Vyrůstat doma, ne v ústavu
Podle vědeckých studií, kterým se v Československu věnoval světově uznávaný dětský psycholog prof. Matějček už v polovině minulého století, ústavní výchova představuje závažné ohrožení duševního a sociálního vývoje dětí a její negativní důsledky poznamenávají tyto děti až do dospělosti, a to i přes obětavou péči "tet", které se o děti v ústavech starají. Děti z ústavů mají především tzv. poruchu attachementu (citové vazby), která vede k jejich horšímu zařazení do společnosti, problematickému chování, zvýšeným sklonům ke kriminalitě, nezaměstnanosti a dalším problémům. Ve Sněmovně leží návrh novely zákona (a k ní tři pozměňovací návrhy) o sociálně-právní ochraně dětí, která by pomohla děti ve věku do 3 let dostat z ústavů, chcete-li dětských center nebo tzv. kojeňáků do konce roku 2023. Za návrhem stojí celá řada odborníků, psychologů, psychiatrů, pediatrů, pracovníků dětských domovů, sociálních pracovníků, ale i laická veřejnost a samotní pěstouni, kteří svými prožitými zkušenostmi dokazují, jak velký rozdíl lze ve vývoji dětí sledovat, pokud do rodiny přichází byť po pár měsících života v ústavu.
Dnes systém péče o ohrožené děti funguje ve zkratce tak, že pokud se o dítě nechce nebo nemůže postarat jeho biologická rodina, je poměrně rychle umístěno do péče krátkodobých/přechodných pěstounů. U nich pak může být dítě maximálně rok. V průběhu této doby se ho buď podaří vrátit do rodiny, v kraji se pro něj najde dlouhodobý pěstoun (u právně volných dětí je možná adopce) nebo skončí v ústavu. Je smutným faktem, že naprostá většina dětí je do ústavů umisťována ze sociálních důvodů (nejčastěji kvůli nedostatečnému bydlení), tedy proto, že jsou rodiny chudé, ne protože by pro ně nebylo bezpečné v biologické rodině zůstat. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se rodiny do takto svízelných finančních problémů nedostávaly vůbec, obávám se ale, že v současném systému, který chudobu programově způsobuje, to není možné. Ale děti se rodí dál bez ohledu na systém. Je proto potřeba udělat pro jejich (a tím i naší) lepší budoucnost maximum už dnes.
Přijetí novely ale naráží na některé obavy, které je však možné na základě dat, rozptýlit...
V první řadě je samozřejmě potřeba vyvinout maximální úsilí, aby děti mohly zůstat ve svých biologických rodinách. Uvolnění tři čtvrtě miliardy korun ročně, které stát vynakládá na provoz kojeneckých ústavů, pomůže síť služeb pro rodiny v krizi rozvinout a pomoci více dětem zůstat s rodiči. Těmto službám se věnuje celá řada neziskových organizací, avšak nejvýznamnější komunitní službou, pokud jde o prevenci umísťování dětí do dětských domovů či pěstounské péče v ČR, jsou tzv. sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi (SAS) vymezené v Zákoně o sociálních službách (108/2006 Sb.).
Dlouhodobých pěstounů, kteří mohou převzít dítě do péče v případě, že se nemůže vrátit do biologické rodiny je dnes méně, než je potřeba. To je fakt. Důvodem je náročnost celého procesu, což je více než v pořádku, protože je nezbytné, aby pěstounské rodiny byly skutečně pečlivě vybrány. Překážkou je ale například také malá ochrana soukromí pěstounů, o nichž biologičtí rodiče dostanou veškeré informace, což někdy vede k eskalaci různých konfliktů a také nedostatečná finanční podpora. Návrh jde proto ruku v ruce s lepší odbornou a finanční podporou pěstounů, aby jich byl v budoucnu dostatek a co nejlépe připravených. Nezbytné je i vytvoření centrální evidence pěstounů, aby bylo možné vyhledávat vhodné rodiny napříč kraji, což dnes není možné, protože systém umisťování dětí do náhradní péče není mezi kraji provázaný, a tak zatímco v jednom kraji pěstouni chybí, v jiném kraji čekají rodiny na dítě i dlouhé měsíce. Tuto službu tak dnes supluje studentský projekt "Dítě domů".
