnosti ohromného vojenského - průmyslového komplexu USA a zájmových skupin s ním spojených. Nejistota toho, co se do té budoucí doby změní v USA, Rusku, v Číně a ve světě je záporným prvkem pro vojenské plánovače celé operace, kterou je třeba propagandisticky vylepšit. Hra přípravy na válku v Polsku, Pobaltí a v Gruzii, v Černém moři a Baltickém moři spolkne miliardy dolarů, pak se rozejdou, no a co? Změnila by se politika RF? V žádném případě, v horizontech měsíců a nejbližších roků, není na pořadu vážný ozbrojený konflikt mezi NATO/USA a RF. Jedna věc je propaganda USA, druhá věc je realita. Realita spočívá v zahraničně politických a ekonomických faktorech vztahů RF a evropských zemí NATO, například ropa a plyn a v ozbrojených možnostech RF jako předpokládaného objektu agrese. Vést válku většího rozměru a vyhrát ji není v silách USA, ale je v silách RF útoku čelit. Názory, že by cvičení přešlo bez varování do agresivního útoku jsou nereálné. Politicky, bezpečnostně a vojensky. Ale i z hlediska zásobování. Oboustranné použití kvalitativně nových systémů zjišťování záměrů nepřítele, nové prostředky vedení bojové činnosti na zemi, ve vzduchu, z kosmu a na moři, vylučují překvapení.

Ukrajinská armáda a její vojska podněcované USA/NATO zahajuje přípravu masivních útoků proti DLNR. Rusko soustřeďuje na hranicí s Ukrajinou

silná bojová uskupení. Je možné, že dojde k ozbrojenému střetu a k silnému zhoršení mezinárodní situace. USA zřejmě využijí situace a dále budou provokovat již ohlášenými manévry.

Je otázkou, zda se vojska RF a lidových republiky zastaví na administrativní hranici DLR a LNR, nebo se válečné akce přenesou do nitra Ukrajiny. Pokud ozbrojené boje budou eskalovat, bude to nebezpečné nejenom pro Ukrajinu, ale pro všechny členy NATO. V nějaké podobě, by se zhoršená situace mohla dotýkat i ČR. Ukrajinci se domnívají, že válku na Donbase vyhrají a potrestají Rusko za pomoc a aktivní podíl na ochraně ruských obyvatel jihovýchodní Ukrajiny. Nemohou vyhrát. Tentokrát RF nebude již couvat a asi půjde do konfliktu s velkou silou.

Díky tomu budou příhodné podmínky pro protlačení přijetí dalších sankcí a rozbíjení jakéhokoliv oboustranně výhodného partnerství mezi jednotlivými státy EU a RF.

A tím získá americký kapitál....

Naštěstí je tolik rozporů v soupeření globálních mocí i nadnárodního kapitálu, že to nebude mít rozhodně jednoduché, spíše naopak.

Otázka, jak dalece se máme ze strany RF obávat odvetného úderu? U ČR a satelitních zemí NATO bude jednotlivá síla odvetného úderu závislá především na úrovni vojenské hrozby zde umístěných strategických zařízení pro RF. Hypoteticky by se jednalo o silné a soustředěné konvenční raketové a letecké údery ze země, ze vzduch i z moře na místa velení, uskupení vojsk, a letiště, na místa soustředění techniky, na sklady a místa velení. Na systémy PVO a radarové prostředky PVO. Nelze vyloučit použití velkých dronů a podle míst a potřeby i vzdušný desant. Rozhodující by bylo okamžité použití systémů REB a zahlušení komunikačních prostředků a řídících systémů. Nejde pouze a ČR, ale o státy NATO. V globálním rozměru s vážným dopadem i na USA. Dále na hospodářská a politická centra, elektrárny, přehrady a důležité komunikace. O možnosti použití jaderných zbraní nelze diskutovat, znamenalo by to konec lidstva.

Souhrnem: Pokud na našem území nebudou strategická zařízení NATO/USA, je riziko odvety na naše území dosti malé. Názorů na celý okruh bezpečnostních otázek je plno. Od katastrofických, až po zlehčujících situaci. Jisté je, že jedině naše práce pro mírové úsilí ve světě má šanci pro lepší budoucnost nás všech utlačovaných neukojitelnou touhou zhodnotit individuální kapitál na úkor celé společnosti.

ZLT