Často slyšíme, že novela je jakýmsi "sociálním experimentem, který si bere děti jako rukojmí". Není to pravda. Dostat malé děti z ústavů se už povedlo ve všech sousedních zemích i v některých českých krajích, kde jsou v ústavní péči již pouze sourozenecké skupiny nebo děti s těžkým zdravotním postižením. Na začátku letošního roku bylo v kojeneckých ústavech jen 228 dětí. Ani za současného stavu by tedy neměl být problém najít pro všechny alternativní řešení. Přípravné období, které novela zákona navrhuje, je dostatečné na realizaci nutných změn. Podle návrhu by nejmenší děti do 1 roku do kojeneckých ústavů přestaly být umisťovány do konce roku 2022. Děti do 3 let pak do konce roku 2023. Novorozenců a kojenců, kterých se týká první termín, je právě teď v kojeneckých ústavech 33 (březen 2021). Vedle toho je 58 volných přechodných pěstounských rodin připravených okamžitě a kdekoliv přebrat dítě do péče.
Další obavou je, že na nutné změny nebudou finance. Faktem ovšem je, že péče v kojeneckém ústavu je 38× dražší než podpora dítěte v rodině. Kojenecké ústavy jsou šíleně drahé! Měsíčně stojí péče o jedno dítě průměrně víc než 70 tisíc (!!!) korun. Navíc to bohužel většinou není konečná částka. Lidé, kteří prošli ústavní péčí, jsou výrazně více ohroženi nezaměstnaností, kriminalitou, bezdomovectvím nebo závislostmi. Jejich děti také častěji končí znovu v ústavech. Ani z ekonomického hlediska tedy nedává ústavní péče žádný smysl, protože do těchto lidí bude potřeba investovat i po opuštění ústavu ještě několikrát.
"Nikdo se nestará, co bude s těžko umístitelnými dětmi, až se ústavy zruší". Na žádné dítě se nezapomnělo a nemůže se rozhodně stát, že nebude mít kam jít. Je pravda, že pro některé děti je velmi obtížné nebo dokonce nemožné najít vhodnou pěstounskou rodinu. To se týká především dětí s těžkým zdravotním postižením. Druhou skupinou jsou děti - sourozenci, které je potřeba udržet pohromadě, a tak není možné umístit do náhradní rodiny třeba jen to nejmladší z nich. Návrh proto počítá s výjimkou pro sourozence a pro děti s těžkým postižením, pokud se pro ně nepodaří najít náhradní rodinu podle jejich potřeb. Děti s postižením by nově mohly vyrůstat v malých komunitních domácnostech, kterých už po republice několik funguje. Stejně tak současné ústavy a jejich personál, mohou přejít do služeb podpory biologických a náhradních rodin, případně do systému péče o děti, které ze zdravotních důvodů musí v ústavní péči zůstat. Pěstouni se však často zvládnou postarat i o děti se zdravotním znevýhodněním. Navíc mají na rozdíl od "tet" v kojeneckých ústavech mnohem více prostoru dojíždět s dítětem za specialisty nebo s ním třeba několikrát denně doma cvičit.
Dalším častým argumentem je, že děti se po zrušení kojeneckých ústavů budou stěhovat z místa na místo každý rok. To není pravda. Vloni 95,5 % dětí odešlo z přechodné pěstounské péče do trvalé rodiny.
Na závěr jedno zamyšlení a poděkování. Někteří lidé mají obavu, že novela jde na ruku neziskovkám, které si z ohrožených dětí udělají výnosný kšeft. Pravdou je, že dnes nepolitické neziskové organizace záplatují ta místa, kde stát nepůsobí nebo přímo selhává. Pokud tedy nechceme, aby se o rozvoj pěstounů, jejich vzdělávání nebo o zefektivnění neústavní péče o děti staraly neziskovky, je potřeba, aby tuto roli převzal stát. Ten má však poslední desítky let co dělat, aby se sám nezhroutil, a tak buďme rádi, že je možné tyto služby "outsourcovat", tedy zajišťovat za úplatu z jiných zdrojů. A nedělejme si iluze, že by finanční prostředky, které by v případě přijetí novely do neziskových organizací plynuly, stačily na zázračné zbohatnutí lidí, kteří se rozhodli zasvětit svůj život práci s dětmi a pro děti. Velká většina z nich má tuto práci jako životní poslání a za to jim patří velký dík a respekt.
Přijetí novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí možná nevyřeší všechny problémy ohrožených dětí, ale je to krok, který přinese výrazné zlepšení a umožní pokračování systémových změn. S těmi je potřeba začít hned! Dětem čas strávený v ústavech nikdo nevynahradí a každý den v milující rodině se počítá!